Setkali jsme se s Olgou někdy v roce 2015. Jako vedoucí oddělení akvizice a prezervace Národního filmového archivu jsem převzala do našich sbírek dar. Šlo o několik filmových kopií a listinné materiály, diplomy a další písemnosti dokumentující kariéru této nadané filmařky.
Při přebírání materiálů vznikl mezi námi hezký vztah. Olga uměla zajímavě vyprávět o svém životě, ale i o filmařském působení. Její filmy v sobě nesou nejen dokumentární hodnoty, zachycují přeměnu krajiny, výstavbu vodních přehrad, ale i ekologická témata. Upřímně si neumím představit, jak v 50.letech obhájila na FAMU svůj film Mrtvé řeky.
Naše setkání mě vždy těšila a jsem ráda, že se mi podařilo iniciovat i nahrání jejích vzpomínek do sbírky orální historie NFA.
Na závěr se podělím o jednu historku. Při natáčení filmu z výstavby přehrady Orlík, chtěla režisérka mít záběry z vozíku, který na laně přepravoval materiál přes celé údolí. Kameraman toto "dobrodružství" odmítl a tak Olince nezbylo nic jiného, než do vozíku usednout a sama si záběry natočit.
Její filmografie je dlouhá a natočené materiály využil například i Karel Čáslavský ve své sérii o Vltavě.
Olinko zůstáváš v mých vzpomínkách a mém srdci. Jana Př.