Od shora od Geofyzikálního ústavu vedla dolů strmá cesta, kudy se chodilo do Krčského lesa, nebo zprudka jezdilo na kole a v zimě se dolů sáňkovalo a jezdilo na bobech (prkená deska široká tak pod zadek s dvěma koženýma uchama po stranách, aby se dala držet, pod ní přibité brusle) a když to dobře jelo, jelo to i kus po rovné cestě až ke "studánce", tedy prameni vody zelené a bahnité, pod velkým stromem. O kus dál se došlo až k rybníčku, kde se v zimě dalo i bruslit. Vpravo bylo pole až ke koupališti Plivátku a vlevo byl kopec s ovocným sadem, jehož zbytky jsou dodnes trochu vidět. Nad rybníčkem byla skalka a nahoře domek, nebo spíš chatka, kde bydleli Rokosovi. Sad byl tvořen pásy ovocných stromů, a mezi nimi se dalo také sáňkovat nebo jindy chodit na procházky s mateřskou školou nebo s rodiči. Na podzim sadaři prodávali ovoce přímo z hromad pod stromy.
Dokud nestála dálnice, byl pod Spořilovem pruh shrnuté zeminy, kudy měla vést dálnice již za války, ale místo ní to byla široká cesta, kudy se na kolech jezdily "terény" po cestičce na hromadách hlíny a kudy se chodilo pod Spořilovem na procházky od cesty k Plivátku až k "transformátoru", kde byl v dešti někdy v roce 69(?) postaven žulový patník nultého kilometru dálnice. A oooohromná hromada písku, zrovna pod okny pana učiele Hoška, skvělého a hodného učitele a člověka.
Dokud nebyla postavená dálnice, dalo se od Geofyzikálního ústavu chodit rovnou dolů k lesu, teď je cesta přeťatá dálnicí.