Osobnosti a hřiště spořilovské ČAFC

Přinášíme vám poslední příspěvek z "minisérie" článků o klubu ČAFC.

Ač to dnes zní možná neuvěřitelně, dala spořilovská Čafka českému fotbalu několik výrazných osobností. O jejím postavení na začátku minulého století svědčí, že prvním předsedou Českého svazu fotbalového (ČSF) se v roce 1901 stal čafák Karel Freja. V tomto pravěku české reprezentace zásobuje Čafka "národní tým" (či spíše výběr Prahy) mnoha hráči...čtěte dále...

Dres Čafky oblékala řada meziválečných reprezentantů ČSR - například Karel Pešek-Káďa, Karel Čipera, František Hojer, Antonín Kaliba, Václav Pilát, Rudolf Sloup-Štapl. Jedním z jedenácti hráčů ČSR, kteří v římském finále MS 1934 podlehli v prodloužení Itálii, byl i odchovanec ČAFC Ladislav Ženíšek (jako redaktor ČTK byl v Římě přítomen činovník Čafky Josef Vogl).

Příkladem vzorného a oddaného klubisty byl první čestný kapitán Čafky František Schiefner. Ten působil v ČAFC od roku 1909. Když Čafka během první světové války z vlasteneckých popudů přerušila svou činnost, přešel sice do Sparty, avšak hned po obnovení chodu klubu v roce 1918 se do Čafky vrátil, ač tou dobou hrála pouze druhou nejvyšší soutěž. Byl známým a vyhlášeným technikem a střelcem, oporou výběru Prahy. Za první mužstvo Čafky přestal hrát v roce 1923, zemřel o čtyřicet let později.

I po roce 1945 se v Čafce objevovali skvělí hráči, například Alois Jonák a Jiří Trnka, pozdější reprezentanti Československa. Svého odchovance měla Čafka i ve finále MS 1962, byl jím tou dobou už hráč Dukly Praha Josef Jelínek. Stříbrný medailista z Chile v Čafce svou bohatou kariéru roku 1978 i zakončil. Dalšími ligovými hráči ze spořilovské líhně ČAFC se jmenují Josef a Svatopluk Bouškovi. První z bratrů hrál za obě pražská „S“, druhý je znám především svým působením ve Spartě a Bohemians.

Úspěšným trenérem Čafky byl v sedmdesátých letech Josef Zadina, který v roce 1983 jako asistent Tomáše Pospíchala dovedl k titulu mistra ČSSR pražské Bohemians a jako trenér působil i v zahraničí.

Nejznámějším odchovancem ČAFC Praha, který v současnosti pobíhá po fotbalových trávnících, je útočník Mladé Boleslavi Roman Bednář. Z Čafky odešel v roce 1998 do Bohemians, současný trenér Zenitu Petrohrad Vlastimil Petržela si jej vzal s sebou při svém přesunu právě do Boleslavi. Jako její hráč se Bednář v loňské sezóně stal druhým nejlepším střelcem druhé ligy. Letos již prvoligová Mladá Boleslav Bednářovým gólem porazila v nedávném přípravném utkání A-tým české reprezentace. Na svém kontě má tento někdejší střelec žákovských týmů Čafky i několik zápasů za reprezentaci do 21 let, v jejímž širším kádru se stále nachází.

KDE VŠUDE MĚLA ČAFKA HŘIŠTĚ

Už z původního názvu ČAFC Vinohrady vyplývá, kde měla Čafka své první hřiště. Bylo umístěno v blízkosti Korunní třídy, mezi Kolínskou a Čáslavskou ulicí. Pozemek klubu věnoval Spolek pro pěstování her české školní mládeže na Královských Vinohradech.

Poprvé ztratila Čafka hřiště v roce 1903. Okamžitě si však zajistila nové, především díky Františku Stárkovi, jednomu ze zakládajících členů klubu. Druhé hřiště ČAFC se nacházelo na Olšanech, nedaleko křižovatky Flora. To ale Čafka ztrácí už v roce 1905, uvažuje se dokonce o likvidaci klubu nebo sloučení pod jiným názvem, čemuž zabránili věrní členové na památné valné hromadě v restauraci U Tržnice.

Roku 1908 Čafka otevírá své další olšanské hřiště, tentokrát v místech dnešního náměstí Jiřího z Lobkovic (přímo naproti hlavní bráně hřbitova na Olšanech). Tam se také odehrálo dvacet nejslavnějších let historie ČAFC. V roce 1928 po tragické příhodě s uhynulým koněm (viz Kuriozity v dějinách ČAFC) ztrácí Čafka i své třetí hřiště a definitivně se stěhuje z Vinohrad na Spořilov.

Právě tam totiž roku 1933 začíná výstavba nového areálu, vyžádala si investici 130 000 korun. V roce 1934 je hřiště slavnostně otevřeno vítězstvím nad silnou Slavií (první poločas za ni odchytal Plánička) 6:2. Toto hřiště, vybudované v zeleném pásu, nemělo nikdy zaniknout. Přesto v roce 1982 muselo ustoupit budování rychlostní komunikace (Jižní spojky).

Náhradou dostala Čafka rozsáhlé pozemky v Záběhlicích, nedaleko tamního zámečku. Od podzimu 1986, kdy otevřela své první travnaté hřiště v historii, tam hraje dodnes. Po roce 1989 se původní areál (1 velká a 1 malá tráva, 1 velká a 2 malé škváry) především kvůli potřebě zisku prostředků na provoz klubu začal smršťovat. V roce 2003 prodal ČAFC i zbytek svých pozemků vlastníkům přilehlé tenisové haly. V současnosti tedy hraje Čafka na pozemcích, které jí už nepatří, a pokračuje v několikaletém čekání na vybudování hřiště s umělým povrchem.

NE VŽDY SE CAFKA JMENOVALA CAFKA

Slavné jméno ČAFC Vinohrady užíval klub od svého založení nepřetržitě až do roku 1948, tedy skoro padesát let. V dubnu 1948 byl oddíl začleněn do Sokola Vinohrady, kam byl v listopadu téhož roku převeden i jeho majetek a název se mění na Sokol ČAFC Vinohrady.

Toto spojení však dlouho nefungovalo, doba po únoru 1948 si žádala začlenění každého fotbalového klubu pod patronaci nějakého průmyslového závodu. Pro Čafku bylo jediným možným, ač ne ideálním, řešením napojení na Instalační závody (IZ), čemuž se podřídil i název. V letech 1951 a 1952 vystupuje klub pod jménem Instalační závody ČAFC.

V roce 1953 se však IZ sloučily s podnikem Pozemní stavby PV Praha v jediný národní podnik Stavomontáže a muselo tak dojít i ke sloučení jim přidružených oddílů, to znamená Čafky a Sparty Krč. Vzhledem k tomu, že Krč měla v danou chvíli lepší sportovní umístění, připadl Čafce název Tatran Stavomontáže B. Krčský A-oddíl však nejen oslaboval spořilovský tým častými výpůjčkami hráčů, odvezl navíc do nově vybudovaného areálu v Krči čafácký archivní materiál včetně získaných pohárů a podobně.

Snaha čafáckých hráčů a pracovníků vymanit se z područí Stavomontáží vrcholí v roce 1955, kdy hromadně přecházejí k Tatranu Pozemní stavby, který dědí hřiště i tradici ČAFC. Část členů bývalé Čafky hraje od roku 1954 za Spartak Potrubí, tato bývalá součást IZ se totiž oddělila od Stavomontáží a založila svůj fotbalový oddíl.

Čafka až do roku 1968 vystupuje pod názvem Tatran Pozemní stavby, později Tatran Stavební závody (SZ). Až v létě uvedeného roku je (v souladu s uvolněnější společenskou atmosférou v komunistickém Československu) vyslyšen dlouhodobý požadavek Čafky a ta může opět užívat své slavné jméno, pozměněné už na ČAFC Praha.

V roce 1979 však přichází opět příkaz, aby Čafka používala jméno jednoty, k níž je přidružená, tedy Tatranu SZ Praha. Tento stav změnil až revoluční rok 1989. V 90. letech se Čafka se Stavebními závody definitivně rozchází a své pojmenování navrací do původní podoby – ČAFC Praha.

CAFKA - NEJEN ATLETICKÝ A FOTBALOVÝ KLUB

ČAFC, jak je patrné i z názvu, nebyl vždy jen fotbalovým klubem. V Čafce se pěstovala v minulých letech řada dalších sportů (až čtrnáct), mimo jiné lehká atletika, lední i pozemní hokej, turistika, házená, šerm nebo golf.

ZÁJEZDY ČAFC DO ZAHRANIČÍ

Za 105 let své existence navštívila Čafka mnoho koutů Evropy. Začátky klubové historie jsou ve znamení mezinárodních utkání, ovšem v rámci tehdejší rakousko-uherské monarchie. Výjezdy k těmto zápasům získaly Čafce evropské uznání, klub však takřka přivedly na mizinu.

V roce 1922 podniká ČAFC třítýdenní zájezd do Jugoslávie a Německa. Mimo jiné dosahuje remízy s Hajdukem Split (2:2) a Arminií Bielefeld (0:0). O čtyři roky později odcestovali hráči Čafky sbírat zkušenosti až do Španělska, kde sehráli tři utkání. V roce 1930 sehrála Čafka dvě utkání v Bavorsku.

Vítězství nad AS Cannes 3:1 a nad San Sebastianem (hráno v Bordeaux) také 3:1 jsou dva nejcennější výsledky z turné po Francii, které v roce 1932 sjednal Josef Vogl. Následují politicky bouřlivé roky a další zájezd tak Čafka podniká až v roce 1958 do Německé demokratické republiky. Tam se vydává i v roce 1965, kdy zajíždí rovněž do Rakouska. V roce 1967 navštěvuje Bavorsko a hraje v Aichachu, s nímž udržuje dlouhodobější kontakty, o rok později letí Čafka do Švýcarska.

Zde výpovědi kronik končí, v dalších letech vyjíždí Čafka mimo jiné opět do Aichachu či Francie. V nedávné minulosti sehrálo například dorostenecké mužstvo turnaj v severofrancouzském Dechy (6. místo z dvanácti), zájezd do Nizozemska absolvoval tým minikopané.

Prameny:
Vogl, Antonín: Kronika naší Čafky (In: Sedmdesát let od založení ČAFC Vinohrady, Praha 1969)
Kolektiv autorů: Devadesát let od založení ČAFC Vinohrady, Praha 1989

Autor: Jan Kaliba (sportovní publicista)
Zaslal: David Kopec (Sekretář ČAFC)
Upravil: Marek Mahdal (redaktor SN)