Jubileum Ivany Drbalové

Dne 8. dubna 2013 se dožila požehnaného věku 85 let členka Věrné gardy Tělocvičné jednoty Sokola Spořilov-Roztyly sestra Ivana Drbalová-Krausová. V jejím vysokém stáří se stále vrací ve vzpomínkách na Spořilov, kde prožila od dětství dlouhá léta svého života. V posledních dnech napsala pozoruhodné literární dílo - báseň vystihující po všech stránkách její živé vzpomínky i dojmy ze Spořilova a okolí až do současnosti.

Její báseň je jakousi "Ódou na Spořilov", v níž velmi věrně, vtipně a výstižně popisuje své zážitky a celoživotní zkušenosti za dlouhou dobu svého pobytu na Spořilově.

Věříme, že tento příspěvek zaujme nejenom pamětníky starých časů - obyvatele Starého Spořilova a okolí, ale i všechny čtenáře SPOŘILOVSKÝCH NOVIN. Uveřejnění tohoto příspěvku s Tvojí neobyčejnou básní, milá Ivanko, přijmi jako naše blahopřání od všech členů Sokola i za redakci SPOŘILOVSKÝCH NOVIN.

Tomáš Hromádka, Vladimír Prchlík

---

BÁSEŇ
KDE DOMOV MŮJ?

Kde domov můj, kde domov můj?
Malé domky v dlouhých řadách,

ptáci pějí po zahradách
a v nich z jara skví se květ,
Krčský les je na dohled.
A to je ten krásný koutek -
Spořilov je domov můj,
Spořilov je domov můj.

Sokolovna, krásná škola,
ozdobou jsou Spořilova,
a uprostřed Anežka
krášlí místo do dneška.

Poblíž stával památník,
připomenout měl náš dík
všem hrdinům od Zborova,
zničila jej doby zloba.

To místo je pro nás svaté,
snad ho též za svaté máte.
Nosíme tam květiny.
oslavit chcem´ hrdiny.

Hlavní třída plná stromů,
tudy mnozí chodí domů
do ulic Severních, Jižních,
do náručí všech svých bližních.

Vyrostly zde hlavy známé,
do dneška je v úctě máme,
ti, co krásné knihy psali
či obrazy malovali,
skladatelé, zpěváci,
co dělají legraci.

Vládl tady dobrý zvyk -
sokolský to tělocvik,
aby všichni rostli zdravě
a svou práci zvládli hravě.

A ti stejní Sokolíci,
zanícení ochotníci věděli,
že Thálie energii dobije.
Ženy, muži, sestry, bratři
chovali se jak se patří,
heslu Tyrše přáli sluch -
„V zdravém těle zdravý duch.“

Tak se zpívalo a hrálo,
radostí bylo nemálo
a bylo vždy veselo,
ani spát se nechtělo.

Bratři Sochr, Nejedlý -
pane, ti to dovedli!
Krásné loutky vyrobili,
aby děti potěšili.

Skautů oddíly tu byly,
mravně žít nás naučily -
ctít a rád mít přírodu,
druhým činit pohodu.


V rovnosti tu všichni žili,
Nikdy se nehašteřili,
bratrsky se družili,
život se ctí prožili.

Teď však po mládí je veta,
jak nám přibývají léta,
dech se krátí, údy stárnou,
hlavou vzpomínky jen táhnou.

Že už všechno odnes´ čas,
musíme si zvyknout as,
že už nic se vrátit nedá.
mezi nás vstoupila věda.

Tam, kde dřív´ jsme sportovali,
místo geovědcům dali.
Sportovat kde nemáme,
co pro zdraví děláme?

Měli jsme i koupaliště
a dvě tenisová hřiště.
Teď pod zemí Metro jede,
kolem pěšinka jen vede.

Zrušili tu všechny krámy
a tak musí staré mámy
pro housku až do Alberta -
po idyle už je veta.

Pro nás staré je to běda,
že jak dříve žít se nedá.

Spořilov však rádi máme,
na minulost vzpomínáme,
milujem´ ten mládí svět -
proč se nelze vrátit zpět?

Modleme se Otčenáš,
Spořilov byl domov náš!


11. února 2013
Ivana Drbalová-Krausová
členka Věrné gardy Sokola Spořilov


Foto: http://www.prostor-ad.cz