Kde je to? Co je to?

Autor: Tomáš Hromádka <noviny(at)sporilov.info>, Téma: Vzpomínky, Vydáno dne: 18. 02. 2012

Boční II

Do rubriky Stáhněte si - Zajímavosti čas od času přidáváme zajímavé historické záběry na starý Spořilov. Nejnověji jsme se vás ptali na výše uvedený pohled. V redakci se nám sešly následující odpovědi:
Jako první zareagoval JUDr. Vladimír Šolc: " Kousek nad náměstím, byl na domku nápis "IŠKA", otec Judr. Vladimír Šolc se pokoušel domek koupit." Lucie Čížková zareagovala: "Tipla bych to na bývalou školku (dnes lidušku) v Boční II. Co říkají ostatní Spořilováci?" Její slova potvrzuje JUDr. Julie Janatová: "je to bývalá "spodní" mateřská školka - u Roztylských sadů... a Dagmar Strýčková: "Foto je bývalá Mateřská školka v ul. Boční II čp. 7, dnes je to Lidová škola umění."
Děkujeme za všechny reakce a v redakci na mailu noviny@sporilov.info uvítáme jakékoliv další historické snímky Spořilova, kterými bychom mohli připomenout dobu dávno minulou a ostatním čtenářům nabídnout rozptýlení v podobě poznávání starých známých nebo naopak zaniklých zákoutí naší nejlepší pražské čtvrti.


JUDr. Vladimír Šolc nám následně ještě napsal:
Vážená redakce, děkuji vám, že jste mně zveřejněnými fotografiemi spořilovských domků přinutíli zašátrat v paměti o šerém dávnověku Spořilova a vzpomenout na tehdejší bezproblémové sousedské vztahy. Obě fotografie jsou podle velikosti topolů - malých sazenic - ze začátku třicátých let, ze začátku historie Spořilova. V té době nebyla ještě postavena Sokolovna ale pouze tam byla dřevěná bouda zvaná "ponorka" jako pozůstatek stavebního dvora a Boční II. na vrcholu jižní strany končila u dalšího stavebního dvora, z kterého se stalo později letní cvičiště, dnes Hydrometeorologický ústav. V třicátých létech minulého století začínala povědomost majitelů domků o nákupech u Votrubce /osadnické zboží/ nechodilo se do lékárny ale k Podubeckénu, ne do hospody ale k Jetomickému atd.at. Každý z domků měl svého soukromého majitele, a někteří v nich také provozovali svojí živnost nebo obchod.
Některé domky se také prodávaly a tak tomu bylo i u domku v Boční II. který je na snímku. Domek byl v té době na prodej a můj ho otec chtěl koupit. Samozřejmně tam dětská školka nebyla. Myslím, že první dětská školka vznikla v domku v Jižní VII č. 957 až po skončení války. V tomto domě bydlela česká rodina Schobornů, velmi slušní lidé, kteří ale udělali tu chybu že se na začátku války přihlásili k německé národnosti. Při skončení války na to doplatili a aby přežili, odešli ráno 7. května z domu ktarý ani nezamkli, bez jakýchkoliv zavazadel a v troubě nechali i upečenou husu. /Syn Richard Schonborn pozdější mistr republiky v tenise a po odchodu z Českosloveska první trenér tenistky Steffi Gráfové/.
Upečenou husu snědli nevyspalí a hladoví ruští vojáci kteří se v domku ubytovali a po dlouhé době mohli vykoupat v teplé vodě a jejich únavu a utrpení si nikdo dnes nedovede představit. Maminka s tetou Hermínou jim praly, zašívaly a žehlily uniformy. Z počátku z nich šel strach, to se ale upravilo. Když armáda odešla, Spořilov zůstal zavalen nepojízdnými auty, ktaré jako válečnou kořist ruští vojáci použili pro svojí přepravu a tam je opustili..
Školky vznikaly v domech, opuštěných židovskými obyvateli, kteří válku nepřežili a nebo po německých občanech, kteří museli utéct. Myslím, že první dětská školka byla na konci slepé ulice Jižní VII v domku č. 957. Paní Dr. Janotová, paní Strýčková mají samozřejmně pravdu o domku v Boční II, ale v jiném časovém období, než je na snímcích. V raných dobách Spořilova ženy, které měly malé děti tak nechodily do práce a straly se o ně doma. Kdyby byla na Spořilově školka, tak by nás tam maminka s bráchou s radostí vodila, aby si od příliš aktivních kluků nachvíli odpočinula.
Ale v té době školka nebyla. Lékařskou péči kterou jsem jako dítě zažil z vlastní zkušenosti zastával Dr. Bohuslav Soboda který bydlel na severozápadním okraji Spořilova a kterému nebylo zatěžko uprostřed noci přejít do kopce pěšky až na na horní Jižní náměstí, když jsme měli vysokou horečku. Auta nebyla a za války zase nebyl benzin, baterie z aut se musely odevzdat německé armádě a také se musely odevzdat lyže i s hůlkami. Málo zaznívá, že otec našeho dnešního primátora Dr. Bohuslav Svoboda byl ze Spořilova a že náš primátor je vlastně ze Spořilovák. Podoba otce Dr. Svobady i podoba našeho primátora je absolutně identická, ve mém srovnání vypadají jako dvojníci.
Druhý lékař, MUDr. Nešpor bydlel a měl ordinaci v ulici v prostoru restaurace Bříza, v přízemí měl ordinaci a v patře bydlel. Jako jediný měl za války povolení k jízdě a malinký příděl lístků na benzin.

Srdečně zdraví Vladimír Šolc, spořilovský rodák /1933/

Naše rozmnožená spořilovská rodina:
JUDR. V. Šolc /1907/, v roce 1947 náměstka primátora Hl. Města Prahy, později dlouhodobě vězněný. Spoluzakladatel klubu popravené Dr. Horákové atd.
Strýc Vítěslav Šolc/1905/ obyvatel Spořilova, starosta Obce sokolské na Spořilově.
Dědeček Antonín Šolc/1897/ prvorepublikový senátor, jeden z prvních obyvatel Spořilova
strýc Ing. arch. Oldřich Šolc /1920/ spořilovák nyní na Vysočině a jejich další potomci