Velikonoce 1947, Bílá sobota, průvod na Roztylském náměstí

Spořilovské zahrádky už dýchaly jarem. Bílé hortensie nakvétaly ve sklenících roztylského zahradnictví. Každoročně dekorovaly svatostánek z Nejsvětější Monstrancí v Božím hrobě. Červené hortensie ukrývaly rány zmučeného těla Pána Ježíše Krista u hlavy a nohou v skále u postranního oltáře. Poválečné období se rozvíjelo postupně duchovně i společensky. Obřady svatého týdne pokračovaly v latinské liturgii. Psal se totiž rok 1947. U bl. Anežky byl ustanoven prvním farářem ThDr P. Cyril Josef Kadlec, který se nedávno vrátil ze studií v Římě, kde obhájil doktorát kanonického práva. Jako kaplani se střídali františkáni z kláštera od Panny Marie Sněžné P. Bartoloměj Kolek a P. Norbert Šamárek. Pro mne v té době byl nejdůležitějším sakristán, jak jsme mu říkali, fráter Prokop. Vše v kostele řídil. Učil ministranty odpovídat latinsky na vstupní modlitby, přenášet velký misál s pultíkem z epištolní na evangelní stranu, přinášet konvičky na lavábo (umytí), nosit fakule a vykuřovat kadidlem. Původní dřevěný oltář uprostřed se svatostánkem a sochou Anežky byl postaven u zdi tak, že kněží sloužili zády k lidu.