Historie a současnost ČAFC na Spořilově

Každý Spořilovák ví, kde je stadion ČAFC. Se souhlasem autora, sportovního publicisty pana Jana Kaliby vám přinášíme pohled do historie tohoto klubu...

Zrod Českého Athletic & Football Clubu (ČAFC)

Dne 15. listopadu 1899 uveřejňuje pražský tisk zprávu o ustavení Českého Athletic & Football Clubu na Královských Vinohradech. Tak začala nyní už 105 let trvající historie Čafky. Předchůdcem ČAFC byl ČFC Smíchov, ustavený o rok dříve. Ten dobyl v roce svého založení přebornictví ve studentské kopané a třetí místo ve druhé pražské třídě, přičemž tu první tvořil jen A-tým SK Slavia. Hráčskou základnou ČAFC Vinohrady utvořili jednak hráči ČFC Smíchov, dále mužstvo Československé obchodní akademie z Resslovy ulice a členové Vinohradského kroužku...čtěte dále...

Z historie a současnosti ČAFKY

Když se 19. října 1901 v restauraci U Zlaté hvězdy ustavil Český svaz fotbalový (ČSF), byl ČAFC Vinohrady jedním z jeho zakládajících členů (ostatní: Horymír Příbram, FK Hradčany, AFK Karlín, FK Malá Strana, SK Olympie VII, SK Slavia, AC Sparta, Union Žižkov a SK Vyšehrad) a hned o rok později vyhrál první neoficiální mistrovství ČSF (neúčastnila se pouze Slavia, považovaná tehdy za bezkonkurenční extratřídu).

Častým jevem v dějinách Čafky byla ztráta hřiště. Ta první přišla v roce 1903, hned o dva roky později následovala další. Léta 1905 a 1906 znamenají krizi klubu, uvažuje se dokonce o jeho zrušení či sloučení pod jiným jménem. Krize je však překonána, Čafka v roce 1908 otevírá své třetí vinohradské hřiště a začíná nejslavnější období její historie.

Zlatá éra ČAFKY (1908 – 1928)

Klub nachází podporu u vlivných osobností Královských Vinohrad, v roce 1909 v něm začíná hrát budoucí ikona Čafky a klubista až za hrob František Schiefner a ČAFC je rovnocenným soupeřem nejlepším českým týmům. V roce 1910 se předsednictví ujímá Ludvík Dyk, bývalý místopředseda Slavie a bratr známého básníka, novináře a politika Viktora Dyka, a celých osm let se stará o přátelskou atmosféru v klubu.

V prvním ročníku povinného mistrovství ČSF je ČAFC zařazen do nejvyšší soutěže a končí na šestém místě z osmi, o rok později svou pozici ještě o příčku vylepšuje. V tomtéž roce (1913) už za Čafku hraje velký talent českého fotbalu Karel Pešek-Káďa. I díky němu ČAFC vyřazuje v prestižním turnaji Sportbrüder Spartu (losem po remíze 0:0) a prohrává až ve finále s Viktorií Žižkov 1:3.

V roce 1914 má Čafka podle kronik asi nejlepší mužstvo v historii, dokonce poprvé poráží Slavii v semifinále Sportbrüderu 3:2 (vítěznou branku dal krásnou střelou ze 40 metrů F. Schiefner, ve finále Čafka podléhá opět Viktorii Žižkov, tentokrát brankou z penalty v prodloužení).

Světová válka však zasahuje i činnost klubu. Mnozí hráči a členové musejí narukovat, řada z nich se z fronty nikdy nevrátila. ČAFC snižuje počet mužstev až na pouhá dvě a v roce 1916 zastavuje Ludvík Dyk chod Čafky úplně. Odmítl totiž vstup do prohabsburského Österreichische Fussball-Verbandu (ÖFB). Po válce se politickou kariérou v nově vzniklé ČSR vytížený Dyk s předsednictvím v Čafce loučí, vrací se naopak čafáčtí rekruti z pole i hráči, kteří v době nečinnosti ČAFC našli působiště jinde. Čafka je sice překvapivě zařazena až do druhé třídy, tu však bez porážky vyhrává a okamžitě se do nejvyšší soutěže vrací. Sice jen na rok, ale okamžitý postup zpět se opakuje a v roce 1922 Čafka obsazuje v první třídě 5. místo.

Následuje opětovný rozkvět klubu, v jeho řadách působí řada známých jmen českého fotbalu, konají se zájezdy do zahraničí. Nejlepší umístění v historii klubu (5. místo v oficiální nejvyšší české soutěži) se opakuje v letech 1925, 1926 a 1927. Mezitím (v roce 1924, v nedohrané soutěži je Čafka na třetím místě) dochází k reorganizaci soutěží, kluby se dělí na amatérské a profesionální. ČAFC se hlásí do druhého tábora, který opouští až reamaterizací v roce 1935.

Chmurným předělem v dějinách Čafky se stává nešťastný rok 1928. Klub přichází o hřiště, protože nemá na zaplacení uhynulého koně, kterého trefil míč překopnutý přes ohradu. Peníze dluží i hráčům, v sedmičlenné první lize končí o bod poslední a sestupuje.

Pád ČAFKY do českého průměru

Ještě jednou se ČAFC do první ligy vrací, neboť roku 1929 vyhrává bez ztráty bodu druhou ligu. Následující sezóna ale znamená definitivní konec mezi elitou českého fotbalu. Čafka končí předposlední, z nejvyšší soutěží se znovu loučí a už se do ní nikdy nevrací.

Slavnostní otevření nového hřiště na Spořilově se stává hlavní událostí roku 1934. Tento areál sloužil Čafce téměř půlstoletí. Rok 1934 přináší i reorganizaci soutěží a ČAFC je zařazen do Středočeské divize. Po dvou sezónách v ní klub sestupuje do I.A třídy a dlouhá léta hraje nižší pražské soutěže. V období druhé světové války drží prapor Čafky zdvižený dorostenecké mužstvo vedené Josefem Voglem. Zatímco při zápasech A-týmu v I.B třídě zeje areál Čafky prázdnotou, dorostenecké zápasy dokážou na Spořilov přivábit tisíce diváků. Rasovou perzekuci nepřežili hráč a odchovanec ČAFC Pavel Pollák ani bývalý předseda Heřman Roubíček, oba židovského původu.

Po osvobození Čafka ožívá, počet členů dosahuje (579, z toho 280 činných) v roce 1947 rekordní výše. Po dvou postupech v letech 1946 a 1949 postupuje ČAFC z I.B třídy až do divize. Kvůli reorganizaci soutěží ji však hraje jen rok, načež je zařazen do přeboru Tyršova kraje, následně do pražského přeboru.

To už ale Čafka hraje, jak vyžaduje doba, pod jiným názvem a přidružena k některému průmyslovému závodu. Postupně to byly Instalační závody, Stavomontáže a Pozemní stavby (přejmenované později na Stavební závody). Dorost Čafky je i v padesátých letech líhní talentů, trénuje ho bratr Josefa Vogla Antonín (nejmladší a jediný dosud žijící z bratrů Voglů Jiří pracuje tou dobou na československém velvyslanectví v Japonsku). Nadmíru úspěšný je dorost Čafky i na začátku sedmdesátých let (1970-72), kdy dosud naposledy hraje nejvyšší republikovou soutěž své kategorie.

Divize se na Čafku vrátila v roce 1974. A-mužstvo vedené Josefem Zadinou ji hraje dva roky, načež se vrací do přeboru. To vše už opět jako ČAFC, v tradičním a slavném klubovém názvu pouze Vinohrady vystřídala Praha. Komunistická byrokracie povolila užívání původního jména v letech 1968 až 1979.

Sezóna 1980/81 byla pro Čafku opět divizní, zůstává ale osamocená. Na podzim 1981 se mužstva dospělých ČAFC loučí se svým spořilovským areálem, který musí ustoupit stavbě silničního tahu. I přes vynucený azyl na Děkance se první mužstvo ČAFC probíjí do divize a hraje ji na travnatém hřišti Montáží v Krči dva roky (1984/85, 1985/86).

ČAFKA na stadionu bratří Voglů

Rok 1986 sice znamená návrat do přeboru, který Čafka hraje dodnes, ale i stěhování do nového areálu nedaleko spořilovského Hamerského rybníka. Čafka má své první travnaté hřiště a nedaleko zámečku v Záběhlicích působí i dnes. Stadion nese jméno výrazných postav klubové historie, bratří Voglů.

Po převratu v roce 1989 končí vazba na Stavební závody, což má za následek návrat názvu do podoby ČAFC Praha, ale i rozprodej pozemků, kterým klubové vedení zajišťuje chod oddílu a který vyvrcholil v roce 2003 odprodejem všech zbývajících ploch.

Sportovní výsledky klubu mají klesající tendenci. Postupové ambice na počátku devadesátých let zůstaly nenaplněny a v současnosti prožívá A-tým třetí bodově chudý podzim v řadě, což má za následek prozatím úspěšné jarní boje o udržení. B-mužstvo sice v roce 1993 postoupilo do I.A třídy, zanedlouho však bylo pro nedostatek hráčů zrušeno.

Obnovit se jej podařilo až po neúspěšném pokusu o sloučení se sousedním klubem AFK Záběhlice. Právě odtud poté přišel, následován několika hráči, Jiří Trunc, kterému se podařilo rezervní mužstvo Čafky znovu sestavit a uvést do provozu. V sezóně 2000/01 hrálo pouze přátelská utkání, v té další už nejnižší pražskou soutěž. Ihned se mu podařilo postoupit do II. třídy a v roce 2004 postoupilo do I.B třídy, v níž se drží ve středu tabulky.

Začátek nového tisíciletí se nesl ve znamení úpadku mládeže Čafky. Starší dorost sice v roce 2002 postoupil do divize, následníci úspěšného mužstva však dvakrát sestoupili a v současnosti patří starší dorost ČAFC k podprůměru I. třídy, stejně jako mladší žáci. Ze žákovských a dorosteneckých mužstev se v přeboru drží už jen mladší dorost, starší žáci hrají na špici I. třídy.

Budoucnost ČAFC Praha zůstává nejasná. Klubové pozemky jsou prodané, budova s kabinami a klubovnou je v dezolátním stavu, hlavní travnaté hřiště má nevyhovující osvětlení, náhradní travnatá tréninková plocha prakticky neexistuje a v dezolátním stavu je i škvárové hřiště, které už několik let marně čeká, až ho vystřídá hřiště s umělým povrchem.

Prameny:
Vogl, Antonín: Kronika naší Čafky (In: Sedmdesát let od založení ČAFC Vinohrady, Praha 1969)
Kolektiv autorů: Devadesát let od založení ČAFC Vinohrady, Praha 1989

Autor: Jan Kaliba (sportovní publicista)
Zaslal: David Kopec (Sekretář ČAFC)
Upravil: Marek Mahdal (redaktor SN)