Spořilov nasuchu

Když se člověk rozhodne a stráví svoji dovolenou v parném létě nikoliv u moře, ale malováním a zkrášlováním svého bytu, zákonitě se vždycky něco stane. A tentokrát to opravdu stálo za to. Zrovna v tom nejlepším přestala téct voda a z vodovodních trubek bylo slyšet pouze ticho. První co mě napadlo bylo zeptat se sousedů. Těm také voda netekla. Dobrá, rozhodl jsem se vyzkoušet dispečink Pražských vodovodů a kanalizací. Před časem si tamní tisková mluvčí pochvalovala,

jak úspěšně služba občanům funguje. Mimochodem tato "služba" není zadarmo. Volání na zdánlivě bezplatnou Zelenou linku (ve skutečnosti tzv. Bílou linku) 840 111 112 je zpoplatňováno částkou (1,40 Kč/ min. resp. 0,70 Kč/min.). Neuspěl jsem taky, protože jsem čekal na spojení s operátorem, který si asi vzal dovolenou, jako já.
Vzal jsem tedy zavděk informacemi od sousedů a od obsluhy cisteren s pitnou vodou. Zásobování pitnou vodou bylo zajištěno až v neděli dvěma cisternami (jedna na Starém Spořilově, druhá na Spořilově II) a hasičským vozem HZS hl. m. Prahy (SDpořilov I). (Mimochodem, kdy naposledy jsme zaslechli na Spořilově sirény?)
Věc se měla tak, že kdesi na Jižním městě prasklo v pětimetrové hloubce hlavní potrubí. Havárie od vody odřízla Spořilov, Chodov a Kunratice. Kdo si mnul ruce, byli prodejci limonád. Tristní byl pohled na prázdná místa ve spořilovských obchodech (ve Večerce na Starém Spořilově jsem ukořistil ještě ochucenou Poděbradku za 18,- Kč). Zlaté časy si mohla připomenout pumpa na Roztylském náměstí, kde místní čepovali užitkovou vodu.
Když jsem tak šel se šplouchajícími kyblíky, napadlo mě, jaké to bylo dříve krásné, když se chodilo ke kašnám a pumpám pro vodu a co se tam u těch kašen a pump semlelo při čekání ve frontě. Já jsem si takhle "spořilovsky" povykládal vlastně poprvé. Ale zpět do reality, voda z kohoutku už teče, tak hurá do práce!