Brambora byla pomeranč mého dětství

Tip na další pěknou knížku z prostředí Záběhlic, Hamráku a Spořilova je tady:

Brambora byla pomeranč mého dětství je poměrně útlá publikace od autora Bohuslava Vaňka-Úvalského. Netradiční název, netradiční čtení...a zajímavé čtení. Autor se pokusil zachytit duch normalizace, konkrétně přelom 70. a 80. let a částečně i poslední roky totality, a to se mu znamenitě podařilo...

Vtipnou a někdy až ironickou formou tu autor vzpomíná na tu dobu a převážnou část děje zasadil do nám známé oblasti kolem Hamerského rybníka a starých Záběhlic.

Čtenáře může naštvat, znudit, nebo naopak potěšit, pobavit a nadchnout kromě roztříštěnosti textu hned několik dalších věcí. Například už na obalu knihy jsou zdánlivě nesourodá „hesla doby“, z nichž některá jsou uvnitř kouzelně glosována na okraji textu (například "Vietnamky" byly svébytným příspěvkem Asiatů do obuvnického průmyslu. Jednalo se o celoplastový výrobek, který byl k noze uchycen řemínkem z modrého nebo červeného polymeru. Vietnam byl stát po jehož objevu výrazně vzrostly výdělky americkým psychologům. nebo "Červené limonády" byly příspěvkem chemického průmyslu do socialistického potravinového řetězce. Před použitím se musely obrátit dnem vzhůru, aby se nepřirozeně rudé barvivo rovnoměrně rozptýlilo v tekutině. Pak se daly otevřít a orálně použít... a mnoho dalších, takže i čtenáři, kterých se doba nedávno minulá již nedotkla, poznají dnes již mnohdy zapomenuté zkratky, hesla, výrobky...

Autor v příbězích zachycuje "pravdivou fikci" minulé reality, na kterou její hlavní hrdina zpětně pohlíží z daleké budoucnosti. "Piolin", hlavní postava, je cosi jako „druhá duše“ vypravěče. Přesto není do konce textu jasné, co je vlastně zač. Nechte se překvapit, Rozuzlení je zajímavé. Poslední věty vám osvětlí pointu příběhu slova a jisté pointy celého příběhu...

Kniha je rozdělena do 19 příběhů, které se odehrávají převážně v Záběhlicích. Pravda, Spořilováci tu nejsou vykresleni zrovna v nejlepším světle, ale tak už to bývá. Ústředními postavami jsou kromě Piolina i jeho kamarádi ze sousedství Aleš Masaryk, Tomáš Peckatý a Emil Hácha. Rodina Piolina, respektive její zbytek se svérázným strejdou Jérou, bydlela v prostorách bývalého hotelu Albion, kde Piolinova matka pracovala jako správkyně skladu civilní obrany. Piolin začal chodit do školy a všímat si věcí kolem sebe. První velkou životní zkouškou byl boj se Spořilováky...

O knize sám autore napsal:

"Sedmdesátá léta. Chromy nárazníků a modré nebe. Transparenty a hesla. Zaříznuté naděje a arokola. Anticharta, moskviče, nepoživatelné kubánské pomeranče. Předstírané nadšení. Zákazy. Automat Koruna a diktatura proletariátu. Zatímco v Anglii řvou punkeři o bídě světa, v Československu zpívají umělci na lopatkách trapné songy o míru. A někde v tom oparu, uprostřed vikslajvantového štěstí a raket jsem zahlédl klátivou postavu dvouhlavého Piolina…

Kniha by neměla chybět v žádné knihovničce čtenáře Spořilovských novin

Informace o knize:

Rok vydání 2002, nakladatelství Petrov
Počet stran 154
Vydání první
Vazba brož.
ISBN 80-7227-119-9
Doporučená cena 150 Kč (na Vltava.cz za 138 Kč)

Knihu četl: Marek Mahdal (redakce SN)