Bratr Harry Lang, velký spořilovský sokol, odešel na věčnost

Dne 10. srpna 2011 odešel po dlouhé těžké nemoci na věčnost v požehnaném věku osmdesáti sedmi let bratr plukovník v.v. Harry Lang, dlouholetý člen a funkcionář Sokola. Na Spořilov se přistěhoval se svými rodiči na podzim roku 1928, kdy mu byly čtyři roky. Jako žák vstoupil do nově založené Tělocvičné jednoty Sokol Praha Spořilov – Roztyly.

Ve svém autorském spisku „Moje vzpomínky na Sokol Spořilov“, které sepsal v roce 2000, se vrací ke svým začátkům na Spořilově:

„Od roku 1929 jsem začal chodit do cvičení do dřevěné sokolovny na 2. sekci. Nás žáčky cvičil bratr starosta Řehák. Příspěvky vybíral br. Bernard, později br. Kubíček. Později nás cvičili bratři Leopold Kučera, Ladislav Štork, Josef Trešl a Václav Rezek. Cvičení jsem si velice oblíbil. Od roku 1936 jsem také pilně chodil na letní cvičiště, kde jsme hráli volejbal, chodili bruslit, hrát tenis a trénovat lehkou atletiku, kterou vedl bratr Jindra Ptáčník. Nejlepších výsledků v atletice dosahoval bratr Bořek Kankrlík, Zdeněk Svoboda, Zdeněk Keist, Václav Kulhánek, Vojta Holub, Václav Komrska, Láďa Starý, Vladimír Pohl, Ladislav Soustružník a Jiří Rezek. Výkony bratří Kankrlíka a Svobody byly vysoké úrovně. Když K.H.Frank zavřel SOKOL, přestože byla sokolovna zabraná pro srazy Hitlerjugend, jsme chodili do dřevěného sálu (tzv. divadelního) cvičit na nářadí. Toto cvičení vedl mezinárodní závodník ČOS bratr Emanuel Löffler. Kromě mne tam cvičil Radislav Šlapák, Zdeněk Kaláb, Mirek Batěk a asi dva až tři další. V roce 1943 jsem odmaturoval na Reálném gymnásiu v Michli. To jsem již chodil trénovat lehkou atletiku na Mrázovku, kde jsem házel oštěp do vzdálenosti kolem 60 metrů, a měl jsem jako druhý závodník reprezentovat Národní sportovní klub (NSK). Byl to výsledek práce spořilovského trenéra, rozvoje mé obratnosti a síly sokolského cvičení na nářadí a obrovské píle. Bohužel, k závodu nedošlo, neboť jsem byl vyslýchán Gestapem (Německá tajná státní policie) pro podezření ze sabotáže v Avii, kde jsem byl totálně nasazen. Internován jsem byl v koncentračním táboře Oberrode v Harzu až do konce světové války.“

Na pohnuté události Pražského národního povstání na Spořilově, které prožil opět na Spořilově, bratr Lang vzpomíná:

„Pražského povstání jsem se zúčastnil již na Spořilově. Ač jsem vážil 58 kilogramů, cítil jsem se v pořádku. Dne 6. května 1945 jsem dostal ve spořilovské škole pušku s krátkým poučením o používání a s Radkem Šlapákem jsme dostali úkol zalehnout na západním konci Severozápadní IV. V 9 hodin 45 minut nás přišli vystřídat bratři Bulín, Novák a nrtm. Stýblo… Proto se chodím často poklonit jejich památce na náměstí – my měli štěstí, ale oni tam položili životy zákeřnou střelbou snad příslušníka Hitlerjugend.“

V dalším textu svých vzpomínek bratr Lang uvádí: „V roce 1945 jsem začal studovat na Karlově universitě přírodopis a tělocvik. Byl jsem přijat na Vojenskou akademii a stal se důstojníkem Československé armády. V roce 1968 jsem se vyjádřil na velitelském shromáždění, že „spojenecká vojska“ udělala to samé, co Hitler v roce 1939. Nato jsem byl poslán do výslužby jako plukovník tankového vojska.“

Bratr Lang se zúčastnil všesokolských sletů v roce 1932 jako žák a v roce 1938 jako dorostenec. V roce 1948 nikoli, neboť byl na vojně. V roce 1999 byl vyznamenán Pamětní medailí ČOS jako uznání za obětavou činnost ve prospěch sokolského hnutí. V roce 1991 byl zvolen do výboru Československé obce sokolské a v roce 1993 se stal volbou výboru ČOS jednatelem ČOS. Tuto funkci, v níž se výrazně podílel na úspěšném uspořádání XII. Všesokolského sletu Praha 1994, vykonával do května 1995.
Bratr Harry byl celý život pilným cvičitelem, organizátorem sokolské činnosti v naší jednotě a aktivním účastníkem pravidelných cvičení v Sokole. Pravidelně se zúčastnil schůzek spořilovské sokolské Věrné gardy až do pozdního věku, kdy jej postihla zákeřná choroba, s níž vedl po léta nerovný boj. I přes veškerou péči poskytovanou mu ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích však své chorobě na konec podlehl. Zanechal pro archiv naší jednoty četné cenné dokumenty, písemné podklady a svoje osobní vzpomínky na činnost v Sokole na Spořilově i ve výboru ČOS.

Díky, drahý Harry, za Tvé celoživotní dílo pro SOKOL ! NAZDAR ! Tvoji světlou památku si uchováme trvale ve svých myslích a srdcích!