Osmdesáté výročí spořilovské náboženské obce CČS

Příprava založení a rozvoj náboženské obce Církve československé na Spořilově v době první republiky obrážely všeobecnou situaci ve společnosti a stav náboženských organizací v nově vytvářeném státě. Český a slovenský národ utiskovaný po staletí a živořící v područí Rakousko-uherské monarchie spjaté přímo s Římskokatolickou církví u nás toužil po svobodě politické a hospodářské. Pocítil žhavou touhu po nové církvi národní, která svoje učení založila na reformační náboženské tradici husitské a českobratrské. Byli to především naši legionáři, kteří zažili to největší utrpení a odmítali sloužit pod prapory cizí mocnosti a věřit cizím hodnostářům římské církve.
Dokladem této skutečnosti byl můj tatínek Karel Prchlík - ruský legionář, který vystoupil z Církve římskokatolické po návratu do vlasti. Naproti tomu rodina mé maminky Adély Smetanové v téže době přestoupila z římskokatolické víry na československou.



Národní Československá církev by vyhlášena na schůzi Klubu reformního duchovenstva v Národním domě na Smíchově ve čtvrtek dne 8. ledna 1920. První zprávu o činnosti nalézáme v Zápisové knize dne 2. 12. 1923 (Viz: Prchlík Toulky minulostí Starého Spořilova). Hned po první schůzce vznikl „Místní náboženský výbor Cirkve československé v Roztylech“. Funkcionáři byli zvolení bratři František Kilián, Bohumil Wurm - jednatel a Jaroslav Sojka - pokladník. Všichni z Dolních Roztyl. V roce 1934 se stal předsedou Výboru pro založení náboženské obce CČS na Spořilově velmi obětavý bratr prof. Ing. Hanka, který v této funkci setr val až do roku 1942. Jednatelem byl zvolen jeho blízký spolupracovník bratr Antonín Král, který byl ve funkci až do roku 1944. Na spořilovské škole vyučovala náboženství oblíbená sestra Marie Kořínková. V roce 1935 konala církev bohoslužby pravidelně každou neděli v budově nové školy. Výuku náboženství navštěvovalo 83 žáků a k Československé církvi se hlásilo na 700 spořilovských občanů. V celé republice vykazovala církev již přes milion příslušníků.

S náboženskou obcí na Spořilově jsou spjaty zejména dvě význačné osobnosti, oba duchovní a teologové. Prvním z nich je prof. Alois Spisar. Na Spořilov se přistěhoval v listopadu 1929 do domku v Jihovýchodní IV. Byl jedním ze zakladatelské generace nové církve. Vytvořil věroučné dílo nové církve. Druhou osobností byl prof. ThDr. Rudolf Horský, který byl zaměřen na práci s dětmi a mládeží. Organizoval hnutí Nedělních škol po 2. světové válce, později se stal profesorem praktické teologie na Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze. Je autorem řady publikací a článků. Na Spořilově působil jako farář v letech 1967 až 1993.

Místní výbor náboženské obce CČS vyvíjel ve dvacátých letech minulého století úsilí o zahájení pravidelných bohoslužeb v nelehlých podmínkách tehdejšího sídliště ve výstavbě. První bohoslužby o Boží Hod vánoční roku 1929 vykonal bratr Spisar v tzv. „truhlárně“ - truhlářské dílně v prostranství mezi Spořilovem a Roztylými. Patřila mastru Mašínovi, příslušníku církve českobratrské evangelická, který nám ji na bohoslužby laskavě zapůjčil, za což zasluhuje náš dík. 12. ledna 1941 pronesl bratr prof. Alois Spisar promluvu při bohoslužbách k oslavě 20. výročí založení CČS

Dne 18. dubna 2021 uplynulo 80 let od založení naší malé náboženské obce Církve českomoravské v Praze-Záběhlicích v době Protektorátu Čechy a Morava. Všem příslušníkům a jejich příznivcům připomínáme pozoruhodné výročí. Svým bohatým obsahem a rozsahem svědčí o pestrosti duchovní léče a kulturní i sociální práce duchovní správy i všech věrných příslušníků církve v dobách pro náš národ dobrých i zlých. Stručné dějiny přikládám k zamyšlení a pro vaše potěšení (Viz: Prchlík Malá historie CČS)

Členové přípravného výboru byli bratři a sestry: Josef Ach - hospodář, Blažena Bělohoubková, Jan Budák - místopředseda, účetní a revizor účtů, Miroslav Čepelka - tajemník, archivář a kronikář, Ludvík Keist - pokladník, Františka Kejzarová - matrikářka, František Klíma - finanční referent, Antonín Král - jednatel a tajemník (1943-1978), František Kříž - dlouholetý pokladník a nejobětavější člen, Václav Prokop - technický stavební referent, František Pšorn - revizor účtů, Josef Sieger - matrikář, výběrčí náboženské daně a kronikář, Antonín Zykmund - dlouholetý účetní, zapisovatel a kronikář.
Bohoslužby na Spořilově se konaly střídavě ve škole, v sokolovně, v dílně, v hostinci, v bytě nebo ve sboru. V roce 1932 se oživuje snaha o získání bohoslužebné místnosti a je dokonce dojednáno s vedením hlavního města Prahy odkoupení kostelíku převáženého z Podkarpatské Rusi. Později však z tohoto záměru pro velké finanční náklady s převozem sešlo.
V době Protektorátu Čechy a Morava za 2. světové války došlo k velkému vzestupu členské základny a její všestranné činnosti v oblasti duchovní, sociální a ekonomické. Právě v této těžké době byla dne 16. února 1941 založena naše náboženská obec Církve českomoravské v Praze-Záběhlicích osamostatněním dosavadních částí dvou náboženských obcí - Spořilov a Roztyly patřící do té doby k NO Michelské, a Záběhlice, Zahradní Město a Hutě, které byly součástí NO Vršovické. S vděčností musím poděkovat zejména duchovním otcům -bratrům farářům a zároveň kronikářům - Vladimíru Lencovi, Miroslavu Čepelkovi a Rudolfu Horskému. Díky jejich věrným a pečlivým záznamům jsem mohl čerpat zajímavé informace o hlavních událostech naší náboženské obce od jejích prvních krůčků až do současnosti (Viz: Prchlík Malá kronika CČS).
V roce 1941 byl vybrán a zaplacen pozemek na stavbu vlastního sboru na dolním konci Roztylského náměstí. Čekalo se pouze na dobu poválečnou na vystavení definitivní tržní smlouvy. V červenci 1941 byla vypsána veřejná soutěž na projekt sboru na Spořilově, které se zúčastnilo velké množství inženýrů - architektů. Vítězný návrh projektu sboru CČS na Spořilově vypracovali manželé Ing. Arch. Kittrichovi. V Umělecko-průmyslovém muzeu v Praze byla uspořádána veřejná výstava soutěžních návrhů. Byla vypsána sbírka na stavbu sboru. Stav účelového jmění koncem roku 1945 činil 476 047,80 Kč. Stav členů náboženské obce ke konci roku 1945 činil 2 482 členů.
Péči o děti zvané Nedělní škola vedly členky odboru sociální práce - sestra učitelka Marie Bílá, sestra Marie Hulanová, Františka Kejzarová a Marie Vernerová. Vzpomínám s úctou a díky na sestru Hulanovou - maminku známého vynikajícího spořilovského jazzového hudebníka, skladatele a zpěváka Luďka Hulana. Obětavě se věnovala sociální práci a dětem a pořádala výlety rodičů a dětí do přírody a dětské besídky s pestrým pořadem v sokolovně. Patří jí náš velký dík! Luděk se ve třicátých letech přistěhoval s rodiči do domku v Severovýchodní II. Nejprve se začal učit hrát na housle u profesora Františka Rovenského jako většina spořilovských žáků. Později přešel na kontrabas a tento nástroj ho proslavil v jeho celoživotní profesní dráze. Spolu s dalšími spořilovskými studenty založil rytmickou skupinu „HARLEM JAZZ“. Na jazzové house hrál a zpíval Arnošt (Arne) Kopal, Václav (Sláva) Kulhánek hrál na saxofon a klarinet, Libor Fára na bicí a Luděk Hulan na kontrabas Vzpomínám na Luďka jako tichého, skromného přítele - vrstevníka, který se vypracoval na špičkového umělce v tomto hudebním oboru. Odešel na věčnost v mladém věku 50 let na následky úrazu. Za jeho velké umění patří Luďkovi zasloužený dík!

Po osvobození od května 1945 až do roku 1948 se konaly každou neděli bohoslužby CČS v sokolovně na Spořilově.
V krátkém období svobody v letech 1945 až 1948 se příslušníci církve s ndšením pustili do práce na „vinici Páně“ a s novými nadějemi budují budoucnost naší vlasti a obnovenou Církev československou. Zejména se rozvíjela duchovní péče o děti v nedělní škole a Jednotě mládeže. Její členové mohličerpat z bohaté kulturní a osvětové činnosti a na letních i zimních táborech posilovat i své zdraví sportováním v Domově radostného mládí v Nové Vsi nad Nisou.
Na velikonočním kurzu se sešla řada budoucích osobností kulturního a společenského života, např. velký všestranný umělec bratr Ladislav Smoljak z náboženské obce v Michli a další.
Náboženská obec vlastnila v poválečných letech ve správě od roku 1949 zotavovnu „Domov radostného mládí“ v Nové Vsi u Jablonce nad Nisou. Jednota mládeže tam pravidelně pořádala velmi navštívené letní a zimní tábory, které skvěle připravil vedl obětavý, nezapomenutelný bratr farář Vladimír Lenc - ideový vedoucí se svými pomocníky - Jarkou Jiráskovou, Luďkem Davidem, Karlem Fikarem, Dagmar Kvapilovou, Vladimírem Prchlíkem a dalšími a milá a strávníky velmi oblíbená a vždy usměvavá sestra Anna Budáková - vedoucí kuchyně.
Z Pamětní knihy náboženské obce spořilovské uvádíme úvodní zápis vzácné návštěvy biskupa Dr. Františka Kováře s chotí Helenou ze dne 5. 8. 1949: „Jsem šťasten, že mohu první podepsat tuto knihu při návštěvě ozdravovny spořilovské náboženské obce v Nové Vsi nad Nisou. Nacházím zde děti, které velmi dobře vypadají, a už z toho vidím, že je jim věnována péče, jaké potřebují. Těším se na pobyt v tomto krásném prostředí, třeba tu nemohu pobýt dlouho. Přeji náboženské obci spořilovské v jeho dobrém díle hojnost Boží pomoci. Vykonala velké dílo, když připravila oba domy zotavovny a koná další, když věnuje tolik péče o tělesné a duchovní zdraví svých dětí. Toto díle je chloubou církve československé a já za ně děkuji z celého srdce. Bůh vám v tom žehnej!" Dr. František Kovář - patriarcha, Helena Kovářová.

V únoru 1950 nastoupil za bratra Vladimíra Lence na Spořilov bratr duchovní Miroslav Čepelka z Vršovic. S nadšením se obětavě pustil do práce na „vinici Páně“ a řízení chodu náboženské obce. Zvláště se věnoval Jednotě mládeže a náboženské výchově v Nedělní škole.
K 1. červnu 1953 provedl náš stát měnovou reformu v poměru: vklady 5 : 1, hotovosti nad 300,- Kč v poměru 50 : 1, vázaný vklad a cenné papíry propadly zcela. Bratr pokladník František Kříž měl k 30. červnu v hotovosti 7 480,- Kč, které nám byly vyměněny v poměru 50 : 1, tj. nových 149,60,- Kč.
V roce 1959 začalo budování vlastního sboru svépomocí - z adaptovaného rodinného domku na jižním okraji Sppořilova. V Jihovýchodní VII. Církev získala tento domek od účetního ředitele Elektrických podniků hl. m. Prahy pana Františka Hřebíčka směnou
za menší domek v Jižní II., kde sídlila farní kancelář. Větší domek přestavěla náboženská obec pro potřeby sboru. V přízemí se nachází Modlitebna Aloise Spisara s příslušenstvím a farní úřad. CČS Spořilov-Záběhlice. Byt v patře je určen pro rodinu duchovního správce. První bohoslužby se v novém sboru konaly v neděli dne 25. ledna 1959 za účasti 40. členů. Vysvěcení Sboru Aloise Spisara vykonal dne 2. dubna 1961 biskup pražský ThDr. Miroslav Novák společně s předsedou Rady starších Bohumilem Dvořákem a bratrem farářem Miroslavem Čepelkou.
Bratr farář Rudolf Horský založil počátkem roku 1984 sbírku „Brýle pro Afriku“. Plný sklep farního úřadu na Spořilově svědčil o dobročinnosti a štědrosti dárců. Někteří dárci věnovali peněžní příspěvek na vysoké poštovné nebo pomáhali balit páry brýlí do balíků, které bratr Horský vozil svým přetíženým Trabantem na spořilovskou poštu k dopravě do Afriky. Sbírka probíhala též v jednotlivých náboženských obcích CČSH a dosáhla mezinárodních rozměrů. Připojila se světová organizace křesťanských esperantistů, kde bra\t Rudolf Horský zastával důležitou funkci v jeho vedení. Naše malá náboženská obec odeslala do Afriky 15 000 kusů starých brýlí. Bratru Horskému se dostalo zaslouženého uznání od mezinárodního ekumenického společenství i v naší církvi za jeho dlouholetou obětavou práci. Byl to skromný a vzdělaný Boží muž, jehož památku si připomínáme s úctou a láskou!
Dne 1. 3. 1987 se konala ustavující schůze nové Rady starších. Předsedkyní byla zvolena sestra Věra Makariusová, místopředsedou, zapisovatelem a kronikářem bratr Vladimír Prchlík, správcem sboru bratr Ivo Ach, jeho mladší bratr Jiří Ach je stávajícím obětavým předsedou Rady starších a tajemníkem bratr Rudolf Horský - farář, důchodce.
Rodina Achových se přistěhovala na Spořilov do rodinného řadového domku v Severozápadní V. Měla dva syny - staršího Iva a mladšího Jiřího. Její členové pracovali obětavě v Radě starších náboženské obce na Spořilově. Otec Josef Ach byl obětavým hospodářem. Odborným správcem sboru byl Ivo Ach, který se pečlivě staral o sbor a jeho údržbu. Mladší syn Jiří působí jako předseda dnešní Rady starších, obětavě řídí její činnost a stará se o provoz sboru a farní zahrady.

Po politickém uvolnění v listopadu 1989 se bratr Ivo stal dobrovolným pracovníkem Správy chrámu Svatého Víta na Hradčanech. Vykonával spolehlivě a obětavě pořadatelskou službu. Vzpomínám na Iva a zvláště mu vděčím za jeho pomoc při získání podpisu arcibiskupa pražského Miloslava kardinála Vlka a známého vynikajícího historika a celoživotního badatele Svatovítské katedrály Zdeňka Mahlera. Zapsali se do pamětní knihy Pražský hrad 1. Stavba (1994) a Pražský hrad 2. Dostavba (1996), vydané u příležitosti 650. výročí založení Svatovítské katedrály s věnováním: „Žehná Miloslav kardinál Vlk a Zdeněk Mahler“. Vždy si na Iva vzpomenu při pohledu na nádherné reprezentativní historické dílo, které skvěle representuje náboženské tradice našeho národa.
Bratr Jan Budák byl obětavým místopředsedou Rady starších, mnoho let pracoval jako účetní a později vykonával funkci revizora náboženské obce. Podle návrhu sestry Jernekové-Vaňkové zhotovil píšťaly, kterými zkrášlil pohled na varhany ve sboru Aloise Spisara na Spořilově.
Bratr prof. PhDr. Karel Jernek (1910-1992) byl světově známým režisérem Národního divadla v Praze. Po sňatku s jedinečnou kostýmní výtvarnicí Olgou Filipi-Vaňkovou s ní žil v rodinné vile na Roztylských sadech na rohu ulice Jihozápadní I. Byl otcem vynikající známé herečky Kláry Jernekové-Čápové. Manželé Jernekovi pravidelně navštěvovali bohoslužby ve sboru na Spořlově, pokud neúčinkovali na uměleckém zájezdu v zahraničí. Karel Jernek s velkým úspěchem a mimořádným ohlasem hostoval na nejvýznamnějších světových scénách, mj. ve Vídni. Miláně, Antverpách, Barceloně a Buenos Aires, kde seznamoval obecenstvo s českou a slovenskou operní hudbou (Viz: Prchlík Toulky minulostí Spořilova). V letech 1952 až 1954 vyučoval herectví a režii na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V roce 1966 byl jmenován zasloužilým umělcem. Zemřel dne22.června 1992. Za jeho celoživotní dílo a za 82 bohatě naplněného života uměleckého i soukromého jsme poděkovali ve vestibulu Národního divadla i ve sboru CČSH na Spořilově.
Rok 1992 byl vyhlášen „Rokem Komenského“ u příležitosti 400stého výročí učitele národů. Rodem byl Moravan, jazykem Čech, povoláním bohoslovec J. A. K (1592-1992) - velký český křesťan, duchovní učitel, vědec, diplomat a spisovatel. Do Kroniky jednoty mládeže na Spořilově učinil mimořádný zápis Rudolf Jordán Vonka, přední komeniolog ze Spořilova. Odkaz J.A. Komenského symbolizoval pestrobarevným akvarelem na téma „Slunečnice se otáčí za sluncem“: „K upomínce na 28. 3. 1949 v den narozenin Komenského, jehož odkaz je tu symbolizován. R. J. Vonka“. Dne 17. 12. 1993 poděkovala náboženská obec při odchodu do důchodu bratru prof. Rudolfu Horskému za jeho dlouholetou diakonickou službu.
Rodina Jamníkova jde příkladem návštěvou sboru i četbou církevního tisku. Starší bratr Štěpán (*1983) studoval stejně jako mladší Tomáš Jamník hru na violoncello u prof. Mirko Škampy v Základní umělecké škole Lounských v Nuslích. Na spořilovské pobočce této školy v objektu poblíže Konečné stanice elektrické dráhy č. 19 začínaly většinou naše děti ve studiu nejrůznějších hudebních nástrojů, zpěvu, tance a hudební výchovy. Mnozí z nich se ve škole a v praxi vypracovali a hudba a umění je jejich celoživotním koníčkem. Na konci devadesátých let minulého století účinkovali sourozenci Tomáš a Štěpán Jamníkovi - žáci hry na violoncello na vánoční besídce ve sboru CČS Aloise Spisara na Spořilově. Vzpomínám, jak tehdy u pozorných posluchačů sklidili za svůj pěkný výkon zasloužený potlesk. Všichni přítomní obdivovali, jak krásně hrají. V současné době Tomáš Jamník se zúčastní mezinárodních festivalů a přehlídek světových mistrů hudby se spolupráci se špičkovými hudebními tělesy a sc světovými dirigenty. Zaslouží si jako mladý všestranný spořilovský umělec náš obdiv a podekování za vynikající hudební úspěchy i za založení celonárodního projektu a pořádání domácích koncertů vážné hudby.
Varhaníci, kteří doprovázeli ve sboru duchovními písněmi a hudebními vložkami pořad bohoslužeb: Drahoslava Bahenská, Stanislav Bauer, Petr Bärtl, František Blahák, Květa Čepelková, Vít Janata, Zdeněk Keist, Věra Makariusová, Miroslav Novotný, Ludvík Pompl, Jiří Prchlík a další. Pravidelně vystupovali o vánočních či velikonočních svátcích, na hudebních koncertech, nešporách nebo při pietních aktech - svátku Všech svatých, při vzpomínkách na zesnulé ve sborech CČSH na Královských Vinohradech, Holešovicích, Vršovicích, Nuslích, Michli, Záběhlicích, Spořilově a Zahradním Městě. Vystupovalo spořilovské Sokolské smyčcové kvarteto založené v šedesátých letech ve složení: Vladimír Prchlík - I. housle, Václav Cimr - II. housle, Jaroslav Kubát - viola, Marie Purgerová - violoncello, Miroslav Novotný - harmonium, klavír, úprava skladeb pro smyčové kvinteto. Sólisté: sestra Hana Hadererová - soprán, bratr Jiří Valášek - baryton. Spořilovské kvarteto jako soubor Lidové umělecké tvořivosti (LUT) muselo být registrováno. Zkoušky probíhaly v době totality před výběrovou komisí Pražského kulturního střediska (PRKOS).
Výňatek z doslovu bratra duchovního Jana Hlavsy (Viz: Prchlík Malá historie CČSH): „Naše náboženská obec přinesla za osmdesát let svého trvání mnoho obětí v době světové bouře i doznívajícího zmatku a neklidu. Měla být archou, ve které člověk otevře své srdce a odhalí bez obav svou tvář, aby načerpal sil do dalšího putování po Zemi, která byla často tak bolavá a k evangeliu nepřátelská. Pro další život v obci je zapotřebí otevřít se ve službě těm, kteří doposavad stáli či stojí mimo obec. Prosím vás, ale především Hospodina, o doprovod a dohled při společném díle i Boží požehnání pro další pouť na jeho cestě. Jan Hlavsa, duchovní CČSH.“