Likvidace rodinného tábora představuje největší hromadné vraždy československých občanů v době druhé světové války.

Autor: Vladimír Prchlík <vladimir.prchlik(at)seznam.cz>, Téma: Nezapomínáme, Vydáno dne: 07. 03. 2009

Dne 8. března 2009 uplyne 65. let od vyvraždění rodinného tábora v koncentračním táboře Osvětim. O hrůzách vypráví paní Marta Kottová (* 22.2.1929), která patří k obětem nacistické genocidy židů. Je to žena, která přežila věznění v koncentračních táborech Terezín a Osvětim, kam byla jako dítě odvezena k likvidaci. Byla oceněna prezidentem republiky dne 28. října 2008 medailí za zásluhy. Navštěvuje školy, vzpomínové akce a všemožně se snaží současným generacím, především mládeži, předávat svoji tragickou zkušenost. Usiluje o to, aby memento holokaustu (vyvraždění národů) nikdy nevymizelo z naší paměti.

V září 1943 deportovali nacisté z terezinského ghetta do Osvětimi-Birkenau ve dvou transportech 5 tisíc vězňů. V prosinci 1943 a v květnu 1944 pak z Terezína přijelo dalších 12 500 vězňů, kteří byli umístěni v rodinném táboře. Vězňové tam živořili na úzkém zabláceném pruhu obklopeném plotem nabitým elektřinou, trpěli hladem, zimou, vyčerpáním, nemocemi a špatnými hygienickými podmínkami. Děti směly přes den pobývat na dětském bloku, kde se s vychovateli věnovaly výuce a hrám. Po šesti měsících pobytu bylo všem dosud žijícím vězňům, kteří byli deportováni v září 1943 oznámeno, že budou přemístěni do pracovního tábora Heydebreck. Místo do tohoto fiktívního lágru však náklaďáky s vězni zamířily směrem k osvětimským plynovým komorám, kde byli v noci z 8. na 9. března 1944 bez selekce zavražděni. Podle několika svědectví zpívali před smrtí v osvětinských plynových komorách jako znak vzdoru československou hymnu a hatikvu (židovskou hymnu).
Likvidace rodinného tábora představuje největší hromadné vraždy československých občanů v době druhé světové války. Vzpomeňme jejich obětí v těchto dnech tichou vzpomínkou!