Žil podle etiky, etika se mu odměnila

10. září ve věku 90 let zemřel bývalý rektor Univerzity Karlovy prof. PhDr. Radim Palouš, syn zakladatele spořilovského tenisu. Rodina Paloušova se přistěhovala na Spořilov mezi prvními. Otec Jan Antonín Palouš byl novinář, všestranný sportovec. Proslavil se jako střelec první branky hokejového mužstva Čech a získal dva tituly mistra Evropy v ledním hokeji. Jako doplňkový sport hrál tenis. S Dr. Markalousem a arch. Polívkou vybudovali v původní likvidované pískovně u Michelského lesa tenisové dvorce a klubovnu, tím založili tenisový oddíl TC Spořilov.



Ve staré klubovně visel obrázek:“Palouš ztrestal syna 6:4 , 6:2.“ Karikaturista Ludvík Alois Salač nakreslil na síti smečujícího sterého pána s třesoucími a podlamujícími se koleny. Na druhé straně kurtu stál nesmělý žáček Radim. Tak asi začínal Radim Palouš svou nepodstatnou ale užitečnou sportovní kariéru. Po válce se rodina Poloušova přestěhovala na Újezd na Malé Straně.
Setkal jsem se s Radimem Paloušem jako aktivním hráčem tenisového oddílu Slovan Malá Strana při mistrovském zápase s TC Spořilov. To už byl filozof, pedagog a komeniolog Palouš za své politické přesvědčení pronásledován a postihován. Za normalizace musel Palouš opustit pedagogickou práci. Živil se pak jako topič nebo soustružník, ale hrál dobře tenis, který mu byl tělesnou oporou. Ve Vojanových sadech Malostranský Slovan měl jedem osvětlený dvorec a tak bylo dost času na Paloušovy vzpomínky na Spořilov. Týden před smrtí, požádal jeho otec, aby s ním Radim zajel na spořilovské kurty, asi na rozloučenou.
Po druhé jsem se setkal s Radimem Paloušem na Univerzitě Karlově. To už byl jejím rektorem a snažil povznést univerzitu na evropskou úroveň. Zúčastnil jsem se jako technik mezinárodní konference s rádiovým svolávacím zařízením, které vyvolávalo jednotlivé delegáty, ať již byli v sále nebo v prostorách komplexu univerzity. Zajímal se o rádiové svolávací zařízení, tzv. paging, které by se hodilo pro svolávaní profesorů a studentů, v době kdy nebyly mobilní telefony. Samozřejmě se vzpomínalo na Spořilov a pokračování tenisu.
Mám ve své knihovně drobnou knížečku Adventní a postní zamyšlení od předního teologa Josefa Zvěřiny s prologem Paloušovým. S Josefem Zvěřinou se setkal Palouš na půdě Charty 77 a podle mého názoru měl jako filosof k teologii Zvěřiny velmi blízko. Vyjádřil to slovy: „Nespoléhám na sebe, ale na sílu pokory.“
Necítím se hodnotit Paloušův vědecký pedagogický a filozofický přínos. Rád připomínám, že dobrodružný život Radima Paluše před mnoha léty začínal právě na Spořilově.

Pavel Roček

Zdroj fotografie: http://filosofie.upce.cz