Naprostá většina žáků díky rodičům má přístup k technologiím, které umožňují distanční výuku

Období karantény způsobené celosvětovou pandemií koronaviru s sebou přineslo celou řadu nečekaných problémů, se kterými se musí celá společnost vyrovnat. Citelně se celá situace dotkla školství. Všechna školská zařízení jsou od 12. března zavřená, výuka probíhá distančním způsobem a jsou do ní zapojeni všichni účastníci vzdělávacího procesu – děti, rodiče, učitelé. O situaci, která nastala jsme prostřednictvím e-mailu hovořil s ředitelem ZŠ Jižní Mgr. et Bc. Danielem Kaiserem.



Jak se v době nouzového stavu daří na ZŠ Jižní zajišťovat výuku?
V současné době si troufnu říct, že si distanční výuka „sedla.“ Představy pedagogů, žáků a rodičů se mnohdy lišily a liší, ale snad došlo k vzájemnému pochopení. Častá kritika padala na učitele 2. stupně, ale mnohdy z neznalosti objektivních příčin. Učitel 1. stupně má na starost obvykle svých 30 dětí, koordinuje si učivo i případné on-line přihlašování a vysílání. Například jazykáři ale kromě práce se svojí třídou ještě učí i více jak 150 dětí v 8 různých věkových skupinách a koordinace je velmi náročná. Je nemožné chtít po takové učitelce, aby s každou skupinou skypovala aspoň jednou týdně a předem si vytvořila scénář, při tom musela vyhledávat instruktážní videa, připravovat testy, opravovat, zapisovat do třídnice, vést agendu, komunikovat s rodiči a žáky atd. Mnozí učitelé tak pracují více hodin než při normálním provozu.
Vychovatelky a asistentky pedagoga doučují on-line děti, které to potřebují, čtou s dětmi, nahrávají videa... Nutno podotknout, že tento způsob pedagogiky - bez rychlé zpětné vazby od žáků - nás nějak zvlášť nebaví. Ono to dlouhodobě nebaví ani děti.
Postrádáme sociální kontakty jak my, tak děti. Snažíme se jim to aspoň trochu zpříjemnit.

Jak výuku děti zvládají a jak ji ve škole hodnotíte?
Naprostá většina žáků díky rodičům má přístup k technologiím, které umožňují distanční výuku. U některých jsem našli náhradní řešení formou odevzdávání textů do schránky na škole. Paradoxně často práci s technologiemi děti zvládají lépe než jejich rodiče. Vzhledem k tomu, že máme elektronické žákovské knížky, můžeme hodnotit každou práci s jistou mírou vážnosti. Nyní máme vážnosti známek nastavené na 1 - 3 z devítistupňové škály. Pouze u těch samostatných prací, které byly zadány před 11. březnem a u prací, které se obvykle vypracovávají doma (např. čtenářský deník, referát atd.) se hodnotí ve stejné škále jako dříve. Ti, kteří neodevzdají práci do konce května mají možnost doplnit do začátku června. V červnu pak budou mít žáci možnost přezkoušení buď na popud rodičů či samotných žáků nebo je vyzvou učitelé na konkrétní termín. Hodnotit se bude i přístup a aktivita ke vzdělávání v době zavřené školy. Pro vysvědčení budeme mít dostatek podkladů.

Máte zpětnou vazbu od rodičů?
Rodiče si dopisují s učiteli i se mnou, když mají pocit, že by bylo potřeba něco vylepšit, sjednotit atd. Mnohdy si uvědomí, že učitel se nemůže nakrájet a být on-line 24 hodin denně a vést on-line konference se všemi dětmi. Některým požadavkům nešlo vyjít vstříc. Některé podněty byly protichůdné: moc učiva x málo učiva, chceme on-line x nechceme on-line přenosy, k čemu testy x proč nejsou testy... Chápeme, že rodič musí mnohdy pracovat z domova, má tam své děti, které se s ním tahají o počítač, mnohdy ve stejné době funguje on-line přenos, rodič zajišťuje stravu, chod domácnosti a je z toho samozřejmě unavený. Rodič si najednou taky uvědomí, že paní učitelka taky vaří pro své děti, učí svoje děti a děti ze školy, že jsme ve stejné nebo obdobné situaci... Mnozí rodiče ale oceňují snahu držet vzdělávací a výchovnou linku, někteří učitelé již měli i on-line třídní schůzky, jiní realizují vědomostní „soutěže pro celé rodiny“ atd. Řada rodičů mi píše nebo na ulici sděluje, že nám drží palce, že děkují za starost a péči. My děkujeme za spolupráci, je to pro všechny náročné. Některým lidem se ale nezavděčíte, i kdybychom jim děti chodili učit až domů…

Může současná zkušenost nějakým způsobem ovlivnit do budoucna běžnou výuku ve škole?
Ministerstvo před lety plánovalo vyškolit učitele pro používání moderních technologií. Ukázalo se, že není dostatek prostředků na zakoupení technologií do škol. Takže přejít na finský model, kde tablet nebo notebook připadá na 2-3 děti ve škole bylo nemožné. A tak se finance na doškolování přesunuly jinam. Taky učte někoho jezdit na motorce, když jí nebude mít... My jsme v loňském roce pořídili i díky grantům a sponzorům první dávku tabletů do školy s tím, že letos budeme pokračovat v pořizování technologií. Nouzový stav nás hodil do vody a my v tom plavali a rychle se naučili ovládat nějaký způsob či cestu. Všichni učitelé tvrdí, že je to posunulo o několik stupňů dál. Postupně jsme sjednotili komunikaci s žáky a rodiči, posunuli jsme a chceme posunout využívání technologií ve výuce dál. A ještě jeden postřeh od několika rodičů: Při žádosti svých dětí o nějakou aktivitu, hru nebo vycházku je odkázali na hry na počítači. Reakce přišla nečekaná: „Už máme toho počítače plný zuby, chceme jít do lesa...“