to je pěkné. Těším se na další povídání! Ono to není jenom o Spořilově; podstatná věc je, že vůbec člověk najde sílu ty myšlenky zaznamenat - a to je podle mně chvályhodné! (Už několik let heftuju do vlastního otce, aby sedl ke stroji a sepsal paměti... je to hrozná dřina, radši se hrabe v zahrádce, než aby přenášel nepřenositelné zkušenosti...) Pokud se vzpomínky týkají známého místa nebo osoby, o to je to cennější. Takže pište, tu němčinu už nějak skousnu.

ze s Renatou jsem chodil do prvni tridy. Ale ta pak nejak zmizela stejne jako Olina Tvrda. mnohem pozdeji jsem se dozvedel ze rodina Tvrdych byla odvlecena do SSSR, protoze jeji tata byl ruska emigrant a jmenoval se puvodne Tverdyj.