V knize Adolfa Branalda Převleky mého města (vydala ACADEMIA s podporou Městské části Praha 4, 2002) je řada nesprávností a jejich celkový počet nemohu určit podle zásady mého někdejšího šéfa v ČTK „Nikdo nezná všechno“. Proto zde popisuji jen ty nesprávnosti, které mi dovoluje identifikovat znalost moje.
strana 12 – Čtyři jinak pojmenované ulice, na něž se zapomnělo při prvotním pojmenování ulic při vzniku Spořilova, obdržely svá jména nikoli na začátku po zjištění uvedeného opominutí, nýbrž až po válce. Předtím byly domy v nich adresně označovány vždy nejbližší spojitou či navazující ulicí.
strana 14 – Jižní náměstí nedostalo své jméno při vzniku Spořilova. Bylo nazváno Náměstí II. a vedle sousedící náměstí pak Náměstí III. Teprve po válce obdržela tato náměstí název Jižní, resp. Východní.
strana 7 – Vinohradská spořitelna se tak nenazývala. Skutečné její jméno bylo Městská spořitelna na Král. Vinohradech.
strana 15 – Není pravda, že Horní Roztyly je pouze název stanice metra a jinak se nikdo na ně nedoptá. Je to název celé rozsáhlé čtvrti Jižního Města.
strana 24 – Nebyla to Národní demokracie, nýbrž národní socialisté, kdo měl hlavní stan v restauraci U Jetonických.
strana 25 – Pan Voráček měl svůj potravinářský obchod nikoliv Jižní III, nýbrž v Jihovýchodní IV.
strana 26 – Po zaniklé cukrárně u konečné stanice tramvaje se v prodejně usídlil Koloniál Pavla Holá, jehož pracovníci zároveň obsluhovali přilehlou benzínovou čerpací stanici. Nová cukrárna v tomto místě vznikla až později za komunistického režimu po dočasném nevyužití tohoto obchodu.
strana 26, 29 a další – Obchod pana Žáka nebyla trafika, nýbrž papírnictví rozšířené o prodej tisku. Trafika na jeho místě vznikla až za komunistického režimu, ale po roce 1990 se neudržela.
strana 18 – Je pravda, že s výstavbou garáží se nepočítalo především pro očekávaný malý počet aut v lokalitě, ale tento názor se týkal aut soukromých. Naopak na čtyřech spořilovských místech byla hned od počátku realizována stanoviště taxíků, jež však nikdy tento účel neplnila.
strana 82 – Libuška Ileová je patrně napsána nesprávně, protože její otec se psal Ille. Neměl mlékárnu, nýbrž ve skutečnosti koloniál. Mlékárna se z této prodejny stala až v padesátých letech pod vedením prodavačky Bartůňkové.
strana 97 – Názvy typu Südoststrasse a Nordweststrasse, které jsou zde jako příklad uvedeny, se ve skutečnosti psaly jako jediné slovo.
strana 97 – Místní škola nebyla za protektorátu „zredukována na pětitřídku“, nýbrž naopak rozšířena o 6., 7. a 8. ročník. Pětitřídkou byla před vznikem protektorátu.
strana 123 a další – Hlášení o blížících se bombardérech neznělo Luftwache, nýbrž Luftgefahr.
strana 115 – Nápis na krvavém rudém spáru zobrazeném na plakátě nad Hradčany nezněl Opustíš-li mě, zahyneš (a také by neměl v konci války žádný smysl), nýbrž Zachvátí-li tě, zahyneš (s úmyslem aktivizovat český národ proti sovětskému blížícímu se nebezpečí).
strany z přelomu 40.-50. let – Počátkem padesátých let nebyl založen žádný Svaz socialistické mládeže, nýbrž pokračoval v činnosti Svaz české mládeže vzniklý roku 1945. (Později sloučený do ČSM.)
strana 181 – Teprve zde je uveden na pravou míru výrok z předchozích stran, že rodinný domek na rohu Severní I. a Hlavní naproti škole byl údajně pod úrovní chodovské silnice; ta tehdy kolem něho ještě nevedla, protože Severní I. byla samostatnou ulicí. Teprve s vybudováním poválečné nové silnice se pod úroveň dostal.
strana 222 – V ruském nápise má být iditě, nikoli jděte.
strana 259 – Horní Roztylské náměstí již v době Občanského fóra neexistovalo. V té době bylo již Jižní IX.
strana 267 – Jediný případ, kdy je uváděn správně Khun jako řezník na náměstí; v ostatních případech je mylně uváděn prodavač a majitel jako Smolík. Není ovšem pravdivé ani současné tvrzení, že Khun byl nájemcem podniku Smolíka, protože byl ve skutečnosti jeho zetěm.
strana 276 – Správný název restaurace je U břízy, nikoli U Břízy. Název byl ovšem záměrně zvolen, protože před ním roste bříza a majitel se Bříza jmenuje.
strana 294 – Sčítání lidu, domů a bytů nebylo prováděno k 31. prosinci 2001, nýbrž k 1. březnu 2001.
Co v knize chybí, ač si dělá v uvedených tématech právo na komplexní výčet. (Tam, kde upozorňuje, že údaje nejsou komplexní, na chybějící prvky neupozorňuji.)
Významnou restaurací byla Restaurace u Hlucých Za Větrem, která měla i zajímavý osud.
Mezi potravinářskými obchody nebyla bez významu ani Poštovní nákupna, která již za první republiky zaváděla věrnostní bonifikaci podle obnosu ročních nákupů.
Spořilov II. byl původně budován vězni, celé staveniště obehnáno plotem a hlídáno strážními věžemi.
Chodovec nevznikl jako samostatná osada, nýbrž jako prodloužení již existujícího Chodovce lokalizovaného směrem k mateřské obci Chodovu.
Stejnou nepříjemnou mohutnou akcí jako popisovaná rekonstrukce vodovodní a kanalizační sítě, byly předchozí rekonstrukce rozvodné sítě elektřiny (s ukládáním pod zem namísto předchozího vrchního vedení), rekonstrukce rozvodu plynu (spojená se záměnou svítiplynu za zemní plyn) a rekonstrukce telefonních rozvodů (spojená s digitalizací spořilovské přípojné ústředny napojené na obvodní ústřednu Vršovice). Akce proběhly ve zde uvedeném pořadí s tím, že popisovaná vodovodně-kanalizační jako poslední z nich není dosud dokončena.