Tomáš Garrigue Masaryk (7.3. 1850 – 14.9. 1937) – první prezident Československé republiky. Svým rozsáhlým vzděláním filozofickým, historickým, sociologickým, znalostí cizích zemí i jazyků, dlouholetou zkušeností politickou i vysokou osobní morálkou založil v české politické kultuře příklad státníka celosvětového významu, který se stal pro jeho nástupce značně nedostupným vzorem. Bez jeho celoživotního diplomatického úsilí v zahraničí, při organizaci a vzniku československých legií jako vojska dosud neexistujícího státu a díky jejich vítězného tažení na straně mocností v první světové válce by nebylo svobodného a samostatného Československa. Parlament Československé republiky ocenil celoživotní zásluhy Tomáše Garrigue Masaryka zákonem, který zní:
“Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o stát.“ TGM vstoupil do Sokola Pražského dne 17. dubna 1884, po přestěhování přestoupil do Sokola malostranského, jehož členem zůstal až do své smrti. Byl členem Sokola plných 53 let. Do kroniky Sokola Malá Strana Masaryk napsal:
„Bez sokolování, bez nějakého sportu, zdravý člověk, myslím, ani žít nemůže, alespoň by neměl.“
Jan Masaryk (14.9. 1886 – 10.3. 1948) – syn prezidenta T.G. Masaryka.
Po studiích na Akademickém gymnáziu odcestoval do Ameriky, kde pracoval v různých profesích. Od roku 1919 působil v diplomatických službách ve Washingtonu. V letech 1922 ž 1925 pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí jako osobní tajemník Dr. Edvarda Beneše. Za druhé světové války byl ministrem zahraničních věcí v londýnské exilové vládě, kterým zůstal i po válce až do své smrti. Patřil k nejoblíbenějším světovým diplomatům. Říkal o sobě, že je Čechoslovák, ale také Evropan. V paměti starší generace jistě zůstávají jeho rozhlasoví projevy z Londýna během nacistické okupace. Po válce byl rozhodným zastáncem demokracie, Jeho tragická smrt po pádu z okna Černínského paláce dne 10. března 1948 nebyla nikdy objasněna. Jeho životním heslem bylo:
„Mít lidi rád, milovat lidi, tohle je celé tajemství a jediný recept na štěstí. To platí pro všechny. “Týden poté, co říšský protektor K.H. Frank rozpustil SOKOL, Jan Masaryk z londýnského rozhlasu se vyznal se svého členství v Sokole takto: „Jsem členem Malostranského Sokola víc než čtyřicet let. A vzpomínám, horoucně vzpomínám na chvíle v sokolovně strávené. Vzpomínám na své cvičitele a na mnoho jiných. Celá naše famílie sokolovala na Malé Straně, a dá Bůh, ještě zasokoluje. Návrat do malostranské sokolovny je v mém pevném programu.“ Tento sliv také splnil. Hned den po návrtu do vlasti 7. prosince 1947 Jan Masaryk přišel se svou sestrou Alicí do malostranské sokolovny a řekl: „Já jsem se vrátil teprve včera domů, ale když jsem si přečetl vaše pozvání, řekl jsem, že musím k vám jít, abych vám řekl, jaký kus práce udělali pro nás, hlavně pro mne, ti sokolové, kteří byli v Americe. Ukázali tam, jací doopravdy jsme.“