.....I bezděčné vdechování nese rizika

Většina obyvatel si vdechování nadměrného množství popílku ani neuvědomuje. Když se projeví obtíže, může být už pro leckoho pozdě. Vdechování jemného prachu mělo v Česku v roce 2011 na svědomí 6400 předčasně zemřelých. Jak dokládá odborná zpráva Státního zdravotního ústavu o dopadech znečištění ovzduší na zdraví obyvatel za zmíněný rok, dvě tisícovky nemocných musely být hospitalizovány kvůli akutním srdečním a dýchacím obtížím. Zpráva za minulý rok dosud není dostupná...

... Dle Šuty i krátkodobé vdechování prachu zvyšuje počet zánětlivých onemocnění plic, působí negativně na srdečně-cévní systém, vede ke zvýšení počtu hospitalizací a k vyšší úmrtnosti. Dlouhodobé působení prachu zhoršuje plicní funkce u dětí i u dospělých, zvyšuje počet chronických obstrukčních onemocnění plic a snižuje délky dožití hlavně v důsledku úmrtí na srdečně-cévní a plicní onemocnění.

Čím menší částečka, tím větší zlo

„Za nejnebezpečnější je považována frakce jemných prachových částic, které unikají předevěím z výfuků dieselových automobilů,“ upozorňuje Šuta. „Tyto jemné prachové částice mají schopnosti vnikat až do plicních sklípků.“

U nás se bohužel tyto částečky PM 2,5 (o průměru do 2,5 mikrometru) v praxi nesledují, skrývají se v hodnotě celkového prachu PM 10, a tím ten prach vypadá méně strašně. Světová zdravotnická organizace (WHO) však miniaturní prach bedlivě sleduje. Její pracovníci to v roce 2005 vymysleli tak, aby při dodržení navržené horní hranice znečištění jemným popílkem neumírali na jeho následky lidé. Když si však účinnost svého opatření přezkoumávali, dospěli k znepokojivému závěru: stanovená hranice 10 mikrogramů miniaturních popílků na metr krychlový za rok je ještě příliš vysoká. WHO tedy nabádá k přísnějšímu omezování znečištění.