František Švejda a jeho významná rodina
Autor: Vladimír Prchlík <vladimir.prchlik(at)seznam.cz>, Téma: Vzpomínky, Vydáno dne: 11. 10. 2021Významný spořilovský občan František Švejda nakladatel a knihkupec se narodil dne 3. 11.1878 v Nemyšli u Tábora a zemřel dne 24. 6.1937 v Praze.
Byl majitelem a šéfem Švejdova divadelního nakladatelství v Praze VIII. (po jeho smrti nakladatelství vedla manželka Marie Švejdová). Vydal spis Felixe Vondrušky „Eduard Vojan, jeho život a dílo“ pojednávající o významném herci Národního divadla v Praze. V roce 1902 vytiskl hru básníka Quido Maria Vyskočila „Erotické a bizarní prózy.“ Firma Františka Švejdy s velkým rozsahem podnikání sídlila v době založení koncem 19. století v Praze VIII. - Libni. Bylo to knihkupectví, nakladatelství, antikvariát, závod hudební, papírnický, insertní a novinářský. Po skončení 1. světové války se sídlo obchodu Františka Švejdy přemístilo do pasáže Elektra v Celetné ulici s vyústěním do Velké Jakubské ulice. Po roce 1948 převzalo zestátněný obchod nakladatelství DÍLIA.
Velmi zajímavý dokument ze dne 29.4. 1922 objevila ve svém archivu paní Věrka Drozdová-Heimová, vnučka R. J. Vonky, dcera Jiřiny Hajmové, dlouholeté přítelkyně Blaženy Bělohoubkové-Švejdové. Vonkovi si v roce 1932 v Jihozápadní II. pořídili domek, když Rudolf odešel do penze. Je to velmi zachovaný, pečlivě rukou napsaný účet zaslaný Františkem Švejdou R. J. Vonkovi, tajemníkovi československé legace do Scheveningenu v Nizozemí.
Ve 20. letech byl František Švejda členem městského zastupitelstva za Národně-socialistickou stranu, po dlouhá léta působil jako činovník v pražském Sokole a konečně byl výraznou osobností grémia knihkupců a nakladatelů.
Manželé Švejdovi měli dceru Blaženu, která se provdala za velkého vlastence, legionáře, odbojáře, později nakladatelského redaktora a ve stáří badatele o spisech J. A. Komenského, podplukovníka Josefa Bělohoubka (1891-1981). Měli spolu dvě dcery - Jaroslavu a Blanku. Syn Jaroslavy a Jiřího Peškových a pravnuk Františka Švejdy profesor PhDr. Jiří Pešek, historik se narodil 10.2. 1954 v Praze, vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích působil v Archivu hl.m. Prahy. Specializoval se na raný novověk a na dějiny měst, vzdělanosti a kultury. Na počátku 90. let dvacátého století se podílel na vypracování nové archivní legislativy. V roce 1994 se stal docentem na Fakultě sociálních věd UK, kde od roku 1995 vedl katedru německých studií a od roku 1998 Institut mezinárodních studií. Roku se stal profesorem moderních dějin. Tři roky předsedal Sdružení historiků České republiky a sedm let byl předsedou české sekce Česko-německé komise historiků. V roce 2007 obdržel od německého prezidenta Horsta Köhlera Kříž za zásluhy I. stupně za přínos v dialogu o česko-německých vztazích. Roku 2012 přešel na Fakultu humanitních studií UK. Těžiště jeho badatelské práce se postupně přesouvalo do oblasti moderních dějin se specializací na německy hovořící země. Od roku 1993 je členem Učené společnosti České republiky.
Jiří i Václav Peškovi s otcem, filosofem doc. PhDr. Jiřím Peškem, CSc. (1929-2004) a s matkou Jaroslavou (1929-2006) bydleli a oba dále bydlí na Spořilově ve vile v Jihovýchodní VI. Jiří má jednu dceru, Václav dceru a syna.
Blažena Bělohoubková (1897-1995), dcera Františka Švejdy byla horlivou členkou náboženské obce Církve československé husitské. Věrně a pravidelně chodila na bohoslužby a vždycky uměla s sebou přinést radost a naději. Citelnou ztrátou pro celou obec bylo její úmrtí ve věku téměř 89 let. Moc nám chyběl její milý úsměv a radost v očích. Vzpomínám na ni s vděčností a s díky za její službu a velikou obětavost. Její starší dcera Jaroslava se narodila 20.3. 1929 v Plzni. Stala se profesorkou filosofie a filosofické výchovy se zaměřením na filosofii výchovy na Pedagogické fakultě UK Praha. Jejími zájmy byl skauting, komeniologie a filosofické problémy speciálně vědních oborů, axiologie. Provdala se za kolegu PhDr. Jiřího Peška, syna archiváře MZV, Jiřího Peška. Měli spolu dva syny - staršího a budoucího prof. PhDr. Jiřího Peška (1954) a mladšího Ing. Václava Peška (1960). Peškovi bydlí na Spořilově ve vile na rohu Jižní III. a Jihovýchodní VI.
Jarka navštěvovala Obecnou školu Jižní IV. a byla mojí spolužačkou a mám na ni z naší školy ty nejhezčí vzpomínky. Byla to velmi nadaná žákyně s výborným prospěchem, milá a usměvavá kamarádka. Byla velkou skautkou a oblíbenou rádkyní dívčí družiny Veverek, spořilovského dívčího skautského oddílu č. 52 - Dvaapadesátky, která vedla její členky výchovou k vlastenectví a lásce k vlasti. Pilně navštěvovala ideové večery Jednoty mládeže Církve československé. V polovině válečného roku 1944 jsme se scházeli v sídle pronajatého obchodu v původní cukrárně U Nováků uprostřed Roztylského náměstí. Tam se konaly ideové večery Jednoty mládeže a biblické hodiny. S ideovým vedoucím bratrem Vladimírem Lencem jsme se pravidelně scházeli jednou týdně. Tam jsme přednášeli první básně, vyprávěli příběhy, zpívali, hráli scénky, diskutovali. V Kronice Jednoty mládeže v Záběhlicích (Viz: Prchlík Malá historie CČS) čteme: „Dne 20. září 1944 se konal ve Farní kanceláři zahajovací společný Ideový večer Jednoty mládeže za účasti 24 členů a 4 hostů. Přednášel br. ideový vedoucí Vladimír Lenc, večer sestavila Jaroslava Bělohoubková a Helena Ročňová.“ Tato setkání nám byla vítanou školou v těžké době potlačování svobody českého národa za protektorátu. V roce 1945 přijala čestné uznání za působení zdravotnice v Pražském povstání.
V letech 1953 až 1964 Jaroslava působila jako odborná asistentka prof. Ludvíka Svobody na katedře filosofie FFUK, od roku 1965 byla docentkou katedry dějin filosofie Filosofické fakulty UK. Na počátku 80tých let musela nuceně přejít na katedru pedagogiky.
Od roku 1964 se účastnila seminářů prof. PhDr. Jana Patočky (1907-1977), největšího českého moderního filosofa. Patočkovy přednášky v bytových seminářích byly významnými událostmi šedého života 70. a 80tých let. Patočka se stal duchovní a morální autoritou, zejména pro hnutí Charty 77, ale i pro mládež různých společenských vrstev. Přiznávali to i jeho odpůrci.
Jaroslava Pešková se roku 1990 se stala proděkankou FF UK, v roce 1991 profesorkou. V letech 1991-1993 vedla katedru filosofie FF UK, od r. 1994 se stala vedoucí katedry filozofie a společenských věd PedF UK. Zároveň byla členkou Vědecké rady Filosofického ústavu Akademie věd České republika. Od roku 1992 pracovala ve federální komisi pro Komenského oslavy (400. výročí narození J.A. Komenského). Od roku 1992 byla náčelnicí českého ženského skautingu - dívčího kmene Junák - český skaut.
Po listopadové revoluci v roce 1989 jsme se s Jarkou Peškovou-Bělohoubkovou spolu po létech setkali jako členové občanského sdružení „Masarykovo demokratické hnutí“. Po létech zákazu v době nacismu a komunismu začalo MDH opět působit jako nepolitické občanské sdružení, které navazuje na tradice z dob první Československé republiky. Jeho cílem je vrátit nové vznikající demokratické společnosti etické, morální a humanitní ideje prezidenta T.G. Masaryka. V listopadu 1989 je obnovil prezident Václav Havel spolu s Alexandrem Dubčekem, Emilem Ludvíkem, jedním z posledních tajemníků prezidenta Edvarda Beneše. Na obnově se podíleli vlastenci jako Jaromír Hořec, Vratislav Preclík, Miroslav Sígl a další. Krátce nato jsme založili Klub MDH Tomáše Garrigue Masaryka v Záběhlicích, který působí dodnes s cílem šířit a udržovat Masarykovo dílo a jeho odkaz našemu národu do budoucnosti.
Profesorka PhDr. CSc. Jaroslava Pešková-Bělohoubková byla významná historička, filosofka a komenioložka. Jarka zemřela 3.2. 2006. Přátelskou osobnost a klidnou povahu milé Jarky a její životní odkaz si jako spořilovští občané připomínáme s díky, úctou a zaslouženým obdivem.
Mladší sestra Jarky Blanka Rechziegelová-Bělohoubková měla dvě dcery – Hanu a Blanku. Po ukončení studií pracovala až do odchodu do důchodu v Československé národní bance. Zemřela na jaře roku 2011.
Byl majitelem a šéfem Švejdova divadelního nakladatelství v Praze VIII. (po jeho smrti nakladatelství vedla manželka Marie Švejdová). Vydal spis Felixe Vondrušky „Eduard Vojan, jeho život a dílo“ pojednávající o významném herci Národního divadla v Praze. V roce 1902 vytiskl hru básníka Quido Maria Vyskočila „Erotické a bizarní prózy.“ Firma Františka Švejdy s velkým rozsahem podnikání sídlila v době založení koncem 19. století v Praze VIII. - Libni. Bylo to knihkupectví, nakladatelství, antikvariát, závod hudební, papírnický, insertní a novinářský. Po skončení 1. světové války se sídlo obchodu Františka Švejdy přemístilo do pasáže Elektra v Celetné ulici s vyústěním do Velké Jakubské ulice. Po roce 1948 převzalo zestátněný obchod nakladatelství DÍLIA.
Velmi zajímavý dokument ze dne 29.4. 1922 objevila ve svém archivu paní Věrka Drozdová-Heimová, vnučka R. J. Vonky, dcera Jiřiny Hajmové, dlouholeté přítelkyně Blaženy Bělohoubkové-Švejdové. Vonkovi si v roce 1932 v Jihozápadní II. pořídili domek, když Rudolf odešel do penze. Je to velmi zachovaný, pečlivě rukou napsaný účet zaslaný Františkem Švejdou R. J. Vonkovi, tajemníkovi československé legace do Scheveningenu v Nizozemí.
Ve 20. letech byl František Švejda členem městského zastupitelstva za Národně-socialistickou stranu, po dlouhá léta působil jako činovník v pražském Sokole a konečně byl výraznou osobností grémia knihkupců a nakladatelů.
Manželé Švejdovi měli dceru Blaženu, která se provdala za velkého vlastence, legionáře, odbojáře, později nakladatelského redaktora a ve stáří badatele o spisech J. A. Komenského, podplukovníka Josefa Bělohoubka (1891-1981). Měli spolu dvě dcery - Jaroslavu a Blanku. Syn Jaroslavy a Jiřího Peškových a pravnuk Františka Švejdy profesor PhDr. Jiří Pešek, historik se narodil 10.2. 1954 v Praze, vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích působil v Archivu hl.m. Prahy. Specializoval se na raný novověk a na dějiny měst, vzdělanosti a kultury. Na počátku 90. let dvacátého století se podílel na vypracování nové archivní legislativy. V roce 1994 se stal docentem na Fakultě sociálních věd UK, kde od roku 1995 vedl katedru německých studií a od roku 1998 Institut mezinárodních studií. Roku se stal profesorem moderních dějin. Tři roky předsedal Sdružení historiků České republiky a sedm let byl předsedou české sekce Česko-německé komise historiků. V roce 2007 obdržel od německého prezidenta Horsta Köhlera Kříž za zásluhy I. stupně za přínos v dialogu o česko-německých vztazích. Roku 2012 přešel na Fakultu humanitních studií UK. Těžiště jeho badatelské práce se postupně přesouvalo do oblasti moderních dějin se specializací na německy hovořící země. Od roku 1993 je členem Učené společnosti České republiky.
Jiří i Václav Peškovi s otcem, filosofem doc. PhDr. Jiřím Peškem, CSc. (1929-2004) a s matkou Jaroslavou (1929-2006) bydleli a oba dále bydlí na Spořilově ve vile v Jihovýchodní VI. Jiří má jednu dceru, Václav dceru a syna.
Blažena Bělohoubková (1897-1995), dcera Františka Švejdy byla horlivou členkou náboženské obce Církve československé husitské. Věrně a pravidelně chodila na bohoslužby a vždycky uměla s sebou přinést radost a naději. Citelnou ztrátou pro celou obec bylo její úmrtí ve věku téměř 89 let. Moc nám chyběl její milý úsměv a radost v očích. Vzpomínám na ni s vděčností a s díky za její službu a velikou obětavost. Její starší dcera Jaroslava se narodila 20.3. 1929 v Plzni. Stala se profesorkou filosofie a filosofické výchovy se zaměřením na filosofii výchovy na Pedagogické fakultě UK Praha. Jejími zájmy byl skauting, komeniologie a filosofické problémy speciálně vědních oborů, axiologie. Provdala se za kolegu PhDr. Jiřího Peška, syna archiváře MZV, Jiřího Peška. Měli spolu dva syny - staršího a budoucího prof. PhDr. Jiřího Peška (1954) a mladšího Ing. Václava Peška (1960). Peškovi bydlí na Spořilově ve vile na rohu Jižní III. a Jihovýchodní VI.
Jarka navštěvovala Obecnou školu Jižní IV. a byla mojí spolužačkou a mám na ni z naší školy ty nejhezčí vzpomínky. Byla to velmi nadaná žákyně s výborným prospěchem, milá a usměvavá kamarádka. Byla velkou skautkou a oblíbenou rádkyní dívčí družiny Veverek, spořilovského dívčího skautského oddílu č. 52 - Dvaapadesátky, která vedla její členky výchovou k vlastenectví a lásce k vlasti. Pilně navštěvovala ideové večery Jednoty mládeže Církve československé. V polovině válečného roku 1944 jsme se scházeli v sídle pronajatého obchodu v původní cukrárně U Nováků uprostřed Roztylského náměstí. Tam se konaly ideové večery Jednoty mládeže a biblické hodiny. S ideovým vedoucím bratrem Vladimírem Lencem jsme se pravidelně scházeli jednou týdně. Tam jsme přednášeli první básně, vyprávěli příběhy, zpívali, hráli scénky, diskutovali. V Kronice Jednoty mládeže v Záběhlicích (Viz: Prchlík Malá historie CČS) čteme: „Dne 20. září 1944 se konal ve Farní kanceláři zahajovací společný Ideový večer Jednoty mládeže za účasti 24 členů a 4 hostů. Přednášel br. ideový vedoucí Vladimír Lenc, večer sestavila Jaroslava Bělohoubková a Helena Ročňová.“ Tato setkání nám byla vítanou školou v těžké době potlačování svobody českého národa za protektorátu. V roce 1945 přijala čestné uznání za působení zdravotnice v Pražském povstání.
V letech 1953 až 1964 Jaroslava působila jako odborná asistentka prof. Ludvíka Svobody na katedře filosofie FFUK, od roku 1965 byla docentkou katedry dějin filosofie Filosofické fakulty UK. Na počátku 80tých let musela nuceně přejít na katedru pedagogiky.
Od roku 1964 se účastnila seminářů prof. PhDr. Jana Patočky (1907-1977), největšího českého moderního filosofa. Patočkovy přednášky v bytových seminářích byly významnými událostmi šedého života 70. a 80tých let. Patočka se stal duchovní a morální autoritou, zejména pro hnutí Charty 77, ale i pro mládež různých společenských vrstev. Přiznávali to i jeho odpůrci.
Jaroslava Pešková se roku 1990 se stala proděkankou FF UK, v roce 1991 profesorkou. V letech 1991-1993 vedla katedru filosofie FF UK, od r. 1994 se stala vedoucí katedry filozofie a společenských věd PedF UK. Zároveň byla členkou Vědecké rady Filosofického ústavu Akademie věd České republika. Od roku 1992 pracovala ve federální komisi pro Komenského oslavy (400. výročí narození J.A. Komenského). Od roku 1992 byla náčelnicí českého ženského skautingu - dívčího kmene Junák - český skaut.
Po listopadové revoluci v roce 1989 jsme se s Jarkou Peškovou-Bělohoubkovou spolu po létech setkali jako členové občanského sdružení „Masarykovo demokratické hnutí“. Po létech zákazu v době nacismu a komunismu začalo MDH opět působit jako nepolitické občanské sdružení, které navazuje na tradice z dob první Československé republiky. Jeho cílem je vrátit nové vznikající demokratické společnosti etické, morální a humanitní ideje prezidenta T.G. Masaryka. V listopadu 1989 je obnovil prezident Václav Havel spolu s Alexandrem Dubčekem, Emilem Ludvíkem, jedním z posledních tajemníků prezidenta Edvarda Beneše. Na obnově se podíleli vlastenci jako Jaromír Hořec, Vratislav Preclík, Miroslav Sígl a další. Krátce nato jsme založili Klub MDH Tomáše Garrigue Masaryka v Záběhlicích, který působí dodnes s cílem šířit a udržovat Masarykovo dílo a jeho odkaz našemu národu do budoucnosti.
Profesorka PhDr. CSc. Jaroslava Pešková-Bělohoubková byla významná historička, filosofka a komenioložka. Jarka zemřela 3.2. 2006. Přátelskou osobnost a klidnou povahu milé Jarky a její životní odkaz si jako spořilovští občané připomínáme s díky, úctou a zaslouženým obdivem.
Mladší sestra Jarky Blanka Rechziegelová-Bělohoubková měla dvě dcery – Hanu a Blanku. Po ukončení studií pracovala až do odchodu do důchodu v Československé národní bance. Zemřela na jaře roku 2011.