Spořilovské odstavné nádraží Praha-Jih

Téměř každý ze Spořilova projíždí denně Chodovskou ulicí, ať svým autem, nebo jednou z linek autobusu MHD, případně tramvají číslo 11. Hned za podjezdem Jižní spojky je nepřehlédnutelný areál Českých drah – Odstavné nádraží Praha-Jih. I ten, který tudy nejezdí má možnost postřehnout o jak velký kolos se jedná. Zejména obyvatelé Starého Spořilova mohou v noci vídat mamutí světla, které osvětlují celou plochu nádraží i široké okolí. Zvláštní atmosféru mají prudká světla především za třeskutého mrazu, kdy společně s kouřem a oblaky páry dávají nezasvěceným, kteří zde projíždějí, jasnou informaci o tom, jaký kolos právě míjejí.

V době, kdy bylo ve výstavbě Sídliště Spořilov I, se začala rodit myšlenka na vybudování odstavného nádraží, které tehdy Československým státním drahám citelně chybělo. Vlastní výstavba začala v říjnu 1961. Stavba byla řešena jako komplex zařízení pro zajištění provozního servisu, čištění, údržby a vystrojení vlakových souprav osobní železniční dopravy.

Celý areál nádraží je v současné době rozčleněn na tři hlavní kolejové skupiny - vjezdovou skupinu s jednokolejnou spojkou do osobního nádraží Praha-Vršovice, střední (pořádací) skupinu s rozhodujícími provozními a technologickými celky a odjezdovou skupinu s jednokolejnou spojkou do seřaďovacího nádraží Praha-Vršovice. Stavba byla ukončena až po neuvěřitelných 38 letech v roce 1999. Pro Spořilov představuje kolejové vedení při jeho severozápadní hranici cennou devizu do budoucnosti (viz. článek o plánovaných dopravních tepnách).

Rozsáhlý a do současné doby na místní poměry ojedinělý projekt Odstavného nádraží charakterizoval mimořádný rozsah zemních prací (jen výkopy a násypy železničního spodku činily neuvěřitelných 197.000 m3 zeminy). Kolejiště vjezdové a střední skupiny včetně spojovací, výtažné a fekální koleje prezentovalo 22,3 km kolejí a 151 výhybek. Do stavby v rámci této první etapy dále patřila přijímací budova, ústřední stavědlo a další tři stavědla, provozní ošetření lokomotiv, 8,7 km komunikačních kabelů, 5 km vodovodů a 5 km kanalizací. Stavba byla dokončena za deset let - v prosinci 1971. V té době bylo už zabydleno i Sídliště Spořilov II a jeho noví obyvatelé nemohli hlučnou výstavbu nepostřehnout.

Dva roky předtím začala stavba druhé části. Byla to stavba bohatá na speciální technologické celky, jakými byla tunelová myčka s čistírnou odpadních vod, hlavní hala pro provozní ošetření vlakových souprav s průjezdnými kolejemi a dvě rychlomyčky. Dále bylo provedeno zatrolejování vjezdové a střední skupiny včetně osvětlovacích věží. Stavba byla dokončena v prosinci 1978. V tu dobu se započalo s výstavbou třetí části - přemostění Botiče. Jednalo se o 150 m dlouhé přemostění potoka železobetonovou deskou, kdy vznikl známý tunel, který den dnes ocení především vodáci sjíždějící každoročně potok v rámci akce Rio Botič. Tato stavba byla dokončena po čtyřech letech.

Ale ani to však nebylo všechno. V roce 1974 odstartovala stavba další části. V náplni měla technologickou část, spalovnu odpadků z čištění osobních vagónů a parní kotelnu o výkonu 2,5 tuny páry za hodinu. Stavba byla dokončena v prosinci 1988. Ani tímto ovšem nebyl celý projekt dokončen. Další dvě etapy byly zahájeny současně v květnu 1974. První z nich dokončila kolejiště střední skupiny včetně elektrického ohřevu, druhá pak ubytovny, kterými bylo zajištěno komfortní zázemí pro vlakový personál (kapacita 344 lůžek). Obě stavby byly dokončeny v prosinci 1977.

Čas běžel a v červenci 1979 bylo zahájeno další rozšíření odstavného nádraží. Šlo o depo jídelních a lůžkových vozů. Objekty areálu představovaly provozní budovu s výrobnou jídel a polotovarů, halu pro zbrojení vozů, prádelnu s kapacitou 2200 tun prádla za rok, výrobnu blokového ledu, kolejiště a další pomocné provozy. Následně pak byla v září 1982 zahájeny rozsáhlé práce na železničním spodku a svršku. Celkem bylo vybudováno 26 kusých kolejí s prozatímním ukončením před potokem Botičem. Stavba skončila v listopadu 1989, jen několik dní po revoluci. Mezitím byla v listopadu 1984 zahájena výstavba přívodního řadu pitné vody. Stavba skončila v září 1989.

Poslední stavební úpravy tohoto velkého projektu byla zahájeny v dubnu 1990. Když stavba v prosinci 1999 končila, byly v provozu jen čtyři průjezdné koleje a jedna kusá. Tím byl zahájen bezúvraťový provoz. Kolejiště bylo vybaveno osvětlením a sdělovacím zařízením a propojeno kolejovou spojkou se seřaďovacím nádražím Praha Vršovice. Řízení provozu bylo zajišťováno z nové výpravní budovy (stavědlo "Odjezd"). V prosinci 1999 bylo ještě kolejiště rozšířeno o dalších sedm průjezdných a jednu kusou kolej.

Aktuální informace z provozu na Odstavném nádraží najdete na: http://www.oszdepopraha.aktualne.cz

Otázka pro čtenáře Spořilovských novin: Máte nějaké osobní vzpomínky na výstavbu tohoto odstavného nádraží, případně na dobu před výstavbou ?... Napište nám prosím o tom do komentářů pod tímto článkem.