Roztylské náměstí jako prostor a hodnota
Autor: Jan Fischer <zahr.sluzby(at)volny.cz>,
Téma: Zajímavosti,
Vydáno dne: 03. 12. 2007
Již delší dobu sleduji snahy o znovu vztyčení sochy bojovníka od Zborova na Roztylském náměstí, dnes se okolo tohoto tématu opět začíná odvíjet diskuze.
Okolo roku 2000 vyvrcholila jedna taková etapa zjištěním, že původní pomník nelze vztyčit na původním místě prostě proto, protože již nejsme v roce 1937.
Na původním místě jsou nejenom pochováni naši padlí z roku 1945, ale ukázalo se, že samotný obsah a forma sochy v původním pojetí nemá tak významný a silný odkaz ani ke Spořilovu, natožpak k samotnému náměstí. V této době již bylo také jasné, že se zásadně změnily náplně a do jisté míry i poslání samotného náměstí, bylo zřejmé, že tento veřejný prostor je před rekonstrukcí a bude nutné ho předefinovat jako celek a znovu zformovat podle požadavků doby, ale také na základě prožité historie.
Tehdejší rozhodnutí Radnice Phy4 o ukončení přípravných prací na znovu vztyčení sochy bylo logickým a správným rozhodnutím na základě pochopení širších souvislostí a vazeb.
Současně dávalo příslib do budoucnosti, že bude možné zpracovat novou podobu a obsah Roztylského náměstí jako celku, obnovit jeho hlavní kompoziční osu a v rámci tohoto řešení navrhnout podobu pietního místa, kde by jistě bylo vzpomenuto také tradic vzniku Československého státu a osudu pomníku legionářům od Zborova.
Tehdy jsem si myslel, že otázka navrácení bronzové sochy legionáře útočícího „na bodák“ do prostoru náměstí je uzavřena, a že tématem zůstává již jen vyřešení, jakou formou připomenout okolnosti vzniku Republiky, její tradice, oběti, jejich odkaz a poselství. Jak a jakou formou v tomto kontextu připomenout místní události, historii a místní oběti.
Namísto toho, se však z Mladé Fronty z 28.11.2007 dozvídáme, že „Na Spořilov se vrátí pomník hrdinů od Zborova“ a noviny to podávají jako hotovou věc. A to přesto, že teprve na 13.12.2007 v 17 hod je do školy svolána veřejná schůze k tomuto tématu.
Takový postup je nátlakem na prosazení jednostranného zájmu, vytrženého z časoprostorových i sociálních kontextů a nezbývá tedy, než se k němu vyjádřit.
Především na veřejné schůzi by teprve mělo zaznít něco ke koncepci obnovy Roztylského náměstí, jeho budoucích funkcí, náplní, možnosti financování ap. Také by zde měly být představeny první návrhy na připomenutí bývalého pomníku, i když zatím bez nutného zasazení do kontextu pietního místa a náměstí vůbec.
Nejsem proti Legionářům, Zborovu, či odkazu z těchto událostí plynoucích, přesto si však myslím, že Zborov má svůj památník především na Zborově. Legionáři mají svůj ústřední pomník – a krásný – v Praze před Emauzy. To jistě neznamená, že není a nemůže být celá řada dalších pamětních míst tyto události připomínající. Nemyslím však, že v této věci jsou konkrétní vazby ke Spořilovu tak silné, aby musel být pomník obnovován v původním provedení.
Socha samotná není tak hodnotným dílem, aby sama o sobě stála za obnovu a byla tím nosným motivem a důvodem k obnově pomníku. Navíc její umístění do prostoru náměstí s ohledem na hroby padlých bude vždy obtížné.
Přípravy a stavba jakýchkoli pomníků bez jejich pečlivého zasazení do stávajícího prostoru náměstí, bez respektování jeho sadové kompozice a podřízení se tomuto prostoru nepřinese uspokojivý výsledek. Naopak, může náměstí jako celku hodně ublížit, v horším případě může dokonce potlačit jeho základní koncept, či narušit jeho velkorysost a celistvost.
Předběhnutí rozhodnutí o navrácení sochy před vypracováním celkové studie obnovy náměstí, prakticky znemožní jednotnou obnovu náměstí a jednotný koncept nové úpravy. Stále je třeba pamatovat, že jde o jeden otevřený prostor sadového náměstí, k jehož hlavním kompozičním prvkům patří – trávníky a stromy, osovost a průhledy, prostor gradující věží kostela.
Pro pochopení, proč socha Zborováka a její umístění zasahuje tak zásadním způsobem do celého náměstí, se musíme vrátit k době vzniku st. Spořilova. Byl vyprojektován a postaven podle jednotné koncepce a v duchu idejí zahradních měst z poč. 20. století, ovlivněn funkcionalismem, ale také občanskou střídmostí a sounáležitostí.
Naprosto originálním způsobem bylo pojednáno půdorysné uspořádání nové městské čtvrti - zahradního města. Mezi bloky domů byly vloženy aleje, sady a parková náměstí. Symetrie a osový kříž daly základ k pojmenování ulic, uprostřed všeho stojí kostel.
Jak velkorysý to byl koncept je zřejmé z pohledu na mapu i z faktu, že uvnitř nové čtvrti bylo pro veřejnou zeleň vyčleněno přes 6,5 hektaru ploch, (čisté výměry). A zeleň zde opět byla založena podle jednotného konceptu, který již však respektoval základní východiska a podmínky celé čtvrti. Tomu byla podřízena jak modelace terénů, výběr dřevin, tak především sadová kompozice, rozvržení hmot ap.
Roztylské náměstí je jedním z největších parkových náměstí v Praze, jenom čistá plocha zeleně zde představuje nejméně 14.000 metrů čtverečných. Náměstí začíná dole na úrovni Trenčínské a Kremnické ulice a vrcholí průčelím kostela.
Dnes náměstí nemá nějaké silné, např. společenské centrum dění, spíše můžeme mluvit o těžišti náměstí, které se rozkládá v prostoru od restaurace Eureka ke kostelu – tedy právě v prostoru, kde se také nachází dnešní pomník padlým a kde se uvažuje s umístěním sochy Zborováka.
Samotné náměstí je pro st. Spořilov naprosto určující a jedinečné. Pro celou severní polovinu Spořilova je např. svým velkorysým a vzdušným prostorem odůvodněním jinak poměrně stísněné výstavby malých řadových domků s malými zahrádkami a úzkými ulicemi.
Prochází jím již zmíněný osový kříž určující pojmenování ulic, odsud vychází dvě alejové třídy do horní, jižní poloviny Spořilova a ono samo, poté kdy pohledově graduje průčelím kostela, pokračuje v sadové úpravě okolo kostela a dále v půdorysu parkových ploch za kostelem až skoro k Jižnímu náměstí.
Od kostela je krásná vyhlídka zpět do celého náměstí, ale také přes celé město až na Hradčany, tak jako z Hradu je vidět Spořilov.
Vraťme se však pod kostel a zůstaňme v té části náměstí, která zpočátku byla označována také jako Obchodní náměstí. Pro tuto část je naprosto zásadní zachování velkorysého, vzdušného a přehledného prostoru jako hodnoty architektonické i zahradní tvorby. A to i ve smyslu střídmosti a uměřenosti budoucích výsadeb dřevin, instalování prvků malé architektury a zejména pak umisťování pohledově náročných děl jako jsou pomníky.
Budoucí úprava pietního místa, které se stejně nevyhneme, tedy logicky musí vycházet z konceptu a logiky celého náměstí a jeho sadové kompozice. A nikoli obráceně.
Přál bych si, abychom společně s naší Radnicí začali nahlas přemýšlet a diskutovat budoucí podobu a poslání Roztylského náměstí, obsah a formu pietního místa a pak, až budeme mít vizi a představu čeho chceme dosáhnout, zpracovali projekty a ty uskutečnili.
Myslím, že tak vážná věc stojí za promyšlení, spolupráci a spojení sil pro dosažení nápaditého a hodnotného řešení pro 21. století. Devadesáté výročí vzniku Republiky se dá důstojně připomenout také poctivou prací a dobrým projektem obnovy náměstí a snad také základním kamenem budoucího pietního místa.
Autor je spořilovským rodákem a občanem, absolventem sadovnického oboru střední zahradnické školy na Mělníce, zahradnické fakulty v Lednici na Moravě vysoké školy zemědělské v Brně a od roku 1990 zajišťuje pro MČ Pha 4 údržbu a obnovu zeleně na st. Spořilově.