První zimní spořilovské bruslení v roce 2005

Autor: Marek Mahdal <mahdal(at)sporilov.info>, Téma: Sport, Vydáno dne: 03. 02. 2005

Poprvé v zimní sezóně 2004/2005 začalo konečně i na Spořilově trochu více mrznout a už od soboty 22.ledna 2005 se začala na hladině rybníka Hamráku rýsovat ledová krusta. Během týdne mrazy zesílily a už ve středu se na ledě objevili první letošní bruslení chtivý lidé, především z nedalekého Spořilova. Opravdové masivní rozšíření tohoto zimního sportu přinesl až víkend 29. - 30. ledna, kdy Hamerský rybník okupoval značný počet bruslařů…

Na jižním břehu rybníka, přímo před Lechovickým sklípkem je rozhodně nejideálnější místo pro obutí bruslí, protože je tu klid a na terase Hamrsportu na dřevěné prkenné podlaze nevidí (a to celkem logicky) brusle rádi. Také skupina asi 8 lidí, se kterou jsme tu lednovou sobotu na Hamrák vyrazili zakotvila právě zde.
Stejně jako loni a předloni se v místech před vinárnou nacházelo zastřešené pontonové molo o velikosti 5 x 5 metrů, kde majitel tohoto zařízení v zimě umožňuje pohodlný volný přístup na led. Oproti loňsku ale bohužel zmizely lavičky na pohodlnější přezouvání, a tak nám nezbylo nic jiného, než se přezout „na stojáka“. Led sice v sobotu, krátce po jedné hodině odpoledne nebyl nic moc (v určitých partiích rybníka byla totiž nafoukána deseticentimetrová vrstva sněhu), ale našla se i místa, kde se jezdilo skvěle. Nejlepší takové místo se nacházelo asi 80 metrů východně od zdejšího ostrůvku (ten znáte již ze samostatného článku… :-)). Tam byl led nejhladší a i sníh dokonce nějaký aktivnější bruslaři odstranili velkým hrablem. Přestože bylo asi 5 pod nulou a foukal mírný vítr, občas led podivně zapraskal, zvláště pak v blízkosti míst, které byly (snad vysekány) otvory pro labutě, kterých tu bylo toho dne asi 30 (včetně dalších asi 15 kachen). Na rybníku jim pak dělalo společnost asi dvě stovky lidí. Mocnost ledové pokrývky jsme otestovali několika „praktickými skokovými zatěžkávacími zkouškami“. Nepraskl…
Za rok jsme ladné polohy při bruslení poněkud pozapomněli ale několik koleček okolo celého rybníka oživilo letitý bruslařský um. Nevýhodou bylo již zmiňované sněžení během týdne, kdy sníh pokryl ledovou plochu, a tak jsme celé odpoledne bruslili především v místech, kde aktivnější a lépe vybavení bruslaři za pomocí lopat a hrablí led „vyčistili“. Těch uklizených míst bylo asi šest. Hamrák je v závětří, z jihu, ze západu a nakonec i ze severu od Záběhlic obklopen vyvýšeninami, a tak když bylo pod nulou a občas se z nebe snesla nějaká ta sněhová vločka, bylo celkem příjemně. Právě díky zamrzlé vodní hladině jsme samozřejmě zavítali na jinak nedostupný malý ostrůvek, přímo uprostřed rybníka. Právě tam jsme si odložili své věci, stejně jako další lidí, a tak plocha ostrůvku už z dálky připomínala asijské tržiště či spíše bazar s obuví. Už jen pouhý pohled na ostrůvek potvrdil skutečnost, o které jsem psal ve svém článku o historii tohoto ostrůvku, a sice, že se plocha ostrova rok od roku ze všech stran zmenšuje.
Po téměř třech hodinách bruslení a jakýchsi pokusů o hraní hokeje jsme se společně shodli, že bude lepší odložit brusle a jít na svařák. Restaurace na Hamrsportu byla celá okupována bruslaři a Lechovický sklípek byl blíž. A rozhodnutí to bylo více než správné. Další tři hodiny sezení ve velice příjemném prostředí sklípku, několik vynikajících svařáků s rozinkami, uzená čabajka, a další pochutiny, zpříjemnily náš sobotní sportovní den na Spořilově. I moji mimospořilovští kamarádi byli rybníkem i vinárnou nadšeni. Svařák je v Lechovickém sklípku opravdu skvělou volbou, což ostatně dokládá i trefný slogan napsaný křídou na velké nádobě před vchodem do šenku: „Lechovický svařák, dělá z mrazu pařák“…
Ale posezením ve sklípku sportovní den zdaleka nekončil. Kolem osmé večer, když už dávno hladina rybníka zela prázdnotou a celé okolí zalila nažloutlá záře lamp, jsme se všichni odebrali v příjemné náladě opět na brusle. Překvapilo nás, kolik je večer po setmění všude kolem světla. Na severovýchodě svítí Praha a na cestě okolo rybníka lampy. Toto večerní bruslení bylo asi nejlepší co jsem na Hamráku zatím zažil. Neježe to bylo netradiční (v pološeru), ale i samotná skutečnost, že se Vám pod brusle nepletou děti a pobíhající psi, byla neocenitelná. Na Hamráku bylo krásné ticho, žádný řev ani jiný další kravál. Na celém rybníků nás bylo jen šest. Prostě paráda. Večerní bruslení mohu všem obyvatelům Spořilova jen doporučit. Slabá hodinka bruslení byla pro mě naprosto nezapomenutelná i z toho důvodu, že jsem se při opouštění ledové plochy (u severního břehu rybníka) podíval na dno (byl tam poněkud slabší led)… :-)
Nebezpečné místo pro nástup na vodní plochu může být v i blízkosti stavidla rybníku, kde voda z rybníka teče zpět do náhonu Botiče a je tady díky tomu velmi úzký led. Na ostatních místech je pak přístup do vody ztížen (nebo dokonce znemožněn) bujnou vegetací a rákosím, nebo bahnitým břehem. Bruslení na Hamráku za třeskutého mrazu a třpytící se jasné oblohy je velkým zážitkem nejen pro obyvatele Spořilova a Záběhlic.
I když mrazy poleví a venkovní teplota vystoupá třeba na 10 stupňů nad nulou, je Hamerák ještě tak dva tři dny „sjízdný“, ale na požitek z bruslení zapomeňte. Stačí sebou jednou seknout a můžete se jít ždímat. V dalších dnech už je led ale nebezpečný, i když rybník není hluboký, lednová nebo únorová koupel nemusí být pro každého příjemná…