Plamen víry

Letos dne 8. ledna oslavila Církev československá husitská 90 let od svého vzniku. V Kronice náboženské obce pročítáme zajímavé záznamy o díle profesora ThDr. Rudolfa Horského, dlouholetého faráře CČSH na Spořilově a v Záběhlicích.

Narodil se v roce 1914 a sloužil v duchovenské službě celých 64 let. Nejprve působil jako učitel náboženství, katecheta, duchovní, farář i biskup a konečně se stal profesorem Husovy bohoslovecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Znají jej věřící v náboženských obcích v Praze - Dejvicích, na Žižkově, Tmani, Dobříši, Přerově nad Labem a v Praze - Záběhlicích a Spořilově, kde působil 25 let!
Zakládal nedělní školy pro děti, letní tábory mládeže, kurzy laických kazatelů, hnutí křesťanských esperantistů a rozsáhlou mezinárodní diakonickou práci „Brýle pro Afriku“. Do roku 1990, kdy sbírku starých brýlí a dioptrických skel předal do náboženské obce CČSH v Úpici, shromáždil na spořilovské faře a poslal do Afriky trpícím bratřím a sestrám v Ghaně a Keni celkem 100 000 párů brýlí a dioptrických skel.
Dne 17. ledna 1993 poděkovala náboženská obec ThDr. Rudolfu Horskému při jeho odchodu do trvalého důchodu za jeho dlouholetou duchovenskou a diakonickou službu.
Pročítáme zajímavé záznamy o díle našeho bratra faráře prof. ThDr. Rudolfa Horského, který oslavil v době Sametové revoluce 75. narozeniny a zlaté kněžské jubileum – 50 let duchovní služby.
Právě vzpomínáme 595. výročí upálení Mistra Jana Husa v Kostnici dne 6. července 1415. Pro připomenutí díla tohoto významného českého náboženského reformačního myslitele, duchovního, filosofa a rektora University Karlovy uvádíme zajímavý rozhovor bratra profesora ThDr. Rudolfa Horského pro Československý rozhlas v době Sametové revoluce v roce 1989, kdy oslavil 75. narozeniny a zlaté kněžské jubileum, tj. 50 let duchovenské služby v církvi československé husitské.

(Převzato z Kroniky Náboženské obce CČSH na Spořilově)

Otázky Československého rozhlasu:
1) Kdy Vaše církev vznikla?
2) V čem se liší učení Vaší církve od ostatních církví?


Odpovědi R.H.:
Ad 1) „Po první světové válce. Byla založena 8. ledna 1920 a rozšířila se hlavně v Čechách a na Moravě. Vznikla vlastně z reformního hnutí římskokatolických kněží, jež bylo koncem 19. století posíleno tzv. modernismem, který chtěl oživit víru jako tvořivou silou současného života. V čele radikálního křídla modernistů stál tehdy dr. Karel Farský, profesor náboženství v Plzni. Zakrátko se stala Církev československá druhou největší církvi v Československu. My, kněží, jdouc cestou českého života, zahlédli jsme na té cestě třpytivou, krásnou, drahocennou perlu pravé české zbožnosti, kterou našemu národu odkázali Cyril a Metoděj, Hus, Chelčický, Komenský. A jenom nepřízeň dějin zašlapala ji do bláta. Tu perlu jsme zvedli a upozornili a upozorňujeme na ni národ, ona je jeho.“

Ad 2) „Je to zvláště důraz na Bibli a na tvůrčí sílu Husova ducha. V naší vlasti jen plno Husových pomníků, stojí na náměstích, stojí před školami, před sbory reformačních církví, v sadech i jinde, a je správné, že většina sochařů dala Husovi do rukou Bibli. Vždyť Bible učinila Husa velikánem pravdy, pravdy Páně. Z Bible čerpal Hus sílu v boji proti nevraživým středověkým kněžím i laikům, k úsilí o svobodu národa, o spravedlnost i právo. Z Písma Hus zvedl, možno to tak obrazně říci, pochodeň nového života pro církev i pro národ. Hus, to je typický příklad toho, co dovedlo z člověka učinit slovo Boží, když ovšem je poslušně přijato. Proto své sbory naše církev označuje jeho jménem. My jsme vděčni našemu parlamentu, že uznal 6. červenec jako svátek, je toho zapotřebí. Vždyť to bylo 6. července 1915, kdy Tomáš Garrigue Masaryk v Ženevě zahájil právě v Husově jménu boj proti starému Rakousku -Uhersku. My v naší církvi často nazýváme Husa Janem Křtitelem naší církve, a on jím vpravdě byl.“