Spitznerovi vzpomínají na Spořilov - díl 3.
Autor: Marek Mahdal <mahdal(at)sporilov.info>, Téma: Vzpomínky, Zdroj: Spitznerovi (Spořilov a Vídeň), Vydáno dne: 20. 07. 2005Rodina Spitznerových z Vídně, ale původem ze Spořilova, opět zavzpomínala...
Vzpomínky, které nám zaslal pan Gerald Spitzner, Vám přinášíme v původní podobě, tak jak nám přišly do redakce. Jistě omluvíte prohřešky proti českému pravopisu, ale je třeba si uvědomit, že rodina pana Spitznera již mnoho let na Spořilově a v Čechách nebydlí... Proto je část je psána milou češtinou, některé části dokonce i německy.
Další krátké příběhy jsou tady:
7. pribeh - Od rodicu zbyli kresby ze skoly.
Maminka bidlela na Sporilove a sla s tatinkem do stejné trídy. Tatinek prisel s pratelem pro maminku a jeji sestru a sli na vílet. Posilame originalni kresby jak bili tenkrat na sporilovskem nadrazi, jak se vratili vecer po vílete zase devatenactkou a jak si vimisleli novou drahu:
8. pribeh - Děti kolem Sokolovny.
Bila to Věra, Haníčka, Jenda a já. Každou sobotu večer jsme měly hezky film ve Sokolovně. Vzpominám na jeden film pod moři, bylo my asi pět let. Byly tam vidět potápěčy. Tenkrát jsem řekla: "To bude moje povoláni."Kousiček dál bydlel Karel, syn od truhláře. Jak nám bylo asi pět let jsem dostala první kompliment od Karla:" Renátka je jenom hezká když je hezky oblečená." Od truhláře máme jěště dvě skřině a jednu postel. Stůl a křesle jsme nemohli tenkrát vzít sebou, protože to byl pro clo přepych. Vedle truhláře byla Sášenka. Jak nam bylo asi sedm let byly děti pozvany k narozeninám. Bylo to loučeni. Sašenka dostala obrnu. Stěhovali se, ale kam?
9. pribeh - Teta Marta, Věra a klavír
Martha Prochazkova z rodiny Ludevíta Procházka byla viborná pianistka, měla ještě klavír, na kterím hral Bedřich Smetana. Tři oktavi v prostředku byly světlejší, ostatni tmavši. Dopis který napsal B.Smetana L.Prochazka byl ještě u rodiny Prochazkovy, ted je v muzeum B.Smetana v Praze. Věra a ja jsme se naučily hrat na klavír u tety.
10. pribeh - Slepice, Věra a šaty
Věra byla o rok mladši. Měla slepici. Ona dostala moje šaty, a ja vejce. To byla spořilovská pomoc, solidarita.
Vzpomínky, které nám zaslal pan Gerald Spitzner, Vám přinášíme v původní podobě, tak jak nám přišly do redakce. Jistě omluvíte prohřešky proti českému pravopisu, ale je třeba si uvědomit, že rodina pana Spitznera již mnoho let na Spořilově a v Čechách nebydlí... Proto je část je psána milou češtinou, některé části dokonce i německy.
Další krátké příběhy jsou tady:
7. pribeh - Od rodicu zbyli kresby ze skoly.Maminka bidlela na Sporilove a sla s tatinkem do stejné trídy. Tatinek prisel s pratelem pro maminku a jeji sestru a sli na vílet. Posilame originalni kresby jak bili tenkrat na sporilovskem nadrazi, jak se vratili vecer po vílete zase devatenactkou a jak si vimisleli novou drahu:
8. pribeh - Děti kolem Sokolovny.Bila to Věra, Haníčka, Jenda a já. Každou sobotu večer jsme měly hezky film ve Sokolovně. Vzpominám na jeden film pod moři, bylo my asi pět let. Byly tam vidět potápěčy. Tenkrát jsem řekla: "To bude moje povoláni."Kousiček dál bydlel Karel, syn od truhláře. Jak nám bylo asi pět let jsem dostala první kompliment od Karla:" Renátka je jenom hezká když je hezky oblečená." Od truhláře máme jěště dvě skřině a jednu postel. Stůl a křesle jsme nemohli tenkrát vzít sebou, protože to byl pro clo přepych. Vedle truhláře byla Sášenka. Jak nam bylo asi sedm let byly děti pozvany k narozeninám. Bylo to loučeni. Sašenka dostala obrnu. Stěhovali se, ale kam?
9. pribeh - Teta Marta, Věra a klavír
Martha Prochazkova z rodiny Ludevíta Procházka byla viborná pianistka, měla ještě klavír, na kterím hral Bedřich Smetana. Tři oktavi v prostředku byly světlejší, ostatni tmavši. Dopis který napsal B.Smetana L.Prochazka byl ještě u rodiny Prochazkovy, ted je v muzeum B.Smetana v Praze. Věra a ja jsme se naučily hrat na klavír u tety.
10. pribeh - Slepice, Věra a šaty
Věra byla o rok mladši. Měla slepici. Ona dostala moje šaty, a ja vejce. To byla spořilovská pomoc, solidarita.