Květen 1945 na Spořilově

(Článek obsahuje unikátní a dosud nezveřejněné fotografie ze Spořilova.) Čtyři pomníčky na Roztylském náměstí jsou jedním z posledních viditelných dokladů Květnové revoluce 1945 na Spořilově. Kdo si dnes vzpomene na osudy Františka Nováka, Antonína Zachardy, Františka Bulína a dr. Bedřicha Krejného? Léta letí, pamětníci odcházejí a s nimi i dávné události jakoby odvál čas. Na největší válku v dějinách lidstva však nelze zapomenout a je třeba vše připomínat, aby se historie neopakovala. Koncentrační tábory, politický útlak, omezování svobody, poněmčování, zrůdnost totalitní moci. Na druhé straně hrdinská vítězství našich vojáků v zahraničním a domácím odboji a nakonec i v pražském povstání, jehož hrdinové a vůdci jsou bohužel stále jakoby zapomenutí a neocenění.


Pražské povstání udělalo čáru přes rozpočet světovým velmocím, které v rukou držely otěže osvobozování Evropy, ale i Němcům, kteří v posledních minutách své nadvlády se rozhodli klást ve zbytku protektorátu tuhý odpor.
Přípravu povstání organizovalo vojenské velitelství Alex (v čele s generálem Františkem Slunéčkem), které si postupně podřídilo v kritických chvílích protektorátní sbory a bylo propojeno s mimopražskými ilegálními jednotkami a s vojenským velitelstvím Bartoš, které při povstání velelo obvodu Velké Prahy (vel. Karel Kutlvašr). V civilní části odboje vznikla Česká národní rada.

Na Spořilově, který Němci nazývali po svém Rosenbühl, byl zdánlivý klid. V řadě vilek totiž bydlelo množství říšských Němců i kolaborantů, ti spěšně balili kufry a odjížděli na západ. Na druhé straně se život českých obyvatel Spořilova přesunul do sklepů, poslouchal se rozhlas z Vinohrad a čekalo se na další pokyny. Povstání začalo spontánně 5. května 1945. Lidé začali strhávat německé nápisy, s nadšením poslouchali přiznivé zprávy a hlášení v rozhlasu vysílané v češtině. Němci proti rozhlasu nasadili jednotku SS, s cílem zamezit dalšímu vysílání. Krátce po půl jedné odpoledne se ozývá z rádia známé "Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu!" Povstání začalo.
Za několik desítek minut bylo možné na Spořilově slyšet dunění a výstřely směrem od Pankráce, kde Pražané úspěšně požadovali propuštění politických věznů. Němci na ně zaútočili palubními zbraněmi ze tří letadel. Radost ale netrvala dlouho, protože k Praze se stahovaly další německé jednotky. Do prostoru našeho regionu se příkladně dostala po dobytí Zbraslavi 6. května jednotka vojáků SS-Kampfverband Wallenstein z vojenského cvičiště poblíž soutoku Sázavy a Vltavy, ta cestou zabíjela i bezbranné civilisty. Povstalcům významně pomohly jednotky vlasovců (ROA), které odrazily první německý útok.
To již se i na Spořilově ustavil Revoluční národní výbor ve škole a také místní domobrana, která zaujala pozice na všech strategických místech, včetně hlídky na věži kostela sv. Anežky České (viz foto).
V Michli 7. května Němci ve snaze se protlačit do okolních čtvrtí a do centra Prahy vedli zdejší občany před svými tanky. Začalo ostřelování Spořilova, domobrana neměla dostatek zbraní, o půlnoci Spořilov kapitululoval. Německý velitel v časných ranních hodinách 8. května nařídil odchod všech můžů ve věku 16 až 60 let na Zelenou lišku, kde byli internováni v tzv. ÚSP domech a bylo jim zákázáno vycházení a vyhlížení z oken.
Frontové jednotky kvůli povstání musely obcházet Prahu a v 19 hodin, tři hodiny po podepsání kapitulace německých jednotek v Praze nastalo všeobecné zastavení bojových akcí. Večer bylo jasné, že boje skončily, Němci svoje pozice opustili a jejich poslední snahou bylo, se co nejrychleji dostat na západ. 9. května přijela do Prahy a na Spořilov Rudá armáda. Konec války se v záplavě šeříků slavil všude, doma i na ulici, jak dokazují unikátní fotky paní Elišky Rubínové, za jejichž poskytnutí pro potřeby Spořilovských novin děkujeme.

Uvítáme další fotografie a vzpomínky pamětníků, které by mohly článek doplnit.