Právní otázky řešení problematiky Spořilovská

Ve sborníku stanovisek veřejného ochránce práv (O. Motejl a kol., 2009) ke hlukové zátěži se uvádí, že ke vzniku nového zdroje hluku (např. dopravní infrastruktura v husté zástavbě), o kterém je známo, že překročí limity, by mělo docházet pouze vyjímečně, Přednost by měla dostat jakákoliv rozumná alternativa a státní úřady by neměly vznik nového zdroje hluku připustit. V případě Spořilovské existuje několik variant řešení situace, které jsou jistě lepší než ta současná, kdy byla převedena veškerá kamiónová doprava do sídliště s 15-ti tisíci obyvateli, přímo pod jejich okna a do blízkosti polikliniky a základní školy.

Byla vybrána 4. varianta řešení dopravní situace, která by měla vrátit dopravu na Jižní spojku, ale k tomuto řešení v praxi stále nedochází.
V případě Spořilovské neučinil provozovatel dočasného zdroje hluku pro snížení hluku vše, co lze spravedlivě požadovat, tedy nebyla vyvinuta snaha o snížení zátěže na rozumně dosažitelnou míru. Veřejný zájem provozu zdroje hluku navíc evidentně nepřevažuje nad veřejným zájmem ochrany obyvatel a nedošlo také k přesvědčivému odůvodnění tohoto kroku. Povolení může být vydáno jen tehdy, když nedojde k ohrožení veřejného zdraví, což vyplývá ze zákona. Protože došlo k ohrožení zdraví obyvatel Spořilova, což se dalo již v době rozhodování předpokládat, a dokonce na to byla řada odpovědných činitelů upozorněna, neměla být vydáno povolení k provozování zdroje hluku a neměla být udělena vyjímka na překročení hlukových limitů. Navíc nebyla realizována potřebná protihluková opatření předtím než k navedení veškeré dopravy došlo, nebyla zvažována všechna možná protihluková opatření na základě znaleckých posudků, nebyly vypracovány recentní akustické studie a nebyl posouzen vliv na životní prostředí a zdraví obyvatel. O celé záležitosti také nikdo nejednal se zástupci Městské části Praha 4 a s občany, kterých se opatření nejvíce dotýká. To je v demokratické společnosti naprosto nepřípustné. Povolení k provozování tohoto zdroje hluku může být odebráno pro nesplnění protihlukových opatření a mohou následovat sankce za překročení limitů. U krátkodobé objízdné trasy, kde hrozí prodloužení na roky, by měly být orgánem ochrany veřejného zdraví navíc vyžadovány nekorigované limity a ne korekce na starou hlukovou zátěž. Jediné protihlukové opatření v okolí Spořilovské spočívalo ve výměně oken asi 10 % dotčené populace. Ostatní si museli plastová okna uhradit sami. Bude jim tato investice vrácena? Podle listiny základních práv a svobod Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. V případě Spořilovské došlo k poškození zdraví obyvatel, přírody i životního prostředí. Navíc významně poklesla hodnota nemovitostí v oblasti, což lze považovat za významný zásah do vlastnických práv. Navíc není možné náš majetek řádně užívat, pro hluk a imise není možné otvírat okna a používat balkóny, věšet prádlo, pěstovat rostliny. Lze zde žít pouze za zavřenými okny a řada občanů si stěžuje, že i tak má s hlukem problémy. V případě Spořilovské jde o naprosto nedůstojné životní podmínky.

Když jsou úřady nečinné jako v případě Spořilovské, lze podat žalobu na nečinnost ke správnímu soudu nebo se obrátit civilní soud a na ombudsmana. Ombudsman může přimět úřad k činnosti a dokonce změnit i náhled na právní posouzení a řešení věci. Správní soud prověří zda je postup v souladu se zákonem a také poskytuje ochranu proti nečinnosti orgánů státní správy. Práv se lze přitom domáhat prostřednictvím správního orgánu i soudu současně. Žalobu může podat obec v zastoupení svých občanů. Důležité je, že nemusí jít jen o překročení limitů, ale i překročení obvyklé míry v daném místě, s přihlédnutím k míře v obdobných místech. V tomto případě lze také využít, že na Barrandov kamióny nesmějí, tak totéž platí pro Spořilov a není možné diskriminovat jeho obyvatele. Lze také požadovat, aby soud nařídil provést určité opatření. V případě Spořilovské jde již o vážné ohrožení a soud může uložit opatření k odvrácení hrozící škody. Také existují zákony na ochranu osobnosti a je možné žádat náhradu škody na zdraví. Zdraví může mít navíc již mnoho obyvatel poškozeno nenávratně, protože byli vystaveni extrémnímu hluku a také nadměrnému znečištění škodlivinami dlouhodobě. Škody na zdraví obyvatel lze v krajním případě i vyčíslit.

Nově navržené hlukové limity pro ČR svědčí o naprostém nepochopení dopadů hluku na lidský organismus (viz. např. i některé články zde ve Spořilovských novinách - rubrika doprava). Je naprostou katastrofou, že navržené limity přesahují dokonce o 10 dB průměrné hodnoty, které byly vypočítány z limitů hluku pro 24 zemí Evropské unie (ČR - den - 65 dB a noc - až 60 dB, EU - den - 56,7 dB a noc - 49,1 dB). Pokud budou tyto limity schváleny, vyřadí se Česká republika z civilizované Evropy a všichni ti, kteří se na tomto rozhodnutí budou případně podílet, budou tak přímo odpovědní za zvýšenou nemocnost a úmrtnost obyvatel. Domnívám se, že člověk, který ctí určité morální principy, a je si vědom své odpovědnosti k lidem, musí takovéto amorální rozhodnutí odmítnout. Navíc je to v rozporu se všemi poznatky, kterých bylo dosaženo ve vědě o životním prostředí a lékařských vědách v posledních desetiletích.

V současnosti jsem připravila všechny podklady pro ombudsmana. V příštím týdnu se sejde užší vedení OS Spořilov, o dalších krocích bude veřejnost informována.

Dr. Jana Růžičková, hlavní koordinátorka akce Spořilovská bez kamiónů