Čas od času se na Spořilovských novinách v podrubrice
"Napsali jiní" objeví zajímavý článek, pocházející z jiného zdroje. Nyní vám přinášíme velmi zajímavý pohled na Centrum Chodov a první zážitky, které souvisejí s otevřením tohoto kolosu. Následující článek byl převzat z
MF Plus, autorem je pan
Ivo Dostál ...čtěte dále...
U prosklených dveří se všem kouří od pusy. Ve štiplavém chladu se postrkuje asi stovka lidí. Zatím jen ti skalní. Je sedm ráno a za dvě hodiny otevře svá vrata největší katedrála konzumu v Česku.
Masové rojení zákazníků nabroušených na feromonově zlevněný digitální foťák začíná až kolem osmé. Do otevření nového baráku se dvěma stovkami obchodů na pražském Chodově zbývá necelá hodina. Jako by se útoky na hypermarkety staly novou českou tradicí. Všichni mrznoucí svorně tvrdí, že největší chuť mají právě na fotoaparát. Že by další tradice ? První otvírací den lákají ovečky na levný digitál všechny velké obchody. Skutečně jsou Češi tak náruživými lovci kvalitních záběrů ?
Babička o berlích, mamina s kočárkem a mladý punker ve frontě nevypadají jako zapálení fotoamatéři. Těší se spíš na nový pocit. Jeden z nejhřejivějších. Pocit, že ušetřili. A to hodně.
Až na prvních deset lidí, údernou pěst nakupujících, nechce nikdo vypadat jako z filmu Český sen. "Jdu se jenom tak podívat, ten foťák by chtěl můj syn. Já jsem vlastně jenom takový doprovod," žmoulá padesátiletá paní v koženkové bundě papírek se seznamem nákupu. Mandarinky, nakládané okurky a hořká čokoláda. U každé potraviny je pečlivě vypsaná cena. "Syn jel zaparkovat a já zatím držím místo ve frontě. Když budeme dva, máme větší naději, že se nám ten foťák podaří dostat." Na záda jí dýchá chlapík s nepřítomným výrazem. Šel prý jenom náhodou kolem. Výhodné koupě má zakroužkované přímo v pestrobarevném letáku.
Čím blíž ke vstupním dveřím, tím víc čekající projevují inteligenční nesmělost. V čele fronty se na sklo tisknou opravdu zvláštní typy. "Já nevím, kdo jsem... že jo... Říkejte mi třeba pan klaun," ohlíží se na své souputníky asi dvoumetrový postarší muž s postarší kožešinou na límci. "Já byl první i v Edenu. Tam byl levnej cukr. Taky tam dávali levno becherovku, tu nepiju, ale pár sem jich koupil," mne si pan klaun žertovně prozrzlé vousky. Aby ulovil první místo ve frontě, musel vstávat v pět ráno. Stejně jako kolegové okolo si chce pořídit digitální fotoaparát za úžasných 2399 korun. "Před tím elektroworldem jsem i spal," doplňuje vysokého klauna malý mužík s obřími zuby. Zřejmě pan bobr. "No to je jasný, hned jak otevřou, tak poutíkám pro foťák, dyť je to zadarmo." První pětice čekajících si úžasně rozumí. Lidé naštosovaní za nimi, příslušníci kategorie "okolojdoucích", pro jistotu koukají jinam. To hardcore jádro je i na ně moc. "Svině jedny! Koukejte, odvážejí ty vozíky. Určitě stojíme u špatného vchodu," sjíždí mastnou rukou po dveřním skle pan bobr. Šum a nervozita se v davu rychle šíří. Fáma je rychlejší něž světlo. I přes bobrovo znejišťování ale zůstává zástup čekajících sešikovaný u dveří nejblíže východu z metra.
Štrúdl lidí s časem rychle kyne. Na záda posledních přešlapujících se lepí další čekatelé. Je čtvrt na devět a trojstup lidí se táhne až ke vchodu do stanice metra. Optimismus směrem ke konci frontového trojstupu pomalu klesá. Lidé mediálně namasírovaní informacemi o bitce o tři kusy zlevněných foťáků se snaží zachovat střízlivou mysl. Snad aby to nezakřikli, svorně tvrdí, že s výhodným nákupem vlastně ani moc nepočítají. Blonďatá maminka Kateřina stojí asi 15 metrů od vchodu do prosklené slavobrány s chvojím a baňkami. "To zas bude jenom pár kousků, myslím, že nemám šanci." Přesto přišla i s kočárkem a v chladném ránu chrání tělem svoje dítě. Skrumáž každou chvílí houstne. Zdá se ale, že frontové čekání přešlo Čechům do genetické výbavy.
Červená linka metra, stanice Chodov. U peronu brzdí vlak každé dvě minuty. Řeka poloklusajících lidí teče po širokých schodech. Z Jižního Města - největší pražské ložnice - se odjíždí za prací do centra. Za 17 měsíců vyrostl na Jižáku barák, který podle starostky Prahy 11 Marty Šorfové řeku lidí zastaví nebo rovnou obrátí. Z pražské ložnice se má stát i obývák. Slečna Oxana stepuje hned u ústí lidské řeky. U turniketů rozdává nadrženým zákazníkům pruhované letáčky s mapou Centra Chodov. Jako brigádnice bere stovku na hodinu. Její job je rozdávat pruhované deštníky a pruhované šátky. Pruhovanost je symbolem nového centra. "S lidma je docela legrace, jsou šťastní, že dostanou něco zadarmo," říká dvacetiletá brigádnice s pruhovaným hadříkem kolem krku.
Zadarmo ale deštníky nerozdává. "Je to soutěž," vysvětluje lidem. Dárek dostane jen ten, kdo správně odpoví, kolik obchodů je v novém komerčním hájemství. Vykulení adepti nákupu střílí od 10 po dva tisíce. "Nápovědu najdete přece v pruhované mapičce," dává šibalská Oxana nakonec každému.
Do startu sprintu za foťákem zbývá 15 minut. Na rozdíl od zhruba dvousetmetrové fronty, ve které mrzne asi tisícovka lidí, je u vchodu z druhé strany Centra Chodov jen pár postav. Hlavní papaláši mají teprve dorazit. Krom hlavounů developerských a investičních megafirem, které Chodov za 18 měsíců postavily, si pásku střihne i pražský primátor. Ten se se šéfem jednoho z mamutích stavitelů obchodních center vsadil a prohrál. Při namlouvacím rituálu primátor rozněžněný z čtyřmiliardové investice nevěřil, že další chrám nákupů bude pod střechou tak rychle. Úderníci megafirem, které sázejí podobná centra po celé Evropě, si ale mákli a plán splnili na 130 %. Primátor musí za kasu hračkářství Bambule. Nadržení novináři přešlapují u VIPáckého vchodu. Nachystaná je sada monstrózních klíčů a dlouhá barevná páska. "Ale přijdete si vyfotit stříhání pásky, že jo?" vyzvídá medovým hláskem sexy mediální koordinátorka. "Ta média lační jenom po tom, jak se lidi mlátí o ty foťáky, a my bychom byli rádi, aby bylo vidět i to hezké."
Hrozen rozhýbaných postaviček v čele s pány klaunem a bobrem nervózně sleduje chlapíka v prošívané černé vestě. S vysílačkou u ucha a mobilem v ruce drží prst na čudlíku otvírajícím bránu ráje nákupů. Startér si dává načas. "Čeká se na Béma, až skončí," říká směrem k černým postavám z ochranky. Rychlost, kterou na kluzkých kachličkách vyvinou členové tvrdého jádra, musí závidět i gepard v nejlepších letech. Je 9:08 a pán v černé vestě právě rozevřel prosklenou startovací pásku. Prvních padesát sprinterů bere čáru podél nekonečné řady pokladen. Foťáky jsou k dostání u pultíku informací. Kdo zaváhá, nežere. Mezi pádícími postavami vítězně rozpažuje mužík v červeném tričku. Kolega, taky pracovník servisní agentury, ho na památku fotí mezi černými šmouhami lopotně utíkajících českých snílků. Tohle znovu jen tak nezažije.
Ve stejný čas usedá za kasu hračkářství pražský primátor Bém. Navlečen do firemního trička čeká na první zákazníky. Na pultík s pokladnou ale vyskakují jenom lovci obrázků. Fotografů, kamer a mikrofonů je tu více než kostiček lega v celé prodejně. Pravé prodavačky, které očividně milují objektivy, nejistě postávají metr od Béma. Kde jsou dětičky, kterým by hodný politik pohladil tvář a předal medvídka? Na to kašli, primátor má na sobě modré triko s bambulí a v ruce čtečku čárového kódu! Novináři strkají jeden do druhého. Konečně první kunčaft. Kupuje dva hopíky a je mu třicet. Teatrálně Bémovi třese pravicí. Pětadvacet minut k pořízení obrázků stačí. Náhončí odvádí novináře na tiskovou konferenci. Moderuje jí veřejnoprávní Jakub Železný a servírují se krevetové bagetky. Hyeny je třeba dobře nakrmit, aby hezky psaly.
Ještě dvě hodiny po otevření největšího obchodu chodovského centra, prodejny Hypernova, je před pultem se zlevněnými fotoaparáty fronta zhruba dvou stovek lidí. Ocelové zábrany hlídají černě oblečené kopy svalů. I když tvrdé jádro nakupujících dávno zmizelo s foťákem v kapse, zůstává na místě spousta nervózních lidí. Slečny v krátkých tričkách se zády popsanými větou "Mohu vám pomoci?" napájí žíznivé čekající minerálkou. "Máme jich ještě dost," ubezpečuje šéfík v černém sáčku, který všem ve frontě rozdává letáčky. Zřejmě kdyby zapomněli, kolik to vlastně ušetří. Kolik foťáků ještě zbývá? "Vy jste od novin? Tak to vám nic neřeknu," mění svou komunikační strategii šéf v černém. "Obraťte se na tiskové oddělení, které najdete u vchodu C." Jako poslední v řadě stojí zavalitá žena v balonovém plášti. "Chci ho jako dárek pro syna," říká s letákem v ruce. "Vidím to tak na dvě hodiny čekání, ale pánové tady říkali, že prý přivezli další zásoby, takže se na mě snad dostane."
Plochá televize, další tahák z titulní strany letáku, byla připravená pro prvních 500 vyvolených. Velká hnědá krabice se do pojízdných košíků nevleze. Úspěšní mravenečci ji posadí na okraj povozu a tlačí svůj úlovek k autům. Přes bednu sice nevidí na cestu, přesto mají ve tváři výraz tetelivého štěstí. Oni už ušetřili. "Byla tam i lidská spolupráce, ty košíky ujíždějí, když na ně chcete televizi naložit. Mě pomohl jeden pán a já zas potom jemu," popisuje mravenčí kooperaci drobná blondýna, která může slavit dvojitý zásah. Na držátku koše s hnědou krabicí plnou televize se jí houpá i krabička s digitálem. V komfortní frontě na něj čekala dvě hodiny.
Labyrint obchodů, který svou složitostí zrádně láká k dlouhému bloudění, je dvě hodiny po otevření plný lidí. Srkají kapučíno v trendy kavárně a vypadají, jako by tu seděli už před rokem. Kateřina kolem nich tlačí golfové hole, své dítě ve frontě i při úprku uchránila před úrazem. Její kočárek je ověšený igelitkami. Ve dvou se houpe poklad z nejcennějších, dva digitální fotoaparáty. Mise splněna. Kateřina se nesměle usmívá. Pokračuje v chůzi a za zády jí pípá nekonečně dlouhá řada pokladen.
Zlevněné digitály nabízí v otvírací den každý nový hypermarket. V Tesku na pražské Skalce jedna zákaznice při čekání v davu zkolabovala. U pultu se zlevněnými fotoaparáty se potom strhla bitka a musela zasahovat policie.
"Digitální fotoaparát je módní. Na rozdíl od televizí, hifi věží a podobných věcí je malý a skladný. Doma ho nejspíš nemají všichni členové domácnosti, je univerzálně darovatelný, bez ohledu na věk a pohlaví. A nepůsobí jako levná komodita," říká Pavel Hacker, odborník na P. R. a prodejní strategie z agentury Omnimedia PR. "U elektroniky je vyšší rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou než například u ponožek. Právě vysoké marže může hypermarket z marketingových důvodů oželet, a tak elektroniku výrazně zlevnit nebo i jít do mínusu. Je spočítáno, že když obchodník nabídne 10 % slevu, zvýší se mu obrat zhruba o 18 %," dodává Hacker.
A kde byla v minulosti situace obdobná ?
Říjen 2002 - Praha-Zličín: Electro World. Zřejmě největší bitva o zlevněnou elektroniku. Tisíce lidí čekají na otevření od sedmi večer předchozího dne. Na dálnici D5 se tvoří desetikilometrová kolona. Auta, která mířila do obchodního centra, ucpala všechny příjezdové cesty.
Listopad 2002 - Praha-Čestlice: Electro World. Po zkušenostech s brutálním nájezdem nakupujících jsou připravena dopravní omezení a desítky mužů z ochranky. Stovky koupěchtivých čekají v mrazu na otevření až dvanáct hodin.
Květen 2003 - Praha-Letňany: Český sen. Nákladná reklamní kampaň na fiktivní hypermarket nalákala stovky lidí. Čekala na ně ale jen kašírovaná stěna hypermarketu. Celý projekt posloužil studentům FAMU k natočení první filmové reality show.
Leden 2005 - Praha, Brno, Ostrava, Ústí nad Labem: Carrefour. Povánoční "výprodej století" zlevnil některé zboží až o 95 procent. Masy zákazníků valící se do prodejen zablokovaly dopravu v okolí obchodů. Některé zboží nebylo k sehnání už pár minut po otevření.
Listopad 2005 - Praha-Skalka: Tesco. Hned v osm se do elektro oddělení hrne zástup zájemců o zlevněný fotoaparát Kodak. Agresivní nakupující převalí pult i s pokladnou. Při prodeji musí asistovat policie. Obchod nakonec zavádí na zlevněné foťáky pořadník. Několik stovek kusů je vyprodáno krátce po otevření.
Zdroj: text MF Plus, obrázek z otevření dne 9.11.2005 - iDnes.cz
Pro Spořilovské noviny převzal: Marek Mahdal (redakce SN)
Děkujeme panu Ivovi Dostálovi, autorovi tohoto článku a serveru iDnes.cz
Centrum Chodov aneb první zážitky z otevření
