O květnových událostech i o spořilovském Sokole...

Přinášíme druhou část rozhovoru s čestným občanem Prahy 4 a členem redakčního kruhu Spořilovských novin Ing. Vladimírem Prchlíkem, CSc.

Vzpomínáš si na něco z konce války?
V květnu 1945 mi bylo právě šestnáct let. V době revoluce nacistické jednotky SS obsadily Spořilov a já se svým tatínkem a starším bratrem Jiřím se všemi spořilovskými muži ve věku od 16 do 60 let jsme byli odvedeni jako rukojmí na Pankrác, kde nás ve vyklizených činžovních bytech v ulici Na zelené lišce hlídali vojáci jednotek SS do noci 7. května, kdy došlo ke konečné kapitulaci německých vojsk v Čechách. Ráno dne 8. května jsme se šťastně vrátili domů na Spořilov, kde nás již toužebně očekávali moje maminka, 88 letý dědeček a milovaný králíček - český strakáč Punťa, kteří strávili nebezpečí posledních dnů konce války v úkrytu spořilovského sklepa našeho rodinného domku.

Znal jsi někoho z okolí, kdo na Spořilově položil život za sokolské ideály?
Oběti nacistické okupace v řadách Sokolů byly značné. Poválečné statistiky uvádějí, že Sokolů uvězněných a mučených v koncentračních táborech a věznicích bylo 11 511, z nichž se 3 388 po válce nevrátilo do vlasti.
Ve dnech květnového Pražského povstání padli na Spořilově sokolští bratři, které jsem osobně znal, v boji se zbraní ruce... Také v mém okolí řada Sokolů ze Spořilova byla pronásledována Gestapem, zatčena a umučena. Jména 68 občanů ze Spořilova a okolí máme uvedena na pamětní desce všech obětí druhé světové války na Národním hřbitově. Jejich světlou památku si tradičně připomínáme v květnových dnech na slavnostním shromáždění, kde členové Sokola a naše vlajková četa vzdávají čest a dík těmto obětem války.

Jak jsi vnímal spartakiády, které nahradily sokolské slety a v čem byly jiné?
Spartakiády byly hromadná tělocvičná vystoupení, jejichž náplň, způsob nácviku a provedení převzala jednotná tělovýchovná organizace Československý svaz tělovýchovy - ČSTV od České obce sokolské. Hlavním posláním této státem řízené organizace byla propagace politických cílů Komunistické strany Československa a socialistického tábora vedeného Sovětským svazem. U prvních Spartakiád využili komunisté velkého nadšení některých členů Sokola a jejich snahy „si zacvičit na Strahově v tradicích Sokolských sletů“. Na nácviku a tvorbě cvičení především žákovských a ženských složek ČSTV se proto podílela také část vedoucích cvičitelek ženských složek Sokola.
Na spartakiádě v roce 1980 poprvé vystoupily společně děti a jejich rodiče se samostatným cvičením nově založených oddílů „Rodiče a děti“, které tehdy přinesla ze zahraničí profesorka PhDr. Jana Berdychová, známá autorka populárních skladeb na texty a hudbu národních písní, jež plně zaujaly četné cvičence. Také na Spořilově jsme založili nový, velmi maminkami, babičkami, ale i tatínky a dědečky obsazený oddíl „Rodiče a děti“ a nacvičovali tuto skladbu pod názvem Tělovýchovná jednota Spořilov.
Obnovit název „SOKOL“ nám Okresní výbor ČSTV tehdy nepovolil. Vzpomínám si, že jsme v roce 1980 se synem Alešem také v této populární skladbě vystoupili na velkém sletovém stadionu na Strahově. Zážitky byly přes období temna pro nás dodnes nezapomenutelné. V účasti na tomto cvičení jsme spatřovali naději pro zdravou budoucnost národa. S pevnou vírou, že časy temna se chýlí ke konci, jsme s nadšením a vztyčenými hlavami pochodovali strahovskou vstupní Branou borců, po úspěšném cvičení - provázeni nadšenými diváky, jsme sletiště opouštěli.

S jakými ideály jste znovu obnovovali Sokol po roce 1989?
Obnova činnosti Sokola na Spořilově probíhala s nadšením a snahou co nejdříve zahájit pravidelná cvičení základních oddílů co nejdříve. Na štěstí se ke spolupráci přihlásilo dostatek bývalých činovníků Sokola v čele se starostou bratrem MUDr. Václavem Kulhánkem, který byl opět zvolen do této funkce, jednatelem TJ jsem se stal já, náčelníkem bratr Jiří Rezek, náčelnicí sestra Vlasta Jiráková, přihlásili se mnozí cvičitelé a cvičitelky, velmi důležitou úlohu hospodáře převzal bratr Zdeněk Keist. Majetek Sokola nám soudruzi z ČSTV předali ve zpustošeném stavu, pokladna byla prázdná, většina tělocvičného nářadí byla již nepoužitelná, objekt sokolovny ve stavu poškození střechy, inventář jednoty jako např. loutky sokolského divadla, notový materiál sokolského orchestru, kulisy ochotnického divadla, archiv sokolských památek, to vše bylo odcizeno nebo ve špatném stavu.
Všichni jsme tehdy věřili, že se nám podaří Sokol na Spořilově za účasti všech věrných členů obnovit. Díky spolupráci mladých, nových členů se zkušenými činovníky se nám dílo podařilo. V dnešní době má naše Tělocvičná jednota Sokol Spořilov, Roztyly přes 800 členů, z toho asi jednu třetinu žákovských oddílů a dorostu do 15 let, jednu třetinu členstva a jednu třetinu nad 60 let včetně 20 členů spořilovské Věrné gardy.

Co bylo prvotním cílem - vrácení sokolského majetku, obnova činnosti, cvičení, slety?
Prvním úkolem Přípravného výboru Sokola na Spořilově ustavit skupinu členů, kteří by přihlásili naši jednotu do řad Československé obce sokolské, která obnovila činnost se sídlem v historické budově Tyršova domu. Totéž bylo třeba nahlásit na obnovené Sokolské župě Pražské-Scheinerově v nuselské sokolovně a obnovit potřebné úřední styky s Úřadem městské části Praha 4 v Nuslích.
Významná a úspěšná byla naše jednání o navrácení původního sokolského majetku naší jednotě na katastrálním úřadě. Bohužel, ztráty majetku naší jednoty byly značné - během totality jsme přišli o naše skvělé letní cvičiště, kde dnes stojí budova patřící Geofyzikálnímu ústavu České akademii věd. Právě tak se nám již nepodařilo prokázat majetková práva na dva rekreační objekty, které vybudovali naši předchůdci po roce 1945 v pohraničí v Tanvaldu.
Díky nadšení cvičenců jsme zahájili nácvik na první - XII. Všesokolský slet po roce 1989, který se odehrál ještě na Velkém sletovém stadionu na Strahově. Při nástupu na cvičební plochu mnozí z nás měli slzy v očích…

Myslíš si, že je možno srovnat Sokol za časů Tyrše a Fügnera s dnešní dobou?
Z dostupných historických pramenů o časech prvních zakladatelů Sokola bratrů Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera se dozvídáme tehdejší znaky společnosti, kdy český národ jako součást rakousko-uherské monarchie žil pod třistaletým národnostním, kulturním a politickým útlakem cizí rakouské mocnosti. Úředním jazykem byla němčina. Tehdejší myšlenky a činy zakladatelů Sokola vyžadovaly velkou osobní statečnost, neboť Sokol byl dlouho neuznáván, pronásledován a jeho činnost byla pokládána za protistátní, často za zradu na monarchii. Sokol byl také z politických důvodů rozpuštěn a jeho veškerá činnost rakouskou policií zakázána.
Přesto, myšlenka zakladatelů Sokola zvítězila společně s národním a vlasteneckým úsilím profesora Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a generála Rastislava Milana Štefánika a jeho zahraničním odbojem po vypuknutí První světové války v roce 1914. Stalo se, že z našich zajatců a krajanů, kteří toužili po svobodné vlasti v říjnu 1915 založili Sokolové na Rusi a ve Francii Československé legie. Jejich členy byli většinou Sokolové, kteří původně pracovali v cizině jako cvičitelé tělocviku, hudebníci nebo řemeslníci nejrůznějších profesí, kteří pomáhali v době míru rozvoji zaostalého carského Ruska, nebo pracovali roztroušení po celém světě. Prezident Osvoboditel T.G. Masaryk prohlásil o Sokolech na sjezdu Československé obce legionářské v roce 1922 v Plzni: „Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československa!“ Svoji fyzickou zdatností a vysokými morálními vlastnostmi byli Sokolové zárukou vysoké bojové kvality a kázně nové československé branné moci.
Dnešní česká moderní společnost prochází bouřlivým rozvojem jako vyspělá země a součást Evropské unie. I v dnešní době je Sokol zcela výjimečnou národní a vlasteneckou organizaci, ojedinělou v celém světě. Česká obec sokolská sdružuje doma i v zahraničí přes 180 000 členů všech generací, bez rozdílu politického a náboženského přesvědčení, usilujících o prohloubení demokracie a další rozvoj naši vlasti.