Jsem pamětníkem dob, kdy v oblasti dnešního sídliště Spořilov II rostlo obilí a běhali zajíci. Pod dnešním zdravotnickým střediskem, směrem k severu, byla tzv. rokle, zarostlá křovím a bodláčím a protékal jí malý potůček - místo her spořilovské mládeže.
Hřbitov, dokonce i krematorium, se měly prostírat v oblasti Chodovce, tam, kde byl později vybudován Výzkumný ústav zemědělských strojů, a kde je dnes také budova Státního archivu. Byla tam už postavena i hřbitovní vstupní brána, kterou později zakomponovali do vstupního areálu VÚZS. Celý záměr se nakonec neuskutečnil, protože, jak se mezi lidmi říkalo, nebylo tam vhodné podloží. V celé té oblasti byla nehluboko pod povrchem tuha, takže tam prý hřbitov nemohl vzniknout.
Mluvilo se také o tom, že tuha byla i v oblasti vedle stanice metra Roztyly; měla se tam v minuloti i dolovat. Ale mohou to být také jenom řeči.