Spitznerovi vzpomínají na Spořilov - díl 3.

Rodina Spitznerových z Vídně, ale původem ze Spořilova, opět zavzpomínala...

Vzpomínky, které nám zaslal pan Gerald Spitzner, Vám přinášíme v původní podobě, tak jak nám přišly do redakce. Jistě omluvíte prohřešky proti českému pravopisu, ale je třeba si uvědomit, že rodina pana Spitznera již mnoho let na Spořilově a v Čechách nebydlí... Proto je část je psána milou češtinou, některé části dokonce i německy.

Další krátké příběhy jsou tady:

7. pribeh - Od rodicu zbyli kresby ze skoly.

Maminka bidlela na Sporilove a sla s tatinkem do stejné trídy. Tatinek prisel s pratelem pro maminku a jeji sestru a sli na vílet. Posilame originalni kresby jak bili tenkrat na sporilovskem nadrazi, jak se vratili vecer po vílete zase devatenactkou a jak si vimisleli novou drahu:

















8. pribeh - Děti kolem Sokolovny.

Bila to Věra, Haníčka, Jenda a já. Každou sobotu večer jsme měly hezky film ve Sokolovně. Vzpominám na jeden film pod moři, bylo my asi pět let. Byly tam vidět potápěčy. Tenkrát jsem řekla: "To bude moje povoláni."Kousiček dál bydlel Karel, syn od truhláře. Jak nám bylo asi pět let jsem dostala první kompliment od Karla:" Renátka je jenom hezká když je hezky oblečená." Od truhláře máme jěště dvě skřině a jednu postel. Stůl a křesle jsme nemohli tenkrát vzít sebou, protože to byl pro clo přepych. Vedle truhláře byla Sášenka. Jak nam bylo asi sedm let byly děti pozvany k narozeninám. Bylo to loučeni. Sašenka dostala obrnu. Stěhovali se, ale kam?

9. pribeh - Teta Marta, Věra a klavír

Martha Prochazkova z rodiny Ludevíta Procházka byla viborná pianistka, měla ještě klavír, na kterím hral Bedřich Smetana. Tři oktavi v prostředku byly světlejší, ostatni tmavši. Dopis který napsal B.Smetana L.Prochazka byl ještě u rodiny Prochazkovy, ted je v muzeum B.Smetana v Praze. Věra a ja jsme se naučily hrat na klavír u tety.

10. pribeh - Slepice, Věra a šaty

Věra byla o rok mladši. Měla slepici. Ona dostala moje šaty, a ja vejce. To byla spořilovská pomoc, solidarita.