Zemřel prof. ing. Jaroslav Pašek, DrSc.

Mezi další významné osobnosti, které v tomto létě opustily navždy řady spořilovských občanů, se zařadil prof. ing. Jaroslav Pašek, DrSc., nestor české inženýrské geologie. Zemřel 19. 7. 2022 ve věku 93 let.





Jaroslav Pašek se narodil 21. 12. 1928 v Bratislavě. Obecnou školu absolvoval v Praze. Po ukončení studia na gymnáziu v roce 1947 nastoupil na Stavební fakultu ČVUT v Praze a současně při studiu na ČVUT se v letech 1949–1951 zapsal jako externí posluchač Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kde absolvoval vybrané přednášky a cvičení a získal tak i znalosti z oboru geologie. Na stavební i přírodovědecké fakultě byl po ukončení studia působil v různých obdobích jako učitel. Jeho zájem o inženýrskou geologii vyústil v externí vědeckou aspiranturu, kterou Jaroslav Pašek zahájil v roce 1954 a úspěšně ukončil obhajobou kandidátské práce spojenou se získáním titulu CSc. v roce 1959. Tématem této práce, které si Pašek sám vybral, bylo zhodnocení území východního Slovenska z hlediska hydrotechnických staveb, a to zejména s ohledem na sesuvy v karpatském flyši. Když se v roce 1957 začala formovat vědecká pracoviště Československé akademie věd, stal se Jaroslav Pašek vedoucím skupiny nazvané Laboratoř inženýrské geologie. Po vzniku Geologického ústavu ČSAV se stal v roce 1962 zástupcem ředitele a v roce 1963 ředitelem tohoto pracoviště, kde působil až do roku 1968.
Odborné zaměření Geologického ústavu velmi ovlivnily katastrofální sesuvy v Handlové na Slovensku. Po dobu půl roku se zpracovávala podrobná mapa sesuvných území v Handlové a projekt sanačních prací. Handlovská katastrofa iniciovala rozhodnutí vlády provést během následujících let inventarizaci sesuvů na celém území Československa. Jaroslav Pašek se podílel na metodické přípravě této akce s cílem zajistit její jednotné metodické zpracování. Výsledkem byl vznik tzv. Registru svahových deformací (nyní Registr svahových nestabilit), v současnosti provozovaného Českou geologickou službou.
Tématu svahových pohybů se Jaroslav Pašek v Akademii věnoval systematicky až do roku 1974. Po roce 1968 byl však postupně zbavován všech funkcí, včetně funkce ředitele ústavu. Vyústěním těchto diskriminačních opatření byl v roce 1975 jeho odchod z pracoviště a nástup do státního podniku Vodní stavby. Jaroslav Pašek ve Vodních stavbách jako vedoucí geolog-konzultant získal ohromné množství praktických inženýrskogeologických zkušeností při řešení velmi různorodých technických problémů, a to jak při přípravě staveb, tak i při jejich realizaci. Hlavní těžiště jeho činnosti bylo v podzemních stavbách, sanacích sesuvů a hydrotechnické výstavbě. Pašek se tak postupně stal významným praktikem a nasbírané cenné zkušenosti také publikoval, a to nejen v dílčích článcích, ale i formou rozsáhlých monografií a učebnic. V rámci své odborné činnosti rovněž hodně cestoval do zahraničí.
Své rozsáhlé dlouholeté praktické zkušenosti i teoretické znalosti zúročil v úspěšném obhájení doktorské disertační práce s názvem Regionální inženýrská geologie Československa – soubor prací, čímž v roce 1990 získal titul DrSc. Dlouhodobou pedagogickou činnost na Přírodovědecké fakultě potvrdil docentskou habilitací a v roce 1992 byl jmenován profesorem pro obor inženýrské geologie. Působil v mnoha odborných organizacích u nás i v zahraničí, je autorem celé řady publikací, které jsou v oboru považovány za zásadní.
Po svém odchodu do důchodu v roce 1994 Pašek ještě řadu let pokračoval v pedagogické činnosti na Přírodovědecké fakultě UK a v soukromé sféře jako jako autorizovaný inženýr pro geotechniku, soudní znalec pro základní obor těžba, odvětví geologie, se specializací inženýrská geologie, geotechnika a zakládání staveb.

(Text nekrologu byl zpracován s využitím Zpravodaje unie geologických asociací, č. 27, březen 2019, kde najdou případní zájemci více podrobností o životě Jaroslava Paška).