Dobrý den. Prezentovat model na farmářských trzích je poněkud zvláštní, ale budiž. Dělat závěry podle toho, kolik nakupujících zrovna tu kterou sobotu šlo okolo a vyjádřilo svůj názor, je také zvláštní. Tím chci říct, že na farmářské trhy chodíme nakupovat, potkáváme se a přejeme si hezký víkend, nemáme chuť se dohadovat, zda ano či ne pomníku. Podívejte se na komentáře ke článkům ohledně pomníku, a hned máte anketu. Mám v úctě padlé, ale nemám potřebu jim stavět pomníky. Nevěřím, že by si to přáli. A taky znám píseň Karla Kryla, při které už jako holka jsem si představovala padlého vojína, který by rád žil, a ne padl na čísi rozkaz. Argumentovat tím, že bez padlých u Zborova by nebyla republika, je rovněž zvláštní. A co by bylo? Měli bychom se lépe nebo hůře? Kdo to ví? Pojďme se dívat dopředu a mysleme na názory svých dětí, zeptejte se jich, jestli chtějí na náměstí vojáka s bodákem. Můžete udělat anketu ve škole, výsledek je myslím předem znám. Zajímavé je, že necháme dva měsíce ohyzdnou ceduli na krásné soše v parku nad kostelem, a o tom diskuze žádná. Socha krásné ženy ani socha vojáka s bodákem si nezaslouží jedno - naše hádky, boje, soupeřivost, útoky a napadání. To jsou atributy bojů a válek. Zbavme se jich a bude dobře. Sochám i živým.