Zemřela Ivana Drbalová - Krausová

V pátek 15. července 2022 zemřela tiše ve věku 94 let Ivana Drbalová - Krausová, jedna z posledních pamětnic spořilovského divadla a autorka knihy Vzpomínky na spořilovské sokolské divadlo, kterou jsme v rámci aktivit Spořilovských novin vydali před pěti lety.





Ivana Drbalová - Krausová se narodila 8.4.1928 v Praze. Na Spořilov se rodiče přestěhovali, když měla jeden rok. Byla aktivní ve spořilovském Sokole, Základní školu navštěvovala na Spořilově, reálné gymnázium pak v Ohradní. Po maturitě začala studovat na Pedagogické škole pro učitelky mateřských školek (1 rok). V této funkci nejdéle pracovala v mateřské škole Pštrossova. Přitom dálkově studovala na Pedagogické fakultě obor hudební výchova. Po absolutoriu 1962 nastoupila do Pedagogické školy jako učitelka budoucích učitelek mateřských škol. Tady působila až do odchodu do důchodu v roce 1983. V seniorském věku ze účastnila aktivit věrné gardy obnoveného spořilovského sokola, zpracovala historii divadelních aktivit zdejších ochotníků, která byla vydána v publikaci Vzpomínky na spořilovské sokolské divadlo. Díky tomu zůstanou její vzpomínky uchovány pro budoucí generace.
Poslední rozloučení s Ivanou Drbalovou - Krausovou se bude konat v pátek 22. července 2022 ve 14 hodin v kapli sv. Václava na Vinohradském hřbitově (Vinohradská 212, Praha 10).

Redakční douška: Paní Ivana Drbalová - Krausová patřila od počátků existence k fanouškům Spořilovských novin i přes fakt, že neovládala internet, neměla počítač a vlastnila tlačítkový telefon. Byla jednou z prvních návštěvnic redakce Spořilovských novin bezmála před osmnácti lety. Tehdy s sebou přinesla množství fotografií, plakátů... Společně jsme vzpomínali na dobu dávno minulou. Už tehdy ve mě uzrála myšlenka vydat vzpomínky v knižní podobě, což se shodou úžasných okolností podařilo realizovat. Byla opravdovou spořilovskou patriotkou, ostatně Spořilovu věnovala i svoji báseň Kde domov můj, kterou publikujeme.

KDE DOMOV MŮJ?
Ivana Drbalová-Krausová

Kde domov můj, kde domov můj?
Malé domky v dlouhých řadách,
ptáci pějí po zahradách
a v nich z jara skví se květ,
Krčský les je na dohled.
A to je ten krásný koutek -
Spořilov je domov můj,
Spořilov je domov můj.

Sokolovna, krásná škola,
ozdobou jsou Spořilova,
a uprostřed Anežka
krášlí místo do dneška.

Poblíž stával památník,
připomenout měl náš dík
všem hrdinům od Zborova,
zničila jej doby zloba.

To místo je pro nás svaté,
snad ho též za svaté máte.
Nosíme tam květiny.
oslovit chcem hrdiny.

Hlavní třída plná stromů,
tudy mnozí chodí domů
do ulic Severních, Jižních,
do náručí všech svých bližních.

Vyrostly zde hlavy známé,
do dneška je v úctě máme,
ti, co krásné knihy psali,
či obrazy malovali,
skladatelé, zpěváci,
co dělají legraci.

Vládl tady dobrý zvyk -
sokolský to tělocvik,
aby všichni rostli zdravě
a svou práci zvládli hravě.

Ženy, muži, sestry, bratři
chovali se jak se patří,
heslu Tyrše přáli sluch -
"V zdravém těle zdravý duch."

A stejní Sokolíci,
zanícení ochotníci
věděli, že Thálie
energii dobije.

Tak se zpívalo a hrálo,
radostí nebylo málo
a bylo vždy veselo,
ani spát se nechtělo.

Bratři Sochr, Nejedlý -
pane, ti to dovedli!
Krásné loutky vyrobili,
aby děti potěšili.

Skautů oddíly tu byly,
mravně žít nás naučily -
ctít a rád mít přírodu,
druhým činit pohodu.

V rovnosti tu všichni žili,
Nikdy se nehašteřili,
bratrsky se družili,
život se ctí prožili.

Teď však po mládí je veta,
jak nám přibývají léta,
údy stárnou, dech se úží,
hlavou vzpomínky jen krouží.

Že už všechno odnes' čas,
musíme si zvyknout as,
že po staru žít se nedá.
mezi nás vstoupila věda.

Tam, kde dřív´ jsme sportovali,
místo geovědcům dali.
Sportovat kde nemáme,
co pro zdraví děláme?

Měli jsme i koupaliště
a dvě tenisová hřiště.
Teď pod zemí Metro jede,
kolem pěšinka jen vede.

Zrušili tu všechny krámy
a tak musí staré mámy
pro housku až do Alberta -
po idyle už je veta.

Pro nás staré je to běda,
že jak´ dřív už žít se nedá.
My Spořilov rádi máme,
na minulost vzpomínáme,
milujem´ ten mládí svět -
proč se nelze vrátit zpět?

Modleme se Otčenáš,
Spořilov byl domov náš!


11. února 2013, Ivana Drbalová-Krausová, členka Věrné gardy Sokola Spořilov

Podrobnosti o životním osudu Ivany Drbalové se můžete dočíst v článku Vladimíra Prchlíka, který jsme před čtyřmi lety zveřejnili u příležitosti jejích 90. narozenin.