Jak začala a proběhla v květnu 1945 revoluce na Spořilově (1)

Pro mě vlastně začala květnová revoluce, když už byla II. světová válka v plném proudu a nacisté likvidovali široce rozvinutý podzemní ilegální odboj proti okupantům. Trnem v oku jim byly národní spolky, jako byl především Sokol a Skauting, které se ihned po okupaci v roce 1939 přesunuly do ilegality a zapojily do odboje. Do podzemního odboje se zapojil, aniž bych o tom v té době měl nějaké tušení, můj tatínek, Jaroslav Dvořák, člen náčelnictva a místopředseda dorostového odboru České obce Sokolské, náčelník dorostu Sokolské župy Středočeské – Jana Podlipného, místonáčelník a vedoucí dorostu Sokola Vinohradského.



Na mně dopadla a z poměrně klidného dětství mně jako desetiletého kluka vyrušila událost, když v noci ze 7. na 8. října 1941 časně ráno kolem páté hodiny byl spolu s celým náčelnictvem Československé obce Sokolské Gestapem zatčen můj tatínek.

Já jsem se kamarádil asi o dva roky starším Zdeňkem Novotný. Půjčoval mi foglarovky a povídali jsme si o Rychlých šípech a o Hoších od Bobří řeky. Jednou jsme seděli na chodníku před jejich domkem a Zdeněk mi začal vyprávět, že chodil do skautského oddílu na Spořilově. V září 1940 zakázali Němci činnosti Junáka, ale nyní se podařilo ilegálně obnovit jeho činnost pod hlavičkou Klubu českých turistů – KČT. On říkal, že zase chodí do šestky, dříve 13. oddílu Junáka, který vede Wabi – Vladimír Stárka co bydlí v Jihovýchodní II. Kromě toho je tu další oddíl, který vede jeho bratr Jiří Stárka – Hakim a stará tradiční jednačtyřicítka vedená Akelou – Antonínem Králem. Jestli chci, tak on promluví se Zdeňkem Vernerem, se kterým chodil do jedné třídy. Jeho bratr je zástupcem Akely a možná, že by mně tam vzali. Nebylo totiž snadné se stát členem některého z těchto oddílů. Domluvili jsme se, že Zdeněk zajde za mojí maminkou a vysvětlí ji to. Na Spořilově se skupina spořilovských Skautů a Sokolů od roku 1943 pravidelně a důsledně oddělena, scházela v tzv. ponorce, šatně pod jevištěm starého sálu spořilovské sokolovny. Tam jsme měli také v rámci této činnosti schůzky našeho 41. oddílu – pod krycí značkou 14. skupiny Klubu českých turistů – KČT.

Pátého května 1945 dopoledne u nás zazvonil můj kamarád Zdeněk Novotný. Sdělil mi, že se Praha postavila na odpor proti Německým okupantům a že se všichni ze 6., 7. a 14. oddílu KČT sejdeme ve škole a že už nejsme Klub českých turistů, ale opět Skauti. Utíkali jsme do spořilovské školy, kde už byli shromážděni spořilovští občané – vojáci československé armády byli v uniformách, které schovávali celou válku, Sokolové, Skauti také v krojích a část ostatních občanů. Již v časných hodinách dne 5. května měli všichni vlastenci nástup v naší obecné škole, kde odzbrojili německou posádku, která se bez boje vzdala. Ředitel spořilovské školy Muchka poskytnul místnosti školy a ředitelnu, kde byl štáb řízení revoluce. Ve škole byl také ředitel Michelské měšťanky Stuna, kam jsem v té době chodil. Za tak pohnutých událostí jsem se po třech letech zase vrátil do Spořilovské školy, kterou jsem navštěvoval jako žák obecné školy. Ve 12:30 hlásil český rozhlas, že vypuklo povstání a volal Pražany k obraně českého rozhlasu v nyní již zase Fochově třídě 2. Tak dne 5. května vypuklo povstání v hlavním městě Praze. Česká národní rada vydala prohlášení o konci Protektorátu a o převzetí vládní a výkonné moci. I zde probíhaly nejdříve demonstrace, které však brzy přešly do otevřeného odporu. Povstalci v Praze i na celém území Čech a Moravy se zmocňovali zbraní, obsazovali pošty, železnice a důležité silniční křižovatky.

Ve spořilovské škole se ustavil Revoluční národní výbor. Po dramatickém jednání s velitelstvím posádky a dramatickém jednání přistoupili Němci ke kapitulaci s podmínkou, že se s nimi bude jednat podle mezinárodního práva.

Ještě odpoledne 5. 5. 1945 po začátku revoluce Akela (Antonín Král) s Bobem (Dalibor Verner) ve škole slavnostně obnovují činnost Jednačtyřicítky: Vedoucí je opět Akela, zástupci Bob, Jarka (Jaroslav Dočekal).

Ve spořilovské škole byly ustaveny Revoluční hlídky. Starší muži odváděli zajaté Říšské Němce do krytu pod kostelem Blahoslavené Anežky České. My kluci jsme byli pověřeni vykonávat funkci spojek, vykonávat pomocné práce a nosit na frontu zbraně, střelivo, jídlo a pití. To vše bylo předem ilegálně organizováno pod označením Pomocná služba mládeže v rámci ilegálního tělovýchovného výboru. Obdrželi jsme Služební výkazy, kde nám byla každý den skautským nebo sokolským vedoucím potvrzována účast a druh služby. Jako první práce jsme se zúčastnili odstraňování a zamazávání německých nápisů. Z drogerie byly přineseny barvy a patřičné nástroje. S chutí jsem se zúčastnil zamazávání názvu naší ulice – Südoststrasse No. IV. Střídali jsme se v ředitelně u telefonu a u radia. Přijímali jsme zprávy a informovali ostatní o hlášení rozhlasu. V noci z 5. na 6. května jsem obíhal s ostatními skautíky a sokoly občany. Zvonili jsme u každého domku a vyzývali muže, aby šli do zbraně pomáhat při obraně Spořilova. Někteří lidé nám otevřeli a řekli, že přijdou, jiní se báli a dveře zabouchli, ale byli tací, kteří ani dveře neotevřeli.

Vladimír Dvořák
(pokračování)