Věřím, že zdravý rozum neustoupí a že Slatiny zůstanou zachovány pro další generace. J.L.

Dobrý den...
Jen jsem chtěl říci že tenhle kousek zapomenutého města nemusí hned někdo zase zastavět! Novýma a moderníma paneláky..Stačilo by jen uvolnit stavební uzávěru která tam už drží tohle území v šachu několik let.
A město samo tam neinvestovalo ani korunu jen z toho důvodu aby se mohlo o tom pak takhle psát!!!Dávno už by tam stáli nové domy soukromé. I já čekám až tam tato stavební uzávěra padne.Jen abych mohl po naší prababičce si postavit barák s garáží a malou zahrádkou.Nevím proč bych nemohl když tam mám stavební pozemek už několik desítek let.Nemám nejmenší potřebu prodat tohle místo jako nějakou zahrádku za pár šlupek a kupovat si tam pak byt za min 4mil + si platit garáž!!
Nechápu!
mě se taky nelíbí spousta nových čtvrtí...Můžou třeba zbourat Hanspaulku a postavit tam město pro 500tis. lidí
Bydlím na Vinohradech ve vlastním ale to co se děje tady že místo parků staví paláce flora a nebo pojištovny a ted další tam budou garáže pro spořitelnu nebo škroupák tam chtěji taky garáže!!!To je už na hlavu vážně!!

Často jsem jezdil za babičkou do nouzové kolonie v Praze - Slatinách do zděného domku o dvou místnostech čísla 397 a za strejdou do Elektrárenské ulice v Michli. Babička byla válečnou vdovou z první světové války a těsně před důchodem si zakoupila v roce 1940 zde domek na propachtovaném pozemku.
Život zde měla poměrně klidný, ale musela ještě vypomáhat na statku v Záběhlicích. S kozou chodila na bohdalecký kopec, kde ji nechávala napást a s žokem posekané trávy v malém dřevěném žebřiňáku domů. Sám jsem se dlouho koukal na nádraží ve Vršovicích, to ještě se jezdilo s parními lokomotivami.

Ve Slatinách bylo naproti domku poměrně velké "Zahradnictví", kde též hlavně z jara vypomáhala, aby si mohla na malou zahrádku před domem zasadit hlavně kořenovou zeleninu a květiny. To ještě nestály garáže MHD pro autobusy poblíž viaduktu. Ve Slatinách byl jeden obchod s potravinami od spotřebního družstva "Včela", kam jsem též chodil nakupovat běžné potraviny.

Oba sousedé z okolních domků byli tak trochu dobrodruzi. Skrýval se zde po Válce bývalý "vlasovec"
s krycím jménem Vladimír a z domu vůbec nevycházel. Druhý soused měl již v roce 1954 první českou televizi.

Často jsem jezdil za babičkou do nouzové kolonie v Praze - Slatinách do zděného domku o dvou místnostech čísla 397 a za strejdou do Elektrárenské ulice v Michli. Babička byla válečnou vdovou z první světové války a těsně před důchodem si zakoupila v roce 1940 zde domek na propachtovaném pozemku.
Život zde měla poměrně klidný, ale musela ještě vypomáhat na statku v Záběhlicích. S kozou chodila na bohdalecký kopec, kde ji nechávala napást a s žokem posekané trávy v malém dřevěném žebřiňáku domů. Sám jsem se dlouho koukal na nádraží ve Vršovicích, to ještě se jezdilo s parními lokomotivami.

Ve Slatinách bylo naproti domku poměrně velké "Zahradnictví", kde též hlavně z jara vypomáhala, aby si mohla na malou zahrádku před domem zasadit hlavně kořenovou zeleninu a květiny. To ještě nestály garáže MHD pro autobusy poblíž viaduktu. Ve Slatinách byl jeden obchod s potravinami od spotřebního družstva "Včela", kam jsem též chodil nakupovat běžné potraviny.

Oba sousedé z okolních domků byli tak trochu dobrodruzi. Skrýval se zde po Válce bývalý "vlasovec"
s krycím jménem Vladimír a z domu vůbec nevycházel. Druhý soused měl již v roce 1954 první českou televizi.