Libor Speychal, člen Zpravodajské brigády

Známý spořilovský občan brigádní generál v.v. Ing. Libor Speychal se narodil 6. května 1926 v rodině štábního kapitána Vojtěcha Speychala, příslušníka československých legií v Rusku a ve Francii. V roce 1928 se přistěhoval s rodinou na Spořilov do řadového domku na Hlavní třídu pod školu, kde prožil mládí. Za 2. světové války byl členem odbojové organizace Zpravodajská brigáda, jedné ze dvou organizací, kterou Němci za války nikdy neodhalili. Členy brigády byli mladí chlapci a muži ze Sokola a Skauta. Zpravodajská brigáda poskytovala československé vládě v exilu a presidentu Edvardu Benešovi v Londýně informace o pohybu vojenských konvojů či transportů zbraní.



Po skončení 2. světové války v roce 1945 nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě, kde studoval dělostřeleckou odbornost. V roce 1947 byl vyřazen jako poručík dělostřelectva a nastoupil do posádky Stará Boleslav u Prahy. V roce 1949 byl odvelen do posádky Kostelec nad Orlicí, která do roku 1953 sloužila jako „odkladová“ posádka pro důstojníky, kteří projevili odpor proti komunistickému režimu. Byla to poslední jednotka armády vybavená koňmi, kteří táhli děla! Před tímto přesunem působil v protikomunistické organizaci Žatec-Milovice, která měla zvrátit režim v Československu.
To se nepodařilo a všichni účastníci byli popraveni. Libor Speychal byl nakonec z armády vyhozen a degradován. V padesátých letech nemohl najít místo odpovídající jeho kvalifikaci. Až v šedesátých letech se mu podařilo sehnat zaměstnání ve filmových ateliérech na Barrandově. Tam spolupracoval zejména při výrobě filmu Atentát. V té době dálkově vystudoval stavební průmyslovku a působil jako odborný dozor na stavbách.
Po roce 1990 byl rehabilitován a postupně povýšen na podplukovníka. Zapojil se do práce Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské a zejména do činnosti Zpravodajské brigády. V roce 2000 byl vyznamenán za aktivní pomoc pronásledovaným spoluobčanům při vyřizování žádosti o rehabilitace. Za spolupráci s Vojenským historickým ústavem při vojensko-historických akcích Barikáda 1945, Březinka 1996 a Dobrošov 1998 byl jmenován do hodnosti brigádního generála v.v.
Liborova manželka Ing. Helena Speychalová působila na Vysoké škole ekonomické v Praze. Chodili jsme několik let měsíčně do schůzí Rodičovského sdružení Základní školy Jižní IV. Měli jsme děti stejného věku a znali jsme se velmi dobře. Manželé Speychalovi měli dva syny, staršího Petra a mladšího Roberta. Ing. Petr Speychal je členem Správní rady Předsednictva ČKD GROUP a.s. Ing. Robert Speychal vojenský historik, podplukovník Armády České republiky a příslušník Aktivních záloh působil ve Vojenském historickém ústavu v Národním památníku na Vítkově. Stal se vynikajícím specialistou na pořádání vojenských přehlídek a slavností. U příležitosti výročí založení svobodné a demokratické Československé republiky v roce 1918 vedl přehlídku československých a spojeneckých vojsk NATO v Dejvicích. Organizoval a řídil vojenský pohřeb prezidenta Václava Havla a průvod Prahou na Pražský hrad. Komentuje ukázky bojové techniky a přehlídky vojenských historických událostí v České televizi. Literární činnost se soustřeďuje na encyklopedická díla Armády České republiky, např. Vojenské letectvo 1990-2016 a Pozemní vojsko 1993-2004.
Bohatá a pestrá činnost Roberta vyvrcholila ve dnech 21. a 22. srpna 2021 v Myslivě na Plzeňsku, kde si připomněli návrat vojáků Československé samostatné obrněné brigády do vlasti v roce 1945 a působení armády Spojených států amerických v Západních Čechách. Měla tam tábor a bylo vidět i americké vojáky. Oslavili důstojně a s nadšením 75. výročí osvobození naší republiky. Velké oslavy v květnu znemožnil koronavir. Robert, který historické události uváděl sdělil, že v Myslivě na faře byla až do roku 1945 dislokovaná rota 54. motopraporu Československé samostatné obrněné brigády. Na místě byly vidět dobové vojenské tábory a v nich stovka lidí v uniformách a desítky kusů techniky. Byly to např. staré jeepy a motocykly, vzácné kusy britské techniky, štábní vůz Humber a další. V Myslivě nebyli jenom účastníci 2.světové války, ale i legionáři, bojovníci z první světové války v historických uniformách. Doprovodné akce se konaly i v dalších obcích na Plzeňsku. Na myslivské radnici byla slavnostně odhalena pamětní deska Československé samostatné obrněné brigádě. Robertovi, který na této významné slavnosti zastupoval rotu NAZDAR a Československou obec legionářskou, patří velký dík za jeho skvělou práci! Diváci se po celou dobu oslav radovali z jedinečných zážitků a připomenuli si české bojové tradice a pravé vlastenectví.
V 90. letech Libor založil na Spořilově nový oddíl stolního tenisu a byl jeho vedoucím a trenérem. Stal se členem výboru jednoty, opatřil hrací stoly, předepsané osvětlení a další příslušenství. Dokázal několikrát týdně připravit vhodné podmínky tréninku. Jako výborný organizátor přivedl do oddílu mladé hráče, kteří se úspěšně zúčastnili pražských přeborů. Spořilovský oddíl stolního tenisu patřil k předním v pražské soutěži. Má zásluhu na úspěšném rozvoji oddílu stolního tenisu a patří mu náš dík.
S Liborem jsme se znali od studentských let. Chodili jsme do Sokola, který ve třicátých letech 20.století postavil novou zděnou sokolovnu a rozvíjel především činnost žákovských složek. Po skončení 2.světové války nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě a prodělal složitá léta na vojně. Po delší přestávce jsem potkal Libora na Spořilově v těžké životní situaci, kdy byl z armády vyhozen a marně hledal občanské zaměstnání.
I s touto situací se díky své vytrvalosti a povaze dovedl statečně vypořádat. Na památku otce legionáře nosil Libor francouzskou čapku.
Vzpomínám na naše setkání a vtipné rozhovory cestou přes most na spořilovské sídliště. Bylo to v době, kdy se tam z Roztylského náměstí přestěhovaly obchody a služby. Všichni jsme museli chodit daleko a obtížně nakupovat. Liborův zdravotní stav se zhoršoval a postupně ztrácel sluch a zrak.
Syn Petr se o něho vzorně postaral. Zajistil pobyt v domově Sue Ryder v Michli a zařídil mu opakovaně pobyt v lázních. Naposledy jsem s Liborem mluvil jen telefonicky a vzpomínali jsme na mladá léta prožitá na Spořilově.
Libor Speychal zemřel dne 31. prosince 2007 v domově Sue Ryder ve věku 82 let. S díky za jeho přátelství, odvahu a statečnost jsme se s ním rozloučili na jeho poslední cestě ve Velké obřadní síni krematoria ve Strašnicích. Jeho památku si uchováme v našich myslích a srdcích.