Podíl částic, které se z venkovního prostředí dostanou do interiéru, se liší dle typu budovy a způsobu ventilace. Dle Radima Šráma z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd pronikne při zavřeném okně do místnosti zhruba 50 až 60 procent prachových částic. „Při otevřeném okně je to samozřejmě mnohem více, po určité době se v takovém případě počet částic v interiéru ustálí na stejné hodnotě jako na ulici,“ uvedl pro ČESKOU POZICI.

Při zavřeném okně pronikne do místnosti zhruba 50 až 60 procent prachových částicŠrám navíc upozorňuje, že škodliviny jsou vylučovány i ve vnitřním prostředí, například z koberců, lin, sprejů, plynových kamen, kouření a podobně. Uživatel bytu sice může vyvětrat, ale pokud se nachází v domě na ulici plné smogu, příliš si tím nepomůže.

Dle Hany Doležílkové z odborného portálu Tzbinfo je dokonce ve většině případů kvalita vzduchu v budovách horší než kvalita vzduchu ve venkovním prostředí. „Škodliviny spojené s provozem budov činí zhruba 40 procent celkové produkce škodlivin a z toho větrání představuje až polovinu produkce škodlivin,“ píše Doležílková v článku o kvalitě vnějšího a vnitřního vzduchu. Nezbytné větrání budov podle Doležílkové potřebuje po většinu roku úpravu vzduchu – ohřev, chlazení, vlhčení a odvlhčování –, v případě nuceného větrání pak i energii pro transport vzduchu. Takto spotřebovaná energie působí další zvýšení venkovního znečištění.

Nízká účinnost

Kancelářské budovy většinou používají k větrání ventilátory, které vhánějí vzduch z ulice přímo do místností. Směs prachových a toxických látek v ovzduší zaměstnanec běžně nepozná, citlivější jedince však mohou pálit oči nebo trápit respirační potíže či únava.

Moderní kancelářské budovy sice vzduch filtrují, ale účinnost zdaleka není stoprocentní. Pohybuje se od pěti zhruba do 60 procent odfiltrovaných částic, dle kvality a ceny filtrů, přičemž nový mezinárodní standard požaduje alespoň 35procentní účinnost.

Problém je, že účinnost některých méně kvalitních filtrů se časem snižuje. Pokud se tedy správce budovy o filtrační systém dostatečně nestará, není filtrace příliš efektivní. Problematická je také likvidace těchto filtrů, protože většinou nejsou recyklovatelné a končí ve spalovnách, v českých podmínkách spíše na skládce