Asi nikdo z nás kromě jehovistů nepochybuje o tom, že
dárcovství krve je prospěšná a chvályhodná aktivita. Co čeká obyvatele Spořilova, když se chtějí připojit a podělit se s ostatními o "dar nejcennější"?...čtěte dále...
V úvahu přicházejí dvě možnosti:
Fakultní Thomayerova nemocnice, tzv. Krč, a
Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, FNKV, tedy "Vinohradská". Obě jsou dostupné městskou dopravou - Vinohradská autobusem č. 136 jednu stanici za Edenem, pak proběhnete průchodem v domu vpravo a během pěti minut jste u jižní brány nemocnice, kde se vlevo nachází
pavilon Y - transfúzní stanice. Je to asi pohodlnější, než vstoupit hlavní branou od metra Želivského a pak sbíhat areálem až dolů. Do Krče se dostanete bez přestupování autobusem 170 do zastávky
Nemocnice Krč a pak v areálu mírně vpravo do
pavilonu B2. Obě nemocnice mají propracovaný systém značení, bloudí se opravdu obtížně. Pro ty, kteří dají přednost autu, dobrá zpráva - obě zařízení umožňují parkování pro dárce v areálu zdarma. ("Ale pouze v den odběru!" upozornil mne důsledný vrátný v Krči.) V Krči ani na Vinohradech by sice nebyl problém auto nechat před areálem, ale proč si nedopřát mírný komfort, že.
Takže vstupujeme do transfúzní stanice; co nás čeká dál? Ano, provozní hodiny. Kdypak berou?
Krč: Odběry krve pondělí až pátek 7:15 - 10:00 hod., úterý do 12:00 hod.
Vinohrady: pondělí, úterý, čtvrtek 7:00 - 14:00 hod., středa 7:00 -17:00 hod., pátek 7:00 - 11:00 hod. Zde jasně vede Vinohradská, hlavně díky středě, i když je fakt, že většina dárců stejně přichází v ranních hodinách, aby využila volného dne, na nějž má v zaměstnání nárok.
Pokud půjdete poprvé, je třeba jen občanský průkaz a doporučuje se přijít v časnějších hodinách. Délka trvání celé akce silně závisí na tom, kolik lidí je zrovna před vámi - pokud neradi čekáte, doporučuji nechodit v pátek a před dny pracovního volna - dost lidí si takto "prodlužuje víkend". Je samozřejmě zábavnější chodit ve skupinách, pak vás čeká sdílení zážitků, tlachání v technologických pauzách (čekání na výsledky rozboru krve) a společné občerstvení na závěr. My chodívali "doplnit tekutiny" - a to velmi svědomitě.
Ve Vinohradské to vypadá takto: Po vstupu do transfúzní stanice si můžete dole odložit a přezujete se do bílých pantoflí, které jsou po každém použití dezinfikovány. Nahoře v patře je registrační okénko, kde se "zalogujete" a dostanete kartu, která vás provází celým odběrem. Následuje vzorek moči, odběr krve a čekání na výsledky, zpestřené rohlíkem a pohárkem čaje. Dlouhou chvíli krátí televize, bývaly i dnešní noviny, poslední dobou pozoruji pouze reklamní letáky spřátelených firem.
Pak vyjde sestra a hlásí hotové výsledky odběrů. Zde nastupuje mírná nervozita - boj o vyšetřovací kabinky; kdo dřív přijde, ten dřív mele. Světlo nade dveřmi znamená volnou kabinku. Pozor, někteří dárci po východu z kabinky zavírají dveře, což jiné mate! Zamknete se zevnitř a čekáte, až vám lékař "zabzučí".
Lékařské vyšetření považuji za největší přínos dárcovství - kde jinde vám čtyřikrát do roka změří tep, tlak a váhu a zeptají se, jak se cítíte? (Ani doma!) Pakliže je vše v pořádku včetně biochemických vyšetření, jste připuštěni k odběru a pokračujete dále do odběrového sálu. Bývaly doby, kdy lékaři na rozloučenou dávali dary sponzorů - obvykle detektivku, propisku nebo lístek do divadla.
Mnozí z nás pamatují nebo znají z fotografií sterilní bílá lůžka v místnosti s manžetou, kterou se prostrčila paže k odběru. To už dávno není pravda, vlastní akt probíhá v uvolněné atmosféře a přímém kontaktu s personálem, který je obvykle veselý, nabízí pití a ptá se, jestli je všechno v pořádku. Dárci mívají dlouhou chvíli, brát si čtení se na těch patnáct minut nevyplatí, takže o zábavu není nouze - byl jsem svědkem scény, kdy jeden pán z legrace při zapichování jehly řval jako kdyby ho na nože brali; přestal, až když mu sestra pohrozila, že ho vezme mokrým hadrem. Jinak se dozvíte co kdo vaří, jak skončil kriminální seriál na čtyřce a komu se bude vdávat dcera - občas není špatné na chvíli zapomenout na vlastní starosti a hrabat se v problémech jiných.
Ale to už cvaká váha se sáčkem, plným červené kapaliny - vaší vlastní krve! Vytahování jehly ze žíly je asi nejnepříjemnějším okamžikem vaší návštěvy na transfúzním oddělení, dostanete náplast s tampónem a dobrou radou "pět minut pevně stisknout" a srdečné poděkování. U výstupního okénka si nezapomeňte vyzvednout potvrzení pro mzdovou účtárnu pro odpočet z daně ze mzdy (snížíte si základ o 2000 Kč) a poukázku na občerstvení. Omluvenku do práce už dnes žádá málokdo, zaměstnavatelé zřejmě svým pracovníkům věří.
Co se týče občerstvení po odběru, existovalo několik možností: nákup potravin v nedalekém Meinlu, poukázka do restaurace a kupón na svačinku v místním bufetu. V poslední době zůstal snad jen ten bufet, kde pekli docela chutné pizzy - a i ten je nyní v rekonstrukci. Chystá se zřejmě něco nového, i když pivo v plechovkách, které podávali v devadesátých letech, asi již nehrozí. Ostatně dost lidí stejně řídí auto. Po odběru se doporučuje zůstat několik desítek minut v klidu, i když staří kozáci ztrátu těch 400 ml. vůbec nepocítí. Věda postupuje mílovými kroky kupředu a tedy řízení auta je již po odběru povoleno, ačkoli dříve se doporučovalo čtyři hodiny vyčkat.
Jste venku, dýcháte svěží chladný vzduch a hřeje vás dobrý pocit, že jste možná někomu zachránili život. Nebo jen přispěli obchodníkovi s krevními deriváty k vyššímu zisku? S tím ať se každý srovná sám. Čeká vás volný zbytek dne s vědomím, že pokud jste schopni odběru, s vaším zdravotním stavem to nebude tak zlé, a to není špatný pocit! Navíc se traduje, že pánové se tak zbaví přebytečného železa v krvi (o něž dámy přicházejí pravidelně každý měsíc) a tím snižují riziko srdečních chorob...
Další level je separátor, tajemná místnost v podzemí, kam si vás pozvou na základě předchozích úspěšných odběrů. Vtip je v tom, že na rozdíl od běžného odběru, kdy krev teče "pouze směrem ven", separátor oddělí z vaší krve některé složky a zbytek je vrácen zpět do oběhu. V podstatě se není čeho bát, všechny části, které přijdou s krví do kontaktu, jsou na jedno použití, jen odběr trvá déle (asi hodinu) a přístroj pracuje v cyklech, takže chvíli saje, chvíli vrací. Zde se vyplatí mp3 přehrávač nebo kniha, i jednou rukou lze listovat.
Když vydržíte, čeká vás společenské ocenění před nastoupenou squadrou dárců a pan Slunéčko z ČČK Praha 4 vám předá některou z Janského plaket. Jedná se o dojemný akt, protože Český červený kříž ani nemocnice na tyto akce nemají moc prostředků a tak strávíte večer ve školní jídelně nebo v šerém sále za zvuků dětského zpěvu u dvou obložených chlebíčků. Teprve zde si ale uvědomíme plytkost obžerných firemních rautů, na kterých se každoročně chlubíváme, koho jsme jak osolili a kolik kde vyvařili...
Konkrétní informace na: http://www.fnkv.cz/kliniky/transfuzni_oddeleni/html/pro_pacienty.php
http://www.ftn.cz/index.php?id=2269.
Kdyby to někomu nestačilo: http://www.czechbmd.cz/.
Autor: "HonzaV" - stálý čtenář Spořilovských novin a člen ZOH