Před padesáti lety byla na Spořilově zasazena Lípa republiky

Před padesáti lety, v říjnu 1968, vysadili spořilovští skauti v parku na Roztylském náměstí památnou Lípu republiky. V té bouřlivé době, prosycené ještě stále vůní pražského jara, zakořenila podobně i řada dalších stromků po celém Česku. Příběh spořilovské lípy se však ve spirále času od ostatních přece jen odlišuje…


Vysazování líp bylo na sklonku 60. let symbolem vlastenectví, umocněným i obnovou Junáka. Skauti ze Spořilova se však činili až příliš spontánně. „Strom vysadili v místě, kde vůbec nezapadl do půdorysu parkové zeleně, kterou zde vytvářel uznávaný odborník na zahradní urbanismus Josef Sinkule,“ popisuje dobu před půl stoletím současný spořilovský zahradník Jan Fischer, který sám na sklonku 60. let prošel skautingem jako vlče. „Proto hned v následujícím roce se musela lípa přesadit. Sám inženýr Sinkule doporučil skautům nedaleké, ale rovněž atraktivní místo na palouku v Roztylských sadech nad místním kostelem. Strom se v parčíku dobře uchytil a dnes je to už dvacetimetrový velikán.“
Ještě klopýtavější osud než Lípu republiky však čekal pamětní desku, kterou nechali skauti ze 41. oddílu střediska Inka v roce 1968 zhotovit. Pěkně provedený bronzový odlitek měl připomínat jak vysazení národního stromu, tak i 50 let samostatného Československa. Zahradnická „rošáda“, ale hlavně pak normalizační zvrat v politickém vývoji republiky způsobily, že na instalaci desky už nedošlo. V průběhu let kamsi zapadla – a byla považovaná za nenávratně ztracenou.
Až se značným odstupem, po smrti posledního vůdce Jedenačtyřicítky Zdeňky Vernera – Boye, se na půdě jeho spořilovského domku znenadání objevila ztracená pamětní deska! Zaprášená, s patinou desetiletí na povrchu, ale jinak naprosto neporušená.

Slavomil Janov