V letech 1957 až 1963 jsem bydle na Starém Spořilově a mohu dosvědčit, že v té době bývaly kruté zimy. Nejen proto, že padalo mnoho směhu, ale také proto, že krutě přituhovalo. Ale to bylo na venkově, jímžv té době Spořilov byl, zcela normální. Sníh zůstával dlouho ležet a netál. Ráno, ještě před sedmou hodinou, jsme běhali s hrablem a koštětem před domem a pilně jsme zametali. Víte proč? Protože jsme se děsili, že tam někdo ukouzne a my s tím budeme mít opletačky. A také proto, že pan Berka, tehdejší spořilovské rameno spravedlnosti, byl velmi přísný. Nebyl-li sníh z chodníku uklizen, už zvonil a vyhrožoval pokutou.
Teď, když bydlím na sídlišti, zimy prakticky neznám. Sněhu málo, v bytech mi pěkně hřejou, a tu břečku, která se ze sněhu vzniká, hbitě přeskakuji.
Takže - kdeže loňské sněhy jsou.