Sokol a legie

K nadcházejícímu výročí bitvy u Zborova (2. července 2016) jsme rozmlouvali s prof. PhDr. Annou Hogenovou, CSc., která při příležitosti uvedení knihy Po stopách spořilovských legionářů vedla přednášku o vztahu Sokola a čs. legií dne 20 dubna 2016 v Michnově paláci na Malé Straně. Prof. Anna Hogenová přednáší na Pedagogické fakultě UK, kde je zároveň vedoucí Oddělení filosofie a etiky, a na Husitské teologické fakultě UK, kde je zároveň vedoucí Katedry filozofie.



Kde pramení váš vřelý vztah k tématu „Sokol a Legie“, vyplývající z památky vašeho dědečka, který byl legionářem?
Děda, Václav Pek, narozen 8. 10. 1892, Černý Vůl, příslušný Příbram, 2, baterie 2. dělostřeleckého pluku, Rusko) – tak je to napsáno v knize „Legionáři z Příbramska“.
Děda se vrátil se zničenou levou nohou, střela dum-dum mu naprosto vyřadila kolenní kloub, udělal si pak po válce obchodní školu a do smrti prodával v Příbrami v trafice, která byla na cestě z velkého náměstí na ryneček. Sedávala jsem tam na krabicích s cigaretami a pozorovala jsem lidi, kteří tam chodili, mnohé z nich si pamatuji dodnes, některé i jménem. Dědovi brzy zemřela matka a musel se starat o bratry, žil ve Statenicích, kde dodnes žijí někteří potomci Peků.
Málokdy vyprávěl, ale jednou to bylo zvlášť živé, říkal, že Rusové bydlí v zemljankách spolu s kravami, a kozami, říkal, že nejstrašnější umírání bylo u kluků, kterým bylo ustřeleno přirození, vyprávěl, jak rudí je přepadávali proti všem pravidlům slušného boje – to mi zůstalo v paměti.
Každý večer si čítával v oranžových časopisech s názvem „Naše revoluce“ a především v sešitech „Cestami odboje“, bylo jich moc a já jsem mu tehdy, jako dvanáctiletá holka slíbila, že je jednou všechny přečtu; udělala jsem to po své šedesátce a byla jsem konsternována, kolik vroucnosti a čisté příchylnosti k tomu, co je české, jsem tam našla. Zarazilo mne to ve srovnání se současnem, které je naprosto nevlastenecké, bezcitné a bez svědomí a vše ovládají jen potřeby trhu. Najednou jsem pochopila, že nebýt těchto kluků, kteří byli v Rusku i sedm let, by opravdu nebylo Československa, vždyť známe tu poznámku z Versailles, národ, který měl ve válce šedesáti tisícovou armádu, si zaslouží samostatnost. Pochopila jsem, že poválečné uspořádání v podobě samostatného Československa nám vybojovali legionáři, říkali si „bratře“ a duch, který prosakuje ze sešitů „Cestami odboje“ je duch sokolský.
Byl to Sokol a jeho filosofie, co pomohlo k vytvoření republiky. Do tohoto časopisu psali obyčejní legionáři, tak, jak to cítili, jak to prožili a to bezprostředně.
Pro mne to byl tak trochu zázrak, tito lidé u Bajkalu sokolsky cvičili, udělali si malý slet, sportovali a přitom věděli, že stačí, aby trojspolek zvítězil, a všichni půjdou ke zdi za vlastizradu. Říkali si, bratře! Jak je možné, že jsme na to tak důkladně zapomněli? Jak je to možné?

V čem spatřujete odkaz československých legionářů dnešku?
Největším odkazem je skutečnost, jací byli sokolové - legionáři! Tolik vroucnosti a prostoty v uvažování, tolik poctivosti – to dnes nepotkáme ani v idealizovaných textech osvícenějších novinářů. Nepečujeme o své dějiny tak, jak si zasluhují, jak si zasluhují ti, kteří se sedmileté pouti po Rusku nikdy nevrátili, je to hanba. Máme plno knih s fakty, ale téměř žádné s duchem, který mezi legionáři opravdu byl a nesl své poslání až do konce.

Jaký je význam výchovy k činorodému vlastenectví, lásce k vlasti a k šíření idejí prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka pro dnešní společnost?
Tento význam je skryt v této myšlence: „Kdo však jest silný? Silný jest podle Masaryka člověk věřící ve svou pravdu víc než v autoritu celého světa; člověk jsoucí rovně za poznanou pravdou; člověk, který si troufá mít čisté svědomí, který vládne svým citům, který pracuje, abych svých činů dosáhl, který věří ve své poslání na tomto světě, který má takovou sílu, že nikdy a ničím se nedá pohnout aby ustoupil od usilovné práce za vládou pravdy.“ Kolik našich polistopadových politiků odpovídá této myšlence?

Jaké jsou hlavní úkoly v oblasti vzdělavatelské činnosti v Sokole a na veřejnosti při šíření legionářských tradic, zejména pro naši mladou generaci?
Probouzet svědomí u jednotlivců, seznamovat je víc s dějinami než s historií, protože dějiny jsou o duchu, historie je o událostech, jak jdou po sobě v čase z hlediska současnosti. Je nám zapotřebí vstoupit do kontextů, v nichž žili a mysleli naši předci, kteří nám vybojovali neuvěřitelně tvrdě dnešní naši svobodu.
Co potřebuje dnešní konzumní společnost k překonání globální krize mravních a etických hodnot? Na to je těžká odpověď. Ve filosofii je asymetrická odpovědnost, tj. , musíme být odpovědní za mladé a ostatní víc, než dnes jsme, rozhodně víc, než jsou oni odpovědní za nás. „Nenechat se otrávit!“ všemi, kteří se potutelně usmívají při vyslovení slova Sokol a přitom ani netuší, kdy byl Sokol založen.

Jaké společné poslání mají obě Česká obec sokolská a Československá obec legionářská do budoucnosti?
Jediný úkol: probouzet svědomí a nikdy nezapomenout na ty, kteří dali to nejvyšší za nás všechny: své zdraví a životy….