hele a já si myslím, že to je naopak úplně v pohodě.

Sokolové si mezi sebou takhle říkají; až ty budeš psát nekrolog, oslovuj svého kamaráda třeba "čau pyčo". Pana Prchlíka osobně neznám, neznal jsem ani p. Kopala, ale takovýhle příspěvek si vždycky rád přečtu.

Je to totiž v několika větách shrnutí životní dráhy člověka, který žil a pracoval nenápadně, nebyly ho plné noviny a televize, ale na rozdíl od některých těch mediálně profláknutých po něm zůstal kus práce, o němž bychom se jinak nedozvěděli. Tak mi to nějak přivádí obraz světa zpátky do normality.

A jestli p. Prchlík ztratil dlouholetého kamaráda, zkousnu i trochu toho patosu.