Ta studánka pod hruškou , která stála vedle cesty od Geofyziky vlevo opravdu byla. Byla hodně silná, protože bylo vidět jak voda vyvěrá. Mám na ní opravdu veselou vzpomínku. Byly jsme 3 nerozlučné kamarádky ( pro jistotu nebudu jmenovat ) a ke studánce jsme chodily čarovat. Jednou jsme se dohodly, že studánce obětujeme nějaký šperk a ona nám za to něco splní - pravděpodobně přízeň nějakého jinocha. Vzpomínám si, že jsem tam hodila velký kus vybroušeného skla z křišťálového lustru. Ovšem druhá kamarádka tam hodila jakýsi starý rodinný šperk ( asi chtěla studánku podplatit ). Kdy se večer doma přiznala, za tmy musela s otcem ke studánce, kde oba za svitu baterky šperk lovili až vylovili.
Podle mého názoru studánka zanikla částečně výstavbou dálnice a pak metra.

Moje prarodiče také ten rybníček pamatují. Když tam ještě nebyla dálnice a ani tam nebylo metro a Spořilov byl ještě menší, tak prý za dobrých podmínek byl slyšet kvakot tamních žab až do Hrusické ulice na balkon v odmém patře. Vážně, nekecám!!

Dneska si to neumím představit. Kolikrát neslyším z okna lidi dole na chodníku :-) A to bydlím v těch samých místech. Roztyly jsou opravdu hodně daleko.:-)))

To jsou, ale VÁŽNĚ TO SLYŠET BYLO. Neuvěřitelný, co??!

To teda jo, Pravda je, že žáby jsou vždy v dubnu a květnu slyšet z Hamráku široko daleko. O tom jsme tu už jednou na SN vedli "rozsáhlou odbornou diskusi" :-))))

M.

To jsem tyto stránky asi neznal.

zasraný metro !!! zasraný komunisti s dementníma nápadame museli tu sračku postavit zrovna tam...za to bych zabíjel

Od shora od Geofyzikálního ústavu vedla dolů strmá cesta, kudy se chodilo do Krčského lesa, nebo zprudka jezdilo na kole a v zimě se dolů sáňkovalo a jezdilo na bobech (prkená deska široká tak pod zadek s dvěma koženýma uchama po stranách, aby se dala držet, pod ní přibité brusle) a když to dobře jelo, jelo to i kus po rovné cestě až ke "studánce", tedy prameni vody zelené a bahnité, pod velkým stromem. O kus dál se došlo až k rybníčku, kde se v zimě dalo i bruslit. Vpravo bylo pole až ke koupališti Plivátku a vlevo byl kopec s ovocným sadem, jehož zbytky jsou dodnes trochu vidět. Nad rybníčkem byla skalka a nahoře domek, nebo spíš chatka, kde bydleli Rokosovi. Sad byl tvořen pásy ovocných stromů, a mezi nimi se dalo také sáňkovat nebo jindy chodit na procházky s mateřskou školou nebo s rodiči. Na podzim sadaři prodávali ovoce přímo z hromad pod stromy.
Dokud nestála dálnice, byl pod Spořilovem pruh shrnuté zeminy, kudy měla vést dálnice již za války, ale místo ní to byla široká cesta, kudy se na kolech jezdily "terény" po cestičce na hromadách hlíny a kudy se chodilo pod Spořilovem na procházky od cesty k Plivátku až k "transformátoru", kde byl v dešti někdy v roce 69(?) postaven žulový patník nultého kilometru dálnice. A oooohromná hromada písku, zrovna pod okny pana učiele Hoška, skvělého a hodného učitele a člověka.
Dokud nebyla postavená dálnice, dalo se od Geofyzikálního ústavu chodit rovnou dolů k lesu, teď je cesta přeťatá dálnicí.