Velkopopovická restaurace na starém Spořilově

Pro návštěvu známé a vyhlášené spořilovské Velkopopovické restaurace jsme se s Radkou rozhodli v sobotu 15. ledna 2005 kolem páté hodiny večerní.

Velkopopovická restaurace je klasický podnik z dob socialistické produkce sídlišť. Nevím přesně, jestli restaurace vznikla v době budování sídliště Spořilov I (tedy pro roce 1960), ale pro zdejší sídlištní i domkařské obyvatele je tu prostě „odjakživa“. Tento podnik najdete v severní části Starého Spořilova (nebo-li v dolní části Roztylského náměstí), v domě, který leží přímo naproti pobočce Komerční banky a kde je rovněž umístěn i Dům s pečovatelskou službou. Celý dům prošel v roce 2002 velkou rekonstrukcí, která se projevila i na nové, nažloutlé fasádě domu. Rekonstrukce domu dala i novou tvář ceduli s názvem restaurace, která je nyní ve stylu loga branického pivovaru. Především nové zpracování reklamních štítů velkopopovických restaurací vytváří příjemný dojem, že jsou pryč doby, kdy byla restaurace spíše jen hospodou s nabídkou teplých obědů.
Velkopopovickou restauraci jsem už navštívil na jaře 2000 a i dnes se mi sál jeví naprosto stejný. Dá mi za pravdu i ten, kdo tu někdy byl, že po vkročení do lokálu zjistí, že se uvnitř během rekonstrukce zase tak moc nezměnilo. Během této doby bylo sice evidentně nově vymalováno (vë svěžejším okrovém stylu), ale většina ostatního vybavení pamatuje minulé časy. Už při vstupu do předsálí na nás „dýchla“ směsice tabáku a dalších „vůní hospody“. Podnik nabízí středně velký lokál s velkými okny (je zde dobře vidět na auto zaparkované na protějším parkovišti) se zažloutlými záclonami. Světlo zajišťuje 8 lustrů (každý pro 5 klasických žárovek), které byly sice zcela bez žárovek, ale každý z nich svítil jednou novou úspornou zářivkou. Světla byla i tak v lokálu poměrně dost. Lustry jsou zde připevněny nepochopitelnými tyčemi pod stropem (možná to je pozůstatek dávno zlikvidovaných podhledů), které připomínají věšáky na jatkách. Velkopopovická restaurace nám připomínala takovou tu klasickou „venkovskou hospodu“. Součástí prostor je i salonek, který byl toho večera prázdný a od zbytku místnosti byl oddělen obrácenou židlí. Kapacita salonku je cca 25 lidí a konají se tu často různé prezentační a marketingové akce typu „levé deky, dárek zdarma…“. Nejmodernější předmět z lokálu představuje automat na cigarety, který najdete na levé straně při vstupu do salonku a nové nástěnné hodiny.
K dřevěným stolům v „hlavním sálu“ se pohodlně vejde 46 lidí a v době naší návštěvy byl obsazený pouze z jedné třetiny. Stoly obklopují buď masivní dřevěné lavice nebo poměrně zachovalé „selské židle“ Vybrali jsme si „stůl pro čtyři“ uprostřed místnosti, protože byl jako jediný volný. Jak již bylo konstatováno, lokál byl značně zakouřený a okna zavřená. Obsluhu ve Velkopopovické restauraci zajišťují dvě, vcelku sympatické dámy středních let. Ta světlovlasá nám přinesla jídelní lístek a rovnou jsme vyřídili i objednávku pivka (Braník, desítka za 18,- Kč). Pivo bylo uspokojivé chuti, i když jsme z něho trochu cítili „pivní trubky“. Koho by to odradilo, může si dát lahvovou Plzeň. Menu, které v pravém horním rohu neopomíjí připomenout fakt že se jedná o „IV. cenovou skupinu“, je psáno na psacím stroji přes několik kopíráků, což ještě více navozuje atmosféru minulých dob (jen tam chybělo logo RaJ).
Restaurace toho večera nabízela na 30 teplých jídel klasické české kuchyně od 23,- do 92,- Kč. Vybrat jsme si mohli z nabídky teplých předkrmů, drůbeže a ryb, bezmasých jídel, hotových jídel a objednávek, vše s přílohou. Hotovky se pohybovaly v cenové relaci kolem 60 Kč. Nakonec jsme zůstali jen u toho piva, ale když jsme se podívali jak „sousedovi“ vedle ke stolu nesou „guláš s deseti“, usoudili jsme, že vypadá celkem slušně / guláš :-).
Stejně jako u již navštívených a hodnocených restaurací na Spořilově, jsme jsi i zde všimli velkého nedostatku v podobě věšáku. Bylo jich zde jen 15, připevněných na zeď. Výhled ven zprostředkovávají 3 velké „vitríny“, každá s velkým logem Kozla, které překrývají záclony, kterým se evidentně velmi stýská po teplé vodě. Zelené „branické“ ubrusy na tom byly o poznání lépe. Stůl nalevo od výčepu patří místním štamgastům. Kolem šesté hodiny se sál začal plnit nové příchozími žíznivci. Bylo zřejmé, že osazenstvo, které popíjelo toho večera u ostatních stolů nepatří k elitě českého národa, tím spíše, že jsme zaslechli i „východoevropské jazyky“. Toalety restaurace, které se nachází přes chodbu u východu jsou také mírně zrekonstruované, a byly v celku na přijatelné úrovni, odpovídající tomuto typu restauračního zařízení. Ovšem otvírací doba patří do minulosti, i když je pochopitelné, že nějaké noční řádění si provozovatel nemůže dovolit, protože se v domě nachází byty pro seniory a musí tudíž striktně dodržovat noční klid.
Velkopopovická restaurace si své místo mezi restauračními zařízeními i po revoluci obhájila a ke Spořilovu prostě patří. Je pravda, že jsme po hodině strávené v tomto lokálu pořádně „načichli“, ale za návštěvu to stálo. Přinejmenším by nevznikl tento článek pro Spořilovské noviny…

Kontakt:

Velkopopovická restaurace
Praha 4 – Spořilov I
Roztylské náměstí č. 44

Telefon (pro případné rezervace): 272 761 532

Otvírací doba Velkopopovické restaurace
Pondělí 10:30 - 22:00
Úterý 10:30 - 22:00
Středa 10:30 - 22:00
Čtvrtek 10:30 - 22:00
Pátek 10:30 - 22:00
Sobota 11:00 - 21:30
Neděle 11:00 - 21:30