Populární „Strýček Jedlička“ zemřel na infarkt před třiceti lety. Bylo mu sedmdesát let.(18.2.1923 - 28. 8. 1993) Čtyřicet pět sezón byl pro děti strýčkem Jedličkou, strejdo mu dokonce říkala i jeho žena. Prasátko strýčka Jedličky spí ve skříni domu na pražském Spořilově, uzamčené s dalšími vynálezy a hejblaty. Nekvičí. Antonín Jedlička, který kdysi vstoupil do světa umění prostřednictvím dětských rozhlasových souborů, legendární imitátor zvuků, herec a recesista, ho již neoživí. Spoustu dalších rekvizit z dětských představení rozdala manželka Miroslava po jeho smrti mladším hereckým kolegům a kolegyním: „Strejda byl vrozená slepice a kohout. Jiní uměli hezky zaštěkat nebo zakokrhat, ale nic víc. Kdežto on udělal vše, na co si kdo vzpomněl. Jeho krční lékař říkal, že má zázračné hlasivky. Nikdy neměl chrapot. Obstřik hlasivek potřeboval jen výjimečně, například v předvánočním období, v čase dětských besídek, kdy odehrál třeba sedm představení za odpoledne. Hlasivky si cvičil od dětských let. Ve škole si pan učitel všiml, že hezky zpívá, a přivedl ho k panu profesoru Khunovi. Koupil mu dokonce kvůli tomu tenisky, aby přišel do rádia obutý. Hned začal zpívat sóla, hrát dětské role v operních představeních a hrál i ve filmu.“
