V uzavřených prostorech zpravidla trávíme většinu dne. Vzduch je tam často podobně toxický jako venku za okny.

© ČESKÁ POZICE, Richard Cortés


Denně člověk sní zhruba kilogram potravy, vypije v přepočtu dva až čtyři kilogramy vody a vydýchá 25 kilogramů vzduchu. Jenže zatímco kvalitu potravin a přijímaných tekutin si máme možnost ohlídat, u vzduchu to tak jednoduché není, zejména ve městech. Ovzduší plné zplodin z aut či továren přitom neškodí lidskému zdraví jen na ulicích, ale i v bytech, kancelářích či školách, tedy v uzavřených prostorech, kde zpravidla trávíme většinu času.

Na problematiku znečištění ovzduší v budovách se minulý týden v Praze snažila upozornit mobilní laboratoř pro analýzu kvality vzduchu společnosti Camfil. Ponechme stranou marketing tohoto výrobce vzduchových filtrů a podívejme se na výsledky měření, k nimž jeho laboratoř umístěná v kamionu zaparkovaném za Kongresovým centrem – tedy v blízkosti pražské magistrály – dospěla.

Znečištění jako v New Yorku

Kromě čidel snímajících prachové částice větších rozměrů (PM10), o jejichž hodnotách informuje prostřednictvím webových stránek i Český hydrometeorologický ústav, je laboratoř Camfilu vybavena také snímači částic o mnoho menších – takzvaných nanočástic. Ty se na rozdíl od PM10 nezachytávají v horní části dýchacích cest, ale postupují níže a jsou schopny se dostat až do krevního řečiště. Navíc na sebe vážou další toxické látky, například benzo(a)pyren, a dle nedávného výzkumu vědců z Akademie věd mohou kromě nejrůznějších vážných chorob způsobovat poškození genetické výbavy člověka.

ČESKÁ POZICE o nebezpečí nanočástic informovala v rozhovoru s Radimem Šrámem:
•Akademik varuje: Benzo(a)pyren je malý vrah nejen pro příští generace

V okolí Kongresového centra Praha naměřila laboratoř v době špičky 170 milionů tavýchto malých částic (o rozměrech 0,3 – 0,5 nanometru) na jeden metr krychlový. „Tak vysokým výskytem nanočástic se měřená lokalita zařazuje do nejhorší kategorie, srovnatelné například s průmyslovou částí čtvrti Riverdale v New Yorku,“ poznamenal Imrich Mészáros, výkonný ředitel společnosti Camfil.

Naměřené hodnoty lze sice porovnat s jinými městy, nelze ale říct, zda jsou nadlimitní, či nikoliv. O nebezpečí nanočástic se totiž ví teprve krátce a ještě žádné limity vytvořeny nebyly. Vzhledem k jejich masivnímu rozšíření se však na jejich stanovení pracuje.

Uvnitř stejný smog jako na ulici

Ze vzduchu se tyto částice snadno dostávají i do vnitřků budov v okolí znečištěných ulic. „Venkovní vzduch proniká do budov větracími systémy, okny, dveřmi a netěsnostmi v plášti. Uvnitř se směšuje s dalšími znečišťujícími látkami, které pocházejí z interiéru a mohou způsobovat ještě významnější zdravotní rizika pro osoby mladé, starší i chronicky nemocné jedince, zvláště pak v městském prostředí,“ upozorňuje Mészáros.

Podíl částic, které se z venkovního prostředí dostanou do interiéru, se liší dle typu budovy a způsobu ventilace. Dle Radima Šráma z Úst