V poklidných dnech radostného očekávání příchodu Božího syna, v době vánoční, zasáhla spořilovskou společnost smutná zpráva - opustil nás v požehnaném věku sedmdesáti osmi let spořilovský umělec, všestranný, herec Viktor Maurer, známý
z divadla, televize i z filmového plátna. Současně se tím uzavírá velmi zajímavé období jeho velké záliby - filmování, k němuž
jej přivedla myšlenka, jak správně a plodně využít důchodcovského věku...

S divadlem Viktor Maurer začal ve Studiu v Divadle D 34 Františka Emila Buriana. Nejprve pracoval jako osvětlovač.
Několik představení si zahrál v Divadle Divadelní fakulty AMU – DISK v Praze, kde absolvoval obor herectví v roce 1961.
Ve spořilovské obecné škole kdysi seděl v lavici s žákem Jiřím Suchým a později jej požádal, aby ho vzal do Semaforu.
Po roce zjistil, že ve spíše jazzovém Semaforu nemá coby činoherec co dělat. Proto přijal nabídku do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Poté přešel do Divadla Jaroslava Průchy na Kladně a přijal angažmá v Divadle Jiřího Wolkera. Od počátku 60tých let se uplatnil před filmovou kamerou. Začal účinkovat v televizi, která mu zabírala stále více času, a proto přešel na svobodné povolání. V letech 1986 až 1991 hostoval též v Národním divadle v Praze. Později se vrátil k divadlu a stal se členem Městských divadel pražských, odkud odcházel do důchodu.

Viktor Maurer byl hercem malých i větších rolí, většinou komických i vážných postaviček z kavárenského prostředí či městského podsvětí.Ve filmu i v televizi se často uplatňoval především ve snímcích s kriminální tématikou, většinou postavičkami podvodníků či hochštaplerů. Jako jeden z partnerů Felixe Holcmana vystupoval v populárním zábavném pořadu v televizi a rozhlase.

Po ukončení umělecké činnosti v divadle si do důchodu koupil videokameru. Napadlo jej nejprve jako svůj koníček natočit pro emigranty cyklus reportáží o řece Vltavě se vším, co k ní patří. Od jejího pramene postupoval po proudu, natáčel české hrady a zámky, polesí a louky, památné budovy, hráze a přehrady až k jejímu soutoku s Labem. Své vlastní snímky o dnešní Vltavě doplnil
o archivní záběry za spolupráce s Karlem Čáslavským a k filmu si namluvil vlastní komentář. Do úvodu zařadil vlastenecké verše Adolfa Hejduka a Vítězslava Nezvala a podbarvil je hudbou Bedřicha Smetany a Georga Fridricha Händela. Tak vznikl z počátečního nápadu – náročného a odvážného koníčka Viktora Maurera - pozoruhodný, vlastenecky zaměřený téměř dvouhodinový film. S radostí nadšeného tvůrce filmu poznamenal jeho autor po skončení díla: „Jako herec jsem byl interpretem, teď jsem tvůrcem, je to nádhera. Volali mi z archivu na Chodovci, že by měli zájem. Nejprve jsem se zdráhal, ale nakonec do archivu film pustil pro radost svou i svých přátel. Ohlasy na poeticky laděný film předčily moje očekávání.“