Spořilov se rozloučil s hercem Josefem Abrhámem aneb o zvonění trochu jinak

Autor: Jan Vlasák <aaton(at)volny.cz>, Téma: Kultura, Vydáno dne: 20. 06. 2022

Josef Abrhám žil ve Spořilově v domku. Poslední sbohem bylo 6.6.2022 v kostele sv. Anežky České. Škoda, že mu k poslední cestě nezazněly zvony. Stále se jedná o navrácení na kostelní věž a skutky nikde. Dnešní generace už není tak závislá na zvonění poledne, klekání protože má časoměrné strojky.



Trochu k historii. Nejstarší předmět ve tvaru zvonu byl nalezen v Mezopotámii v městě Ninive, pocházející z 3. tisíciletí před n.l. První zvony pro křesťanské účely se objevují od roku 500 n.l. Na našem území kolem roku 800 na Velké Moravě, v Čechách později na slavníkovské Libici. Nejstarší zachovaný zvon u nás je umíráček z roku 1281 v muzeu v Chebu.

Od 14. století se zvony již vyrábí v českých zemích. Velký rozkvět zvonařství byl v 16. století. Objednavatel předal zvonaři výkres a zadal ladění. Téměř rodovým tajemstvím zvonařů byl výpočet znění zvonu a přísad. Čím těžší zvon, tím nižní tón. Profil zvonu, tedy tloušťka žebra, udává nárazový tón. Zvon se vymodeluje z rozemleté hlíny s vodou a povrch se vyzdobí reliéfy a dobovými nápisy. Poté se vyrobí forma, do které se nalije roztavená zvonovina složená z 78% mědi a 22% cínu. Po vychladnutí a rozebrání formy se provede cizelování. Součástí zvonu je jeho srdce a musí být materiálem měkčím než zvonovina, proto se vyrábí z kujného železa. Ve zvonu je zavěšeno na koženém řemenu. Zvon ve zvonici je zavěšen svojí korunou na ocelovém závěsu, nebo na zvonové hlavici z dubového dřeva. Rozhoupává se rukama pomocí provazu upevněného na páce, která je spojena se zvonovou hlavicí. V Kouřimě se zvon rozhoupává nohou.

Zvoníků zbývá a od roku 1924 se na našem území používají zvonící stroje. Zvonaři-kampanologové se k mechanice staví záporně. Ovšem rozhoupat zvon v přesném rytmu je umění, nehledě na tělesnou náročnost.