Marie Vernerová a její rodina

Dlouholetou a velmi obětavou předsedkyní Rady starších Církve československé husitské byla sestra Marie Vernerová (+31.3. 1986). Manželé Vernerovi bydleli v rodinném domku v Roztylských sadech nad kostelem Sv. Anežky České. Měli dva syny - staršího Dalibora a mladšího Zdeňka (Viz: Prchlík Toulky Starým Spořilovem). Manžel byl velmi skromný, tichý a v mladém věku podlehl těžké nemoci. Zanechal dvě malé děti, o něž se sestra Vernerová vzorně postarala a oběma synům umožnila vystudovat vysokou školu.




Starší syn Dalibor - Bóra (1927-2004) byl známý spořilovský skaut a sokol. Bydlel v ulici Severozápadní V. poblíže sokolovny. Po skončení Vysoké školy zemědělské pracoval na Státním statku Vintířov, později ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi. Od roku 1963 do odchodu do důchodu byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury. V roce 1944 se zapojil do činnosti odbojové organizace Černý lev. Po obnovení činnosti Junáka v roce 1968 až do opětovného zrušení vedl skautské tábory. V letech 1970 až 1978 působil jako vedoucí turistických oddílů mládeže pod hlavičkou TJ Slavoj Vyšehrad. Dalibor Verner stál při založení 41. chlapeckého oddílu Skautu, který později převzal. po bratru Antonínu Královi a v letech 1945 až 1949 jej vedl. V roce 1946 se stal členem spořilovského Sokola. V letech 1950 až 1952 byl členem výboru a v roce 1959 členem horolezecké sekce Městského výboru ČSTV Praha. Dalibor byl horlivým předsedou Jednoty mládeže Církve československé na Spořilově. Dne 29. listopadu 1944 se konal v sále „U Jetonických“ vzpomínkový večer Jednoty mládeže CČS na Spořilově u příležitosti 5letého výročí založení jednoty. Jako hosté promluvili vrchní odborový rada R.J.Vonka, přítel mládeže, předseda Rady starších bratr Jaroslav Sýkora, předseda Jednoty mládeže Spořilov bratr Dalibor Verner a předseda Jednoty mládeže v Záběhlicích bratr Poupa.
Mladší syn Zdeněk (1930-2003) vystudoval Zemědělskou technickou školu v Roudnici. Celý život se však věnoval novinářské práci jako redaktor Zemědělských novin a Svobodného slova. Později nastoupil jako reportér do Československého rozhlasu. Od dětství byl členem Sokola a spolu s bratrem Daliborem stál u založení 41. chlapeckého oddílu Skautu na Spořilově. Za skautskou činnost byl oceněn v roce 1946 Junáckým křížem za vlast 1939-1945 a v roce 1968 Jubilejní medailí za služby vlasti.
Bratra Zdeňka Vernera jsem měl velmi rád. Mám na něho pěkné vzpomínky z doby nácviku na první slet po roce 1989 - XII. Všesokolský slet PRAHA 1994 konaný na Strahově. Byla to pro nás velká čest a pocta po čtyřiceti letech zákazu Sokola se pečlivě připravovat na tak významné vystoupení. Spořilovští Sokolové - Jiří Rezek, Miloš Kubíček, Vladimír Prchlík, Zdeněk Verner a další 2 dojížděli týdně tramvají hodinu přes celou Prahu na společné nácviky do střešovické jednoty. (Viz: Prchlík Toulky Starým Spořilovem). Tamní sokolská jednota přišla o sokolovnu díky bytové výstavbě. Museli jsme cvičit v pronajaté tělocvičně místní školy. Na zkoušku jsme se vždy velmi těšili. S nadšením a dojetím jsme vystoupili na Strahově.
Jako členové Pražské župy Scheinerovy jsme byli zařazení mezi zahraniční župy a jednoty ze Spojených států amerických a Kanady. Ti byli nejpilnější. Mezi nimi cvičili borci většinou tmavé pleti. Povely jsme jim názorně vysvětlovali na místě a byla při tom legrace. Tehdy v Praze panovalo tradiční červencové vedro okolo 40° Celsia. Nápadné na čokoládových cvičencích bylo, že si nosili na cvičiště lahve s minerálkou, což v té době u nás nebylo známo. Při vystoupení samozřejmě nechali nápoje v šatně. Všichni cvičenci - sokolové i všichni účastníci sletu jsme na Strahově tehdy prožívali na náročných zkouškách i při slavnostním vystoupení tuto sokolskou slavnost zvlášť hluboce. Nikdy na to nezapomeneme radostného přátelství, sokolského bratrství a lásky nás těší dodnes. Zdeňkovi můžeme upřímně poděkovat za jeho odvahu, statečnost a věrnost myšlenkám Skautu a Sokola, které úspěšně vštěpoval mladé generaci obou spolků v těžkých dobách politického útlaku.
Se sestrou Marií Vernerovou jsme se rozloučili dne 31.3. 1986 v krematoriu ve Strašnicích. Byla nejhorlivější členkou obce, která nikdy nechyběla na bohoslužbách. Celý život věnovala rodině a zasvětila službě, pomoci potřebným, sociálně slabým a nemocným a bratrské lásce bratřím a sestrám. Čest její památce!