Od kolébky až do hrobu

Přátelé, chtěli byste mít na Hlavní třídě před ubytovnou čekárnu na bus, která by vás kryla před deštěm a větrem? Tak na to zapomeňte, nejsou peníze! Přáli byste si mít chodníky bez děr a asfaltových vln od kořenů stromů? Jistěže, ale nejsou peníze! Jistě byste nepohrdli alespoň úzkým chodníčkem u Penny v Choceradské, abyste nešlapali v blátě. Avšak na těch sto metrů nejsou peníze! Líbila by se vám trocha zeleně ve zděných truhlících před Albertem? Stále nejsou peníze. A aby zmizely z Hlavní obě nefunkční pomalované trafiky – byly by třeba zase peníze.
Od počátku osídlování Spořilova II stála v Malovické ulici mateřská školka s velkou zahradou, bohatě využívaná mladými rodinami, které se přistěhovaly. Po letech nastal útlum, nerodilo se tolik děcek, tak vážení radní naší MČ moudře ze školky nechali odstranit houpačky, hřiště, sociální zařízení a mobiliář pro nejmenší, zbylo jen malé brouzdaliště.

Hlavy rozhodly, že už žádné další děti nebudou, tak se uvnitř vybouralo co bylo třeba a za jistě nemalý náklad se nepotřebná školka proměnila ve školu pro větší – tentokrát naši radní slavnostně otvírali soukromou Literární akademii Josefa Škvoreckého. A studenti se učili v létě venku, nohy si máchali v bazénku, zkrátka pohoda. Ovšem nebýt osvícených moudrých hlav našich radních. Po nějakém čase je opět dali dohromady a Akademii vyhnali někam na Smíchov. Škola zela asi rok nebo dva prázdnotou, až se opět prostřednictvím asi týchž osvícených hlav rozhodlo ze školy udělat lidem prospěšný hospic. Jenže tentokrát už žádné příštipkaření a předělávání, rozhodli: zbourat a postavit od základů úplně novou budovu, bratru jen za pouhých 100 milionů, vybavit ji potřebnými lůžky a kvalifikovaným perzonálem – lékaři a pečovatelkami zajišťujícími 24 hodinový provoz, což také není zadarmo. Po pouhém roce bylo asi týmiž hlavami zjištěno, že na takový provoz nejsou peníze, tak milý hospic moudré hlavy zase zrušily, perzonál propustily a najaly agenturu na hlídání objektu, což stojí další penízky. O pozemek zarůstajíci křovím se nikdo nestará, jen se čeká, co ty naše hlavy vymyslí nového.
Navrhoval bych zbourat a postavit mateřskou školku, kterých je momentálně nedostatek a až dítka zestárnou, zbourat a postavit hospic. Tak by bylo zase postaráno o daňové poplatníky od kolébky až do hrobu… Peněz je dost, jen se s nimi musí umět hospodařit.

Pavel Tomek

Poznámka redakce: Požádali jsme tiskového mluvčího MČ Praha 4 p. Jiřího Bigase o vyjádření k uvedenému článku. Odpověděl nám, že mu nepřipadá správné, aby komentoval názory a domněnky občana.